DĚJSTVÍ DRUHÉ
Výstup 1
Uvnitř venkovské hospody. Jeník a chasa
za stoly při džbánech, v pozadí sedí Kecal.
SBOR
To pivečko to věru je nebeský dar,
vše psoty a trampoty vede nazmar
a sílí a dává kuráže,
ejchuchu!
Bez pivečka by člověk smutný byl zde host;
jet starostí na světě beztoho dost –
a blázen, kdo na ně se váže,
ejchuchu!
JENÍK
Aj, hoši mně věřte,
pravím na svou čest,
že láska nad víno i nad pivo jest,
a jediná na světě radost,
jež blahem naplňuje mladost.
SBOR
Ty’s Jeníku,
po uši zamilován.
Jen ať ti to nezkazí
tamhleten pán.
KECAL
No, a stane-li se tak,
nebude mít z toho škody.
Dobrá rada a peníze
jsou dvě páky života,
kdo jich rozumně užívá,
ten se světem nemotá.
SBOR
To pivečko to věru
je nebeský dar, atd.
JENÍK
A láska jediná radost!
KECAL
A peníze! A peníze!
(Všichni se rozejdou po tanci. Furiant)
FURIANT
Výstup 2
VAŠEK (přiloudá se)
Ma... ma... ma... matička
po... po... povídala,
že... že by rá... ráda
u... u... uhlídala,
kdybych se o... o... ženil,
svat... svat... svatbu vy... vystrojil;
jest... jest... li k tomu
ne... ne... nedospěje,
celá ve... ve... ves se mi
vy... vy... vysměje.
Výstup 3
MAŘENKA
Vy jste zajisté ženich Krušinovy Mařenky?
VAŠEK
A... ano, ja... jak to... to víte?
MAŘENKA
Což to není na vás vidět?
Jste tak vystrojen!
Celá ves o vás mluví a lituje vás.
VAŠEK
Li... lituje? A proč?
MAŘENKA
Proto, že Mařenka vás bude šidit,
nebot’ má jiného.
VAŠEK
Ja... jakpak může mít jiného, když ma... á mne?
MAŘENKA
Vás? Copak vás zná a vy ji?
VAŠEK
Ne... ne... ne... nezná, ale ví, že já jsem
je... je... její ženich.
MAŘENKA
Ovšem že ví, a proto se těší na to,
jak vás bude šidit
a vás soužit, abyste brzo umřel.
VAŠEK
To... to... to je hrůza! A... a... a... ale
ma... ma... maminka mi řekla, že se mu...
mu... mu... musím oženit!
MAŘENKA
Ovšem, proč by ne?
Tak švarný hoch!
Tady je nevěst,
až nazbyt, jen kdybyste chtěl.
VAŠEK
Já chci!
MAŘENKA
Známť já jednu dívčinu,
ta po vás jen hoří;
dlouho, dlouho se pro vás
srdce její moří.
VAŠEK
O... o... och, och božíčku!
Jaké štěstí,
když... když dívčina po mně třeští!
Ó, jaké štěstí!
A... ale Mařenka, co by řekla.
MAŘENKA
Nic, vždyť by vám beztoho
po svatbě utekla.
VAŠEK
A má maminka, ta by křičela!
MAŘENKA
Přestala by, nevěstu
jak by uviděla.
VAŠEK
Je... je-li hezounká?
MAŘENKA
Zrovna jak Mařenka.
VAŠEK
Je... je-li mlaďounká?
MAŘENKA
Zrovna jak Mařenka.
Známť já jednu dívčinu,
ta pro vás jen hoří;
dlouho, dlouho se pro vás
srdce její moří.
VAŠEK
O, božíčku, jaké štěstí!
A...a ta že by mne
vskutku chtěla?
MAŘENKA
Oh, kdybyste vy nechtěl,
žalem by umřela,
do vody by skočila,
uhlím by se zdusila,
dnem nocí by plakala,
že vás nedostala.
VAŠEK
Pro... proč plá... pláčete?
MAŘENKA
Protože ji nechcete.
VAŠEK
Já... já bych ji chtěl,
jen... jen kdybych směl.
MAŘENKA
Vy se jen vymlouváte
a tu, jež vás miluje,
láskou umřít necháte.
VAŠEK
Ne... ne... ne... ne... ne... nechám,
je... je-li ja... jako vy,
už... už rád ji mám.
MAŘENKA
Já bych se vám líbila?
VAŠEK
Lí... lí... líbila!
MAŘENKA
Mne byste si vskutku vzal?
VAŠEK
Vza... vza... vza... vza... vzal!
MAŘENKA
Já bych vás milovala,
jako v plénkách chovala.
Tedy ruku na to dejte,
přísahejte, přísahejte,
že Mařenku nechcete,
že se jí na věky věkův
od dneška odřeknete.
Přísahejte!
VAŠEK (rozpačitě)
Přísahati mám?
To... to neudělám.
MAŘENKA
Mařenku kdo bude chtít,
zle se mu zde bude dít,
pomsta ho tu nemine!
Rychle se rozhodněte,
přísahu hned vyřkněte!
VAŠEK (plačtivě)
Pří... pří... přísahám!
MAŘENKA
Mařenky se odříkám!
VAŠEK
O... o... odříkám!
MAŘENKA
Nechci ji ni viděti!
VAŠEK
Ni viděti!
MAŘENKA
Nechci o ní slyšeti!
VAŠEK
Ni slyšeti!
MAŘENKA
Znám já jednu dívčinu, atd.
VAŠEK
Oh, božíčku!
Jaké štěstí!
Výstup 4
KECAL
Jak pravím, hezká je, hodná,
bohatá a jmenuje se Běla.
JENÍK
Inu, ale kdož ví, bude-li mne chtít?
KECAL
To je má starost! Jen řekni,
že se Mařenky odříkáš.
JENÍK
Ne, to nejde!
Srdce by mi přitom puklo!
KECAL
Blázni byli, kordy měli!
Hlavní věc jsou teď peníze.
JENÍK
No a ta, co mi dohazujete,
ta má peníze?
KECAL
Ovšem!
Nuže, milý chasníku,
dopřej pak slovíčku.
JENÍK
Raději bych poseděl
tam při svém pivíčku.
KECAL
Znáš-li pak mne osobně?
JENÍK
Nemám čest, panáčku, ne,
a vy též neznáte mne?
KECAL
Slyšel sem, že’s hodný hoch,
chasník pracovitý,
ale v lásce, v lásce prý’s
chlapík šlakovitý.
Máš-li pak též peníze?
JENÍK
Vždyť se mnohý ožení
bez krejcaru v kapse.
Švarné dívky hledí spíš
na švarné zas chlapce.
KECAL
Mně věř, já jsem rozumný
a mám zkušenosti,
bez peněz je ženidlo
jenom hnízdo zlosti.
Odkud jsi, pověz mi,
dám ti dobré rady,
znám se ve všem všady.
JENÍK
Z daleka, pane, jsem z daleka,
až z moravských hranic.
KECAL
Tam se ožeň! Zdejší panny
nestojí už za nic.
JENÍK
Možná, že ty ostatní,
ale má Mařenka
ta je pravý diamant,
nejkrasší krásenka.
KECAL
Každý jen tu svou
má za jedinou,
všecky krásy světa
v ní vidí,
až přijdou časy,
kdy ho ošidí.
Potom lituje,
když už pozdě je
bycha honiti.
Potom běduje,
když už se nedá
čeho měniti.
Rozumný však muž, povážlivý,
ještě před svatbou vystřízliví,
počítá, co mu to vynese,
a když nic – pak chytře vyhne se.
JENÍK
Co tím míníte říci?
Já vám nerozumím.
KECAL
Že o lepší nevěstě
pro tebe, hochu, vím. –
Znám jednu dívku, ta má dukáty!
JENÍK
Zná jednu dívku, ta má dukáty!
KECAL
A chalupu dostane od táty!
JENÍK
A chalupu dostane od táty!
KECAL
Dvě krávy má a hezké telátko,
hus, kachen dost a ňáké selátko,
kus pole má a novou almaru,
no, to by bylo něco ku zdaru!
JENÍK
Dvě krávy má a hezké telátko, atd.
KECAL
No, to by bylo něco ku zdaru!
OBA
Znám jednu dívku, ta má dukáty!
A chalupu dostane od táty!
To by bylo něco ku zdaru!
KECAL
Odřekneš-li se Mařenky,
vyplatím ti také něco.
Ano, tu má ruka na to,
sto zlatých ti dám za odstoupení.
JENÍK
Jenom sto zlatých?
To je málo peněz za tak mnoho lásky.
Tak lacino ji neprodám.
KECAL
Nuže, tedy dvě stě dám!
JENÍK
To je všecko málo.
KECAL
Tedy tři sta! Činím to jen proto,
aby bylo bez dlouhých procesů.
Nepoddáš-li se nyní, tedy nasadíme všecky
páky a vytáhneme tě konečně přec odtud.
Nebudeš pak míti nevěsty, ani tří set zlatých.
JENÍK
Tak, tak,
ale kdopak ty tři sta mi vyplatí?
KECAL
Já sám!
JENÍK
Vy? Snad ne za sebe?
Vám svou Mařenku neprodám ani za milión.
KECAL
Nebuď hloupý! Pro sebe ji nechci!
Mám jedné ženy už až po krk!
Což nevíš, že vyjednávám za syna
souseda Tobiáše Míchy?
Jak bude věc potvrzena,
dostaneš tři sta,
ale pak hned hajdy odtud!
JENÍK
Nuže, staniž se! Tři sta jsou tři sta!
Peníze na dřevo a bude konec!
Ale to vám pravím, že Mařenku nikdo jiný
dostati nesmí, nežli syn Tobiáše Míchy!
Sice z naší smlouvy nebude pranic.
KECAL
I, zlatoušku, toť se rozumí,
že ji jiný nedostane nežli
Míchův syn.
JENÍK
A já ji jinému nikomu nepřenechávám
nežli Míchovu synovi, vyhradím si to ve smlouvě.
KECAL
Učiníme smlouvu hnedky
a přivoláme si svědky.
JENÍK
Ještě slovíčko!!
KECAL
Mluv!
JENÍK
Dále tam vpíšete, že jakmile
Mařenka a Míchův syn si
ruce podají a v sňatek svolí,
ustane otec Mícha od naléhání
na Mařenčina otce stran dluhu.
Jsou dočista vyrovnáni.
KECAL
Ano, do smlouvy všecko dám!
(Odejde)
Výstup 5
JENÍK
Až uzříš, komus
koupil nevěstu,
smutně nastoupíš
zpáteční cestu. –
Jak možná věřit,
že bych já prodal
svoji Mařenku,
drahou Mařenku,
andílka svého,
pro nějž mi není
nic obtížného!
Ni za tisíce bych neodstoupil,
na celém světě
rovné ji není,
vždyť jenom láska
lásku ocení.
Výstup 6
KECAL
Pojďte, lidičky,
pozor dejte,
naší smlouvě
svědectví dejte.
SBOR
Pozor dáme,
svědectví dáme.
KECAL
Tu na papíru
zaznamená se,
co vykoná se.
SBOR
Zaznamená se,
co vykoná se!
KECAL (sedne ke stolu a píše)
Tímto já se zavazuji,
že svou milou odstupuji.
SBOR
Tímto se on zavazuje,
že svou milou odstupuje.
JENÍK
Nikomu však jinému,
nežli velectěnému
synu Tobiáše Míchy.
KECAL
Synu Tobiáše Míchy.
JENÍK
Jestliže ji miluje,
srdce své jí věnuje,
a před svědky bez nucení
vyřkne, že se s ní ožení.
KECAL
Vše zapsáno, jak žádáno.
SBOR
Jak jen možná,
že odstoupil
milenku?
KRUŠINA (k Jeníkovi)
Nikdy bych byl neuvěřil,
že tak dobré srdce máš,
že, bys z nesnází nás vytrh’,
dobrovolně se poddáš.
KECAL
Ještě nejsme u konce.
Sluší doložiti,
že jsme se zavázali
Jeníkovi tři sta zlatých vyplatiti;
za tři sta on se nám poddal
a svou Mařenku prodal.
SBOR
Aj, toť hanba, věru hanba
prodati milenku svou.
KRUŠINA (k Jeníkovi)
Beru teď svou chválu zpět,
takového hanebníka
jako tys, neviděl svět.
KECAL
Punctum-satis-písek na to,
podepište se,
nejprv ty, Jeníku,
potom svědkové!
JENÍK (chladně se podepíše)
Zde můj podpis – Jeník Horák.
KRUŠINA (podepíše se)
Věru, jsem teď tomu rád,
naučil jsem se tě znát!
SBOR (v udivení)
Prodal svou milou
za tři sta:
neníť věru drahá!
Hanba, hanba!
