DĚJSTVÍ TŘETÍ
Výstup 1
Náves jako v prvním dějství
VAŠEK
To... to mi v hlavě le... leží,
o... o život mi bě... běží;
je... jestli mne otra... ráví,
vše... všeho mne tu zba... zbaví,
Va... Vašek umřít mu... musí,
oh, oh, co při tom zku... zkusí.
To... to mi v hlavě le... leží,
o... o život mi bě... běží.
Výstup 2
PRINCIPÁL
Ohlašujeme slavnému publikum, že se tu dnes, jakožto při slavné pouti, provozovati bude znamenitá, nikdy předtím nevídaná komedie na provaze, na koni i na zemi, kdežto zvláště slečna Esmeralda Salamanka prováděti bude znamenité a neslýchané skoky, pak opravdový jeden Indián z Otahitánských ostrovů, padesát tisíc mil odtud vzdálených, polykati bude židli... (é) vidličky a nože, načež pak vystoupí nejznamenitější kus, totiž živý amerikánský medvěd bude se roducírovati slavnému publikum se zvláště drezírovanými kumšty, a konečně se slečnou Salamankou sem zvláště z Frankrajchu přivezeným kankánem. Ke kterémužto představení slavné publikum se vší úctou a vážností se zve! Však malou zkoušku uhlídá slavné obecenstvo ihned. Hola! Začněte!
TANEC KOMEDIANTŮ
VAŠEK (po tanci)
Je... je... je... je, to bude hezké a ta... ta
i... Indiánka má ha... ha... hezké nožičky.
ESMERALDA (Vaškovi se pokloníc)
Panáček nás taky navštíví?
VAŠEK
A... a... ano! Rád bych vi... vi...
viděl vás na provaze.
Výstup 3
INDIÁN (přikvapí u vytržení)
Pane principál! Stalo se velké neštěstí!
Franta se opil v dolejší hospodě tak,
že se nemůže na nohy ani postaviti
a nechce dnes mermomocí dělati medvěda.
PRINCIPÁL
Jakže? Jakže? Náš nejpěknější kus?
Medvěd by nevystoupil?
Slavný kankán by se neprovozoval?
Ne, ne, to nemůže, to nesmí být!
Musíme hledati jiného, snad
někdo ze vsi, některý kluk?
INDIÁN
Ten by to vybrebtal, a lidé by se nám smáli.
Kde ho také hned vzíti?
Musí být vyrostlý,
aby se mu medvědí kůže hodila.
Lidé se tam už scházejí,
nezbývá už ani času
někoho hledati.
PRINCIPÁL
U všech všudy! Esmeraldo!
VAŠEK
Ach, ta... ta u... umí mluvit.
Tu bych si hned... hned vzal.
To by by... by... by... by... byla radost,
co... celá ves by... by se ko... ko... koukala.
ESMERALDA
Mně se líbíte,
já bych vás také chtěla!
VAŠEK
Chtěla by... by... by... byste mne?
INDIÁN
Tomu by ta medvědí kůže slušela,
jako by mu byla přirostla.
PRINCIPÁL (ke komediantům)
Jděte a vyhlašujte dále po vsi.
Já tady promluvím s panáčkem.
(Indián a komedianti odcházejí,
bubnujíce první pochod.)
PRINCIPÁL
No, panáčku, když se vám Esmeralda líbí,
můžete ji dostati.
Pojďte s námi, hrajte komedii
a ostatní se pak
poddá samo sebou.
VAŠEK (udiven)
Ko... komedii? Já... já to ne... ne... neumím.
ESMERALDA
Má láska vás všemu naučí.
VAŠEK
Láska? To je hezké!
PRINCIPAL
Budete se míti u nás dobře.
Dluhů... eh, peněz máme vždycky nazbyt,
jíst a pít, co hrdlo ráčí a plnou svobodu,
a svoboda frajkumštýřů znamená mnoho.
Vůbec stav komediantský jest vlastně stav
všech stavů, kumstus kumstorum, jak se po
latinsku říká. Skoro všichni lidé jsou více méně
komedianti, jenže ne každý svou komedii
tak dobře prováděti umí, jako my, jako my.
ESMERALDA
Nuže, můj drahý! Přistupte k nám,
má láska vám bude sladkou odměnou.
PRINCIPÁL
Nebudete vázán. Učiňte jen zkoušku,
jenom jednu, jenom dnes!
ESMERALDA
Ano, dnes, jenom dnes, a pak,
můj zlatoušku, a pak budu vaše!
VAŠEK
A co... co má... mám hrát?
ESMERALDA
Kankán!
VAŠEK
Ka... ka... kankán? Co to je?
ESMERALDA
Budete tančit. Já s vámi a vy se mnou.
VAŠEK
Mo... mo... moje máma!
ESMERALDA
Ta vás nepozná!
PRINCIPÁL, ESMERALDA
Milostné zvířátko
uděláme z vás,
kolem hrdla dáme
pozlacený pás.
Přehezka škraboška
skryje tvářičky
a v měkounké botky
dáme nožičky.
Budete jak Mílek
krásně vypadat,
svět zajásá, když vás
uzří tancovat.
Milostné zvířátko
uděláme z vás...
(Všichni mimo Vaška odejdou.)
Výstup 4
VAŠEK (jako v udivení)
Oh, já ne... nešťastný! Všecky mne chtějí
mi... mi... milovat a... a zabít!
HÁTA
Aj, proč jsi tak smuten, Vašíčku?
Buď vesel, synáčku! Ožeň se a bude ti blaze na zemi.
VAŠEK
Já... já... já se bojím!
HÁTA
Čeho se bojíš, drahoušku?
Vždyť se ti nic zlého nemůže státi;
dostaneš ženu a to je
nejlepší věc na světě.
KECAL
Ba věru! Vašíček podepíše
smlouvu a bude všecko v pořádku.
VAŠEK
Na... na... nač se ma... ma... mám podepsat?
MÍCHA
Že si vezmeš Mařenku Krušinovu za ženu.
VAŠEK
Já... já ji ne... ne ... nechci.
HÁTA, KECAL, MÍCHA
Aj, jakže? Jakže, nechce ji?
Copak, copak se přihodilo?
Mluv, Vašku, co tu myšlenku
ti do hlavy vložilo?
VAŠEK
O... ona by mne o... otrávila,
ži... života mne zba... zbavila.
HÁTA, KECAL, MÍCHA
Jaký to hloupý nápad!
Mluv, kde jsi to sebral?
VAŠEK (tajemně)
Mně to ně... ně... někdo dnes povídal.
HÁTA, KECAL, MÍCHA
Kdo byl ten prostopášník?
VAŠEK
Jakás panenka.
HÁTA, KECAL, MÍCHA
A co ti pověděla?
VAŠEK
Je hezounká mne ráda má.
HÁTA
A znáš-li ji?
VAŠEK
Ne... neznám.
(Schová se bázlivě.)
HÁTA, KECAL, MÍCHA
V tom vězí ňáký podvod.
Není v tom nikdo jiný,
než ten pacholek sám.
Já všecko vyzkoumám.
On všecko vyzkoumá.
(Rychle vstoupí Krušina, Ludmila, Mařenka)
MAŘENKA
Ne, tomu nevěřím,
pouhé to šálení,
můj drahý Jeníček
tak bezbožný není!
KRUŠINA
A přec to pravda je.
KECAL
O čem pochybuje?
KRUŠINA
Že Jeník ji prodal.
KECAL
Viz! Zde se podepsal.
Tři sta mu vyplatíme
a tak se ho sprostíme.
MAŘENKA
Ó, hanebné to šálení –
ó, mužské srdce klamné.
Sám přísahal, že celý svět
by obětoval za mne.
KRUŠINA
Nuž, utiš se, Mařenko,
aspoň’s ho poznala
a víš, jak jsi se v milém
svém trpce zklamala.
KECAL
Nuž, podepiš, panenko,
i Vašíček – kde je?
LUDMILA
Aj, vizte tamto zase
na hrázi zevluje.
MAŘENKA
Já nikdy nepodpíšu,
já nechci Vaška mít,
raději samotinká
chci věčně věrně žít.
LUDMILA, HÁTA, KRUŠINA, MÍCHA, KECAL
Nedá se jinak dělat,
to musí, to musí být.
KECAL
Hej, Vašku, hej, Vašíčku,
pojď sem pak na chviličku!
Výstup 5
VAŠEK (velmi ostýchavě)
Co... co pořáde chcete?
(Spatří Mařenku.)
A ta... ta... ta to byla.
LUDMILA, HÁTA, KRUŠINA, MÍCHA, KECAL
Mařenka že ta to byla?
VAŠEK
Ano, ano, ta to byla!
VŠICHNI
Co tě tak postrašila?
VAŠEK
Ta... ta mi povídala,
že by mně milovala.
VŠICHNI
Nuž, to je Mařenka,
budoucí žena tvá.
VAŠEK
Ta... ta se mi líbí.
KECAL
Tak tedy bez procesů
a beze všech excesů
podepište smlouvu hned!
MAŘENKA (pláče)
Tak mne nechte chvíli,
já si rozmyslím.
VŠICHNI
Rozmysli si, Mařenko,
rozmysli,
na své štěstí
dobře pomysli!
Máš cestu před sebou
převábivou,
nedej se svésti
svéhlavostí svou,
rozmysli si Mařenko,
rozmysli,
na své štěstí
dobře pomysli!
MAŘENKA
Ano, dobře rozmyslím.
(Všichni mimo Mařenku odejdou.)
MAŘENKA (sama)
Oh, jaký žal! Jaký to žal,
když srdce oklamáno! –
Však přece ještě nevěřím,
ač stojí tam napsáno. –
Nevěřím, až s ním promluvím,
snad ani o tom neví! –
Ó, kýž se mi v nesnázi té
skutečná pravda zjeví! –
Ten lásky sen, jak krásný byl,
jak nadějně rozkvítal,
a nad ubohým srdcem mým
co tichá hvězda svítal.
Jak blahý život s milencem
v snu tomto jsem si přála,
tu osud přivál vichřici
a růže lásky zvadla.
Ne, ne, není možný taký klam;
tenť smutnou byl by ranou,
a rozplakala by se zem
nad láskou pochovanou!
Ten lásky sen, atd.
Výstup 7
JENÍK (přikvapí)
Mařenko má, Mařenko má,
hvězdo mého žití!
mluv, jak stojí naše věc,
a čeho se nadíti?
MAŘENKA
Jdiž pak! Ty jsi mne oklamal,
ty’s hanebně se choval! –
Kterak jsi snížil sebe sám,
že jsi mé srdce prodal. –
Mluv! Je to pravda, čili nic?
Ano, neb ne – ni slova víc!
JENÍK
Jen dovol, abych ti vyložil.
MAŘENKA
Já nechci žádných výkladů!
Rci, pravdivě-li psáno.
JENÍK
Nuž tedy: Ano, ano, ano!
MAŘENKA (plačtivě)
Nuž tedy, jdi a neobjev
se mi před tváří více!
JENÍK
Jen dovol mi, bych zulíbal
tvé krásné, drahé líce.
MAŘENKA
Naší už lásky konec je,
a já – já si vezmu Vaška!
JENÍK (směje se)
Ha, ha, ha, aj toť by byla rozkošná,
veselá věru fraška!
MAŘENKA
Tak? Ty se ještě vysměješ?
JENÍK
Mámť věru proč se smáti –
jen dovol, bych ti vyložil!
MAŘENKA
Já nechci poslouchati!
JENÍK
Tak tvrdošíjná, dívko, jsi,
že nechceš pravdu zvědět!
Což mohl bych do tváří tvých
tak směle přímo hledět?
Tak tvrdošíjná, dívko jsi,
že nechceš pravdu zvědět!
MAŘENKA
Tak ošemetný muž jsi ty,
nechci o tobě vědět,
ni do falešných tváří tvých
co živa více hledět!
Výstup 8
KECAL
Hle, hle, chasníku, čekáš už na peníze?
No, měj jen malé strpení?
Jak bude smlouva podepsána, budeš
vyplacen na krejcar.
MAŘENKA
Ha, té hanebnosti!
KECAL
No, a ty, Mařenko, vezmeš si syna Míchova?
JENÍK
Toť se rozumí, že si ho vezme,
a nikdo jiný ji dostati nesmí, na to přísahám!
KECAL
Tys hodný hoch a máš z toho rozum.
MAŘENKA
Tys hanebník a lhář. – Ne, ne, teď zrovna ne, nevezmu
si ho a kdybych měla umříti!
JENÍK (ke Kecalovi)
Co mi dáte, když ji přemluvím,
aby si vzala syna Míchova?
MAŘENKA
Jakže?
Ty mne ještě chceš k tomu přemlouvati?
Ne, takového něco svět
ještě neviděl a neslyšel!
JENÍK
Utiš se, dívko, utiš se
a důvěřuj v slova má!
Vždyt nevíš, jaké za tím vším
se štěstí pro tě chová.
Syn Míchův tebe miluje,
jak nikdo na tom světě.
I věř, že z toho sňatku ti
plno blaha vykvete.
Utiš se, dívko, utiš se
a důvěřuj v slova má!
MAŘENKA
Ó, Bože, ó, Bože, slova tvá
mne věru usmrcují.
KECAL
Já neslyšel jsem moudřejších
a všemu přisvědčuji.
Teď přivedu sem rodiče
a svědky zavoláme
a všemu tomu zdráhání
už konec uděláme.
MAŘENKA
Já přivolám sem rodiče
a všecky svoje známé
a okamžení trapnému
už konec uděláme.
JENÍK
Ted’ přiveďte sem rodiče
a svědky zavoláme,
a celé komedii té
už konec uděláme.
(k Mařence)
Což ještě nepochopuješ?
MAŘENKA
Jdi! Co tu ještě chceš?
(Jeník poodstoupí.)
Výstup 9
SBOR
Jak jsi se, Mařenko, rozmyslila,
mluv, by se věc dobře ukončila!
MAŘENKA (pro sebe)
Já pomstím se a učiním,
v co on snad sám nevěřil.
Ó, křivě, křivě, Jeníku,
jsi střely své zaměřil!
(ke všem)
Já učiním, jak žádáte.
VŠICHNI
Buď zdráva, Mařenko!
Tak konec všemu rozbroji,
a svatba hned se vystrojí!
JENÍK (předstoupí)
Ba, svatba vystrojí se hned
a veselit se bude svět!
MÍCHA, HÁTA (v úžasu)
Hle, Jeník. Kde se tady vzal?
JENÍK
Nuž, otče, dosti dlouho jsem
se v cizině už potloukal.
Jest, tuším, svrchovaný čas,
bych domů podíval se zas.
KECAL
Aj, pravda-li či pouhý sen,
že prostý, chudý chasník ten,
jest Jeník, starší Míchův syn?
Vždyt praveno, že jest vojín!
JENÍK
Vskutku jsem otce Míchy syn,
jak vidíte. Ač nevojín,
přec mnoho bojů s osudem
na cestách svých podstoupil jsem,
HÁTA
Aj, měl jsi ještě času dost
k svému potulování.
JENÍK
Aj, vímť já bez hádání,
že vítaný vám nejsem host.
Však neškodí! Toť maličkost!
Jen když k své milé právo mám,
jsa synem otce Míchy sám.
HÁTA
To neplatí, to podvod jest.
JENÍK
Ne podvod, pouhá jenom lest,
co psáno je, to psáno!
Hle, jsme tu dva –
kterému z nás
dá sama Mařenka svůj hlas,
tomu buď štěstí přáno!
MAŘENKA (radostně)
Ach, ted jsem tě pochopila,
Jeníčku můj, jsem tvá, jsem tvá!
KECAL
Aj, prohnaný to člověk jest,
již poražen jsem všady!
O reputaci mou a čest `
mne připravila jeho lest,
nevím si věru rady!
MÍCHA (ke Kecalovi)
Ta vaše moudrost vás
na chvíli opustila!
HÁTA
Ba, rceme přímo: hloupá věc
se vám tu přihodila.
MAŘENKA, JENÍK, HÁTA,
LUDMILA, MÍCHA, KRUŠINA, SBOR
(všichni se smějí)
Ha, ha, ha
Ta vaše moudrost vás
na chvíli opustila!
Ba, rceme přímo: hloupá věc
se vám tu přihodila.
Výstup 10
Hluk za scénou
JEDEN KLUK
Spaste duši! Medvěd se utrh’!
DRUHÝ KLUK
Medvěd se splašil.
Běží zrovna sem!
(Vašek vyběhne oblečený jako medvěd,
strhne medvědí kůži s hlavy.)
VAŠEK
Ne... ne... nebojte se! Já... já ne... nejsem
medvěd! Já...já...já jsem Vašek!
(Všichni se dají do hlasitého smíchu.)
HÁTA
Ty bloude, cos to učinil?
Jaká to hanba!
Kliď se odsud, darebo,
a svleč se z té maškary!
(Chytne ho za rameno a táhne ho do hospody.)
KRUŠINA
Nuže, kmotře Mícho!
Teď snad přece uznáte,
že s Vaškem ničeho není.
Vždyť nemá ještě rozum.
Pomněte, kmotře,
Jeník že váš syn, váš syn je krevný!
LUDMILA
Rád buďte,
že jste po dlouhém
zas syna nabyl čase,
podejte ruku otcovskou
a smiřte se s ním zase!
MÍCHA
Staniž se tedy, staniž se,
dám vám své požehnání.
MAŘENKA, LUDMILA, JENÍK,
MÍCHA, KRUŠINA, SBOR
Dobrá věc se podařila,
věrná láska zvítězila!
Šťastně ukončen jest boj,
veselá se svatba stroj!
