オペラ作曲家別索引

オペラ対訳完成

その他対訳完成

対訳一部完成

このサイトについて

アクセス数

  • 今日  -
  • 昨日  -
  • 累計  -

翻訳エンジン


bose_soundlink_color_ii



i. dějství

1. výstup

ŽENSKÝ SBOR
Jak z dervišových prstů řinou
se vonná zrnka růžence,
tak v klidu naši dnové plynou
a splítají se do věnce.
Slyš, ptáče volá v klenbu stinnou
k hrám lásky šťastné milence.

MUEZIN
K čtyřem úhlům světa
zní má píseň stálá
k slunci a zpět slétá:
"veliký je Alláh!"

MUŽSKÝ SBOR
Jdou kupci dlouhou pouště plání,
kde šakal hryže sprahlou kost,
jim lupič hrozí ostrou zbraní
a slunce žár a živlů zlost,
však nesou pro šíj našich paní
šperk, zlata, perel vzácný skvost.

MUEZIN
Hvězdy pojí úže
láska boží stálá,
svět je velká růže,
na niž dýchá Alláh!

ŽENSKÝ SBOR
Kde oázy stín vlídný láká,
tam odpočine poutník rád,
naslouchá sladké písni ptáka
a cítí zdroje šumný chlad
a zadívá se na oblaka,
jež vidí v dál se větrem hnát.

MUEZIN
Z tmy se rodí jitro,
proměna to stálá,
zvonem buď tvé nitro,
který volá Alláh!

MUŽSKÝ SBOR
Co z dálky přines´ kupec pilný,
to za hradbami přísných měst
svým chrání mečem vojín silný,
by v slunce záři, svitu hvězd
všem v oddech mohla kratochvilný
vždy ustavičná radost kvést.

MUEZIN
K čtyřem úhlům světa
zní má píseň stálá
k hvězdám a s nich slétá:
"veliký je Alláh!"

SMÍŠENÝ SBOR
Jak z dervišových prstů řinou
se vonná zrnka růžence,
tak v klidu naši dnové plynou
a splítají se do věnce.
Slyš, ptáče volá v klenbu stinnou
k hrám lásky šťastné milence.

2. výstup

HIDRAOT
Co znamená trub hlahol výstražný,
tvůj chvat, Ismene! Běda, co se stalo?

ISMEN
Ba, v okamžik jsem přišel převážný,
bych pravdu říci moh´ ti, co se dálo.

HIDRAOT
Nuž, mluv!

ISMEN
Já nesu zprávu nečekanou,
však dříve hleď, ať ustoupí ti stranou!

HIDRAOT
Nuž, vypravuj a nerozdírej dál
mé srdce, kterým zmítá těžký žal;
dost na tom již, a to mne smutkem střebe,
že nechce Armida za chotě tebe,
má ještě nový trud se pojit k tomu?
Ó, tuším strašnou kletbou svého domu!

ISMEN
Jak mohla by mě také milovat,
když pro jiného zřím ji mocně plát;
ty dlouhé její v hájích procházky,
ty divé hony - mně se pouze vyhnout
mně, k němuž vzhlíží s nudou, bez lásky,
jejž výsměchem svým touží vždy jen stihnout
a potají ty vzdechy ztlumené,
to naříkání, to omdlévání,
jeť srdce její těžce raněné.

HIDRAOT
Však novou, jinou zprávu neseš teď;
ó, neváhej a dej mi odpověď!

ISMEN
Já nevím, pane, zda to víš,
že Frankové jsou tady již.

HIDRAOT
Jak Frankové?

ISMEN
Ba, valné voje!

HIDRAOT
Jsi šílený?

ISMEN
Ba, oči moje
jich zřely nekonečné pluky,
já slyšel polnic jejich zvuky.

HIDRAOT
Rci, odkud přišli a kam spějí,
co vede je k nám, co as chtějí?

ISMEN
Z dalekých končin severu
sem přicházejí v záměru,
jenž záminkou, prý osvobodit
jdou boha svého svatý hrob;
v tvém kraji budou zhoubu plodit,
dnes král - již zítra budeš rob!

HIDRAOT
Co dělat - rychle svolám voj,
když chtějí zmar, ať mají boj!

ISMEN
Jen pomalu, svou prudkost zkoj!
Svět západní se na tě žene,
ty východu jsi první stráž,
tvé vojsko špatně připravené
a ty jim sotva odoláš;
již padla Gaza, pad Tyr
a dál se hrne jejich vír
a rostou jako bouře valem
za sebou močál krvavý
a ptáš se, kdo je zastaví?
I řeknou tobě Jerusalem;
však ty bys, králi, bláznem byl,
těm slovům kdybys uvěřil,
ti půjsou dál a stále vpřed,
snad chtějí dobýt celý svět.

HIDRAOT
Však rci, mám v této hodině
klást ruce v klín svůj nečinně?

ISMEN
Ty špatně v budoucnost vidíš
a zbraněmi nic nepořídíš.

HIDRAOT
Nuž říci, kde cesta spásy jest,
když slabý meč?

ISMEN
Buď silná lest!

HIDRAOT
Ó, nech mně slyšet spásy zvěst!

ISMEN
Lstí zvítězíš! Ty zjevně neozbrojíš
lid věrný sobě, necháš klidně projít
voj křesťanský na dostřel z praku k městu,
však na jedno jen ucho budeš spát.

Armidu pošleš ve křesťanský tábor,
ať zbájí zvěst si pravděnepodobnou,
to jedno, jí v tom věrně půjde k ruce
vděk postavy a kouzlo lepých vnad;
ať pomate tam rytířům všem hlavy,
na vůdce sama ať své hodí sítě,
já získám tím, na tajnou svoji lásku
v tom dobrodružství zapomene snad,
neb strojit pikle, dobrodružné žerty
a úsměvem vylhanou též slzou
přilákat srdce mužská do tenat
vždy ženy těší, lest ta povede se.

Ji pošli v tábor, ať všem splete hlavy,
ať vznikne nesvár v jejich slavném sboru,
ať zášť je hlodá, ctižádosti hlad,
ať na sebe pak tasí vztekem meče,
ať sebe zdáví závistí a záštím
se utkají a vesměs udolají
a zničí. To jest rada má, můj spád!

HIDRAOT
Však bude-li jen chtíti Armida
nám pomocná být v tomto díle zkázy?

ISMEN
Zda bude chtíti? Řekni, ona musí!
Lstí rozšlápneme jen ty francké plazy,
kříž zdeptáme jich, přeražený v kusy.

HIDRAOT
Je bájí mně, co tvůj ret povídá,
však zetěm budeš mým, věř dozajista,
když lstí svou zkrušíš nepřítele!
Tam přichází, s ní promluv okamžitě!

ISMEN
Líp tobě sluší to, je tvoje dítě;
já přijdu trochu pozděj´ s důkazy
a kouzly vyvedu tě z nesnází,
snad kdyby měla zprvu odporovat.

HIDRAOT
Jde sama sem - čas na chvíli se schovat.

ISMEN
A dříve zdaleka ji pozorovat.

3. výstup

ARMIDA
Za štíhlou gazelou
v houštinu setmělou
ráno jsem s veselou
chvátala myslí;
náhle ve háje tmách
divný mě schvátil strach,
napjatý luk můj v prach
sklonil se svislý!

Jak zářný archanděl
v zlaté se zbroji skvěl,
v duši mou tisíc střel
sypaje zrakem,
jak jsem ho ve snění
vídala v tušení,
k němu jsem v mlčení
zřela jak mrakem.

HIDRAOT
Zda rozumíš?

ISMEN
Ni slova, pane můj!

HIDRAOT
Zas blouzní, ubohá.

ISMEN
Dál poslyšme!

ARMIDA
Nežli jsem vztáhla dlaň,
šípem sbod´ moji laň,
schvátil ji a s ní v pláň
pustil se dále,
na mě se neohlíd´,
a přece z duše klid
vyrval mi, že můj cit
ztápí se v žale.

Odešel - jen se mih´,
jak paprsk ve větvích,
gazelou chtěla bych
raněnou býti!
S hrdostí jeho šíp
nesla bych jistě líp,
sotva by krok můj shýb´
u cesty kvítí!

HIDRAOT
Slyš, Armido!

ARMIDA
Můj otče, to tvůj hlas!

HIDRAOT
Co nutného ti, dcero, říci mám.
Mne vyslyš vlídně.

ARMIDA
Otče, poslouchám.

HIDRAOT
Nuž tajně tobě pouze do ucha
ti prosbu svoji mohu zvěstovat,
jde o trůn můj, o blaho říše mé,
o štěstí tvé i tvoji budoucnost.
Pojď, vyslechni mě.

ARMIDA
Ó, má budoucnost!

ISMEN
Ty sladké výmluvnosti duchu,
na jeho jazyk sestoupiž,
ať přesvědčivě zní ji k uchu,
čím hrozí nám zde Kristův kříž,
ať ku jeho se prosbě skloní,
neb nerad sahám v říše čar,
neb přeludů kde roj se honí,
dost častým hostem bývá zmar.

Sem, okřídlená slova, spějte
a zněte mocně v její sluch,
mé lásky zvěst jí v duši lejte,
ať zkvete kořen mojich tuch!
Ať ku mojí se prosbě skloní,
neb nerad sahám v říše čar,
a zvůlí místo lásky roní
se jedu krůpěj ve pohár.

HIDRAOT
Vše marná slova, jazyk jako v křeči
se nehne, nezná naše nebezpečí
neb nechce znát.

ISMEN
Pak užij přemoci
a kletby, třeba její pomoci,
neb bez ní ve svém každém snažení
jsme bez milosti všichni ztraceni!

HIDRAOT
Nuž, slyšelas´ a hodláš poslechnout?

ARMIDA
Já slyšela, však nechci.

HIDRAOT
Řekni, proč?

ARMIDA
Nic neláká mě k této výpravě.

HIDRAOT
Což otce život - co ti vlastní trůn?

ARMIDA
Nic, nedbám toho!

HIDRAOT
Pak tě proklínám!
Pak nechci znát se více k tobě,
za nevděk svůj můj vezmi hněv,
a stejně na zemi jak v hrobě
proklínám v tobě vlastní krev!
Ty hnusem buď před tváří boha
a svým i cizím ohavou
a tvoje kam se šine noha,
buď slunce zář ti otravou!

ARMIDA
Odešel, jen se mih´
jak paprsk ve větvích,
gazelou chtěla bych
raněnou býti!
S hrdostí jeho šíp
nesla bych jistě líp,
sotva by krok můj shýb´
u cesty kvítí!

HIDRAOT
Co s šílenou? Nám dlužno jednati!

ISMEN
Dost nerad, ale nucen, Armido,
ti odhalím, co z dálky hrozí nám,
snad uvidíš-li na své vlastní oči
náš jistý zmar, se pohnout přece dáš.

HIDRAOT
Co počínáš?

ISMEN
Nuž, nevěřící, viz!

SBOR (za scénou)
Za křížem vzhůru, bojovníci Krista,
vám odměna se na výsosti chystá,
tam v stínu chladném, v květu rajských palem
vás čeká věčný, boží Jerusalem.

Chraptivý hlahol
pekelné trouby
volá vás k radě,
knížata zhouby!
Hydry a draci,
sfingy a chiméry,
potvorní ptáci,
pekelné příšery,
pospěte již
v pekelný sněm,
na Kristův kříž,
skupte se sem,
že je naše vláda pevná,
všady zjevná,
ať zví to zem!

ARMIDA
Jdu, otče, ráda, kam mne posíláš!

HIDRAOT
Dík, Ismene, ty spasitel jsi náš!

ISMEN
Ó, poslechni a šťastna býti máš!

HIDRAOT
Ó, věru, nadpozemskou mocí
ten děsný obraz vykouzlen,
dík, dcero, nám že ku pomoci
se vydáš, jak vzplá zítra den!

ISMEN
Ba věru, nadpozemskou mocí
se s ní stal obrat divný ten,
snad vstane jitro též mi z noci,
snad láskou budu oblažen!

ARMIDA
Ne divů tvojich strašnou mocí,
mně láskou vzešel nový den,
on mezi nimi! Ku pomoci
ne vám, já půjdu sobě jen!

HIDRAOT
Jak ňadro mé zas volně dýše
a bezpečněj´ zřím v budoucnost,
můj pevný trůn a má je říše,
jak přelud zmizí cizí host.

ISMEN
Jak nadějí mé ňadro dýše,
teď vzbouřím duchů pekel zlost,
v prachu zdeptáme kříž v jeho pýše,
a naše bude budoucnost!

ARMIDA
Jak štěstím ňadro moje dýše,
buď požehnána skutečnost,
jen k němu, k němu, z plné číše
chci píti lásky blaženost!

HIDRAOT
Nuž, na cestu se, dcero, vypravíš?

ARMIDA
Jak vyjde slunce zítra již.

HIDRAOT
Mé budiž s tebou požehnání
i modlitba má stálá!

ISMEN
Mé půjde s tebou vzpomínání,
ó, naděj má zas vzplála!

ARMIDA
Jdu, s bohem, buďte na shledání,
jdu, kam si duše přála!

MUEZIN
Veliký je Alláh!
i. dějství

1. výstup

ŽENSKÝ SBOR
Jak z dervišových prstů řinou
se vonná zrnka růžence,
tak v klidu naši dnové plynou
a splítají se do věnce.
Slyš, ptáče volá v klenbu stinnou
k hrám lásky šťastné milence.

MUEZIN
K čtyřem úhlům světa
zní má píseň stálá
k slunci a zpět slétá:
"veliký je Alláh!"

MUŽSKÝ SBOR
Jdou kupci dlouhou pouště plání,
kde šakal hryže sprahlou kost,
jim lupič hrozí ostrou zbraní
a slunce žár a živlů zlost,
však nesou pro šíj našich paní
šperk, zlata, perel vzácný skvost.

MUEZIN
Hvězdy pojí úže
láska boží stálá,
svět je velká růže,
na niž dýchá Alláh!

ŽENSKÝ SBOR
Kde oázy stín vlídný láká,
tam odpočine poutník rád,
naslouchá sladké písni ptáka
a cítí zdroje šumný chlad
a zadívá se na oblaka,
jež vidí v dál se větrem hnát.

MUEZIN
Z tmy se rodí jitro,
proměna to stálá,
zvonem buď tvé nitro,
který volá Alláh!

MUŽSKÝ SBOR
Co z dálky přines´ kupec pilný,
to za hradbami přísných měst
svým chrání mečem vojín silný,
by v slunce záři, svitu hvězd
všem v oddech mohla kratochvilný
vždy ustavičná radost kvést.

MUEZIN
K čtyřem úhlům světa
zní má píseň stálá
k hvězdám a s nich slétá:
"veliký je Alláh!"

SMÍŠENÝ SBOR
Jak z dervišových prstů řinou
se vonná zrnka růžence,
tak v klidu naši dnové plynou
a splítají se do věnce.
Slyš, ptáče volá v klenbu stinnou
k hrám lásky šťastné milence.

2. výstup

HIDRAOT
Co znamená trub hlahol výstražný,
tvůj chvat, Ismene! Běda, co se stalo?

ISMEN
Ba, v okamžik jsem přišel převážný,
bych pravdu říci moh´ ti, co se dálo.

HIDRAOT
Nuž, mluv!

ISMEN
Já nesu zprávu nečekanou,
však dříve hleď, ať ustoupí ti stranou!

HIDRAOT
Nuž, vypravuj a nerozdírej dál
mé srdce, kterým zmítá těžký žal;
dost na tom již, a to mne smutkem střebe,
že nechce Armida za chotě tebe,
má ještě nový trud se pojit k tomu?
Ó, tuším strašnou kletbou svého domu!

ISMEN
Jak mohla by mě také milovat,
když pro jiného zřím ji mocně plát;
ty dlouhé její v hájích procházky,
ty divé hony - mně se pouze vyhnout
mně, k němuž vzhlíží s nudou, bez lásky,
jejž výsměchem svým touží vždy jen stihnout
a potají ty vzdechy ztlumené,
to naříkání, to omdlévání,
jeť srdce její těžce raněné.

HIDRAOT
Však novou, jinou zprávu neseš teď;
ó, neváhej a dej mi odpověď!

ISMEN
Já nevím, pane, zda to víš,
že Frankové jsou tady již.

HIDRAOT
Jak Frankové?

ISMEN
Ba, valné voje!

HIDRAOT
Jsi šílený?

ISMEN
Ba, oči moje
jich zřely nekonečné pluky,
já slyšel polnic jejich zvuky.

HIDRAOT
Rci, odkud přišli a kam spějí,
co vede je k nám, co as chtějí?

ISMEN
Z dalekých končin severu
sem přicházejí v záměru,
jenž záminkou, prý osvobodit
jdou boha svého svatý hrob;
v tvém kraji budou zhoubu plodit,
dnes král - již zítra budeš rob!

HIDRAOT
Co dělat - rychle svolám voj,
když chtějí zmar, ať mají boj!

ISMEN
Jen pomalu, svou prudkost zkoj!
Svět západní se na tě žene,
ty východu jsi první stráž,
tvé vojsko špatně připravené
a ty jim sotva odoláš;
již padla Gaza, pad Tyr
a dál se hrne jejich vír
a rostou jako bouře valem
za sebou močál krvavý
a ptáš se, kdo je zastaví?
I řeknou tobě Jerusalem;
však ty bys, králi, bláznem byl,
těm slovům kdybys uvěřil,
ti půjsou dál a stále vpřed,
snad chtějí dobýt celý svět.

HIDRAOT
Však rci, mám v této hodině
klást ruce v klín svůj nečinně?

ISMEN
Ty špatně v budoucnost vidíš
a zbraněmi nic nepořídíš.

HIDRAOT
Nuž říci, kde cesta spásy jest,
když slabý meč?

ISMEN
Buď silná lest!

HIDRAOT
Ó, nech mně slyšet spásy zvěst!

ISMEN
Lstí zvítězíš! Ty zjevně neozbrojíš
lid věrný sobě, necháš klidně projít
voj křesťanský na dostřel z praku k městu,
však na jedno jen ucho budeš spát.

Armidu pošleš ve křesťanský tábor,
ať zbájí zvěst si pravděnepodobnou,
to jedno, jí v tom věrně půjde k ruce
vděk postavy a kouzlo lepých vnad;
ať pomate tam rytířům všem hlavy,
na vůdce sama ať své hodí sítě,
já získám tím, na tajnou svoji lásku
v tom dobrodružství zapomene snad,
neb strojit pikle, dobrodružné žerty
a úsměvem vylhanou též slzou
přilákat srdce mužská do tenat
vždy ženy těší, lest ta povede se.

Ji pošli v tábor, ať všem splete hlavy,
ať vznikne nesvár v jejich slavném sboru,
ať zášť je hlodá, ctižádosti hlad,
ať na sebe pak tasí vztekem meče,
ať sebe zdáví závistí a záštím
se utkají a vesměs udolají
a zničí. To jest rada má, můj spád!

HIDRAOT
Však bude-li jen chtíti Armida
nám pomocná být v tomto díle zkázy?

ISMEN
Zda bude chtíti? Řekni, ona musí!
Lstí rozšlápneme jen ty francké plazy,
kříž zdeptáme jich, přeražený v kusy.

HIDRAOT
Je bájí mně, co tvůj ret povídá,
však zetěm budeš mým, věř dozajista,
když lstí svou zkrušíš nepřítele!
Tam přichází, s ní promluv okamžitě!

ISMEN
Líp tobě sluší to, je tvoje dítě;
já přijdu trochu pozděj´ s důkazy
a kouzly vyvedu tě z nesnází,
snad kdyby měla zprvu odporovat.

HIDRAOT
Jde sama sem - čas na chvíli se schovat.

ISMEN
A dříve zdaleka ji pozorovat.

3. výstup

ARMIDA
Za štíhlou gazelou
v houštinu setmělou
ráno jsem s veselou
chvátala myslí;
náhle ve háje tmách
divný mě schvátil strach,
napjatý luk můj v prach
sklonil se svislý!

Jak zářný archanděl
v zlaté se zbroji skvěl,
v duši mou tisíc střel
sypaje zrakem,
jak jsem ho ve snění
vídala v tušení,
k němu jsem v mlčení
zřela jak mrakem.

HIDRAOT
Zda rozumíš?

ISMEN
Ni slova, pane můj!

HIDRAOT
Zas blouzní, ubohá.

ISMEN
Dál poslyšme!

ARMIDA
Nežli jsem vztáhla dlaň,
šípem sbod´ moji laň,
schvátil ji a s ní v pláň
pustil se dále,
na mě se neohlíd´,
a přece z duše klid
vyrval mi, že můj cit
ztápí se v žale.

Odešel - jen se mih´,
jak paprsk ve větvích,
gazelou chtěla bych
raněnou býti!
S hrdostí jeho šíp
nesla bych jistě líp,
sotva by krok můj shýb´
u cesty kvítí!

HIDRAOT
Slyš, Armido!

ARMIDA
Můj otče, to tvůj hlas!

HIDRAOT
Co nutného ti, dcero, říci mám.
Mne vyslyš vlídně.

ARMIDA
Otče, poslouchám.

HIDRAOT
Nuž tajně tobě pouze do ucha
ti prosbu svoji mohu zvěstovat,
jde o trůn můj, o blaho říše mé,
o štěstí tvé i tvoji budoucnost.
Pojď, vyslechni mě.

ARMIDA
Ó, má budoucnost!

ISMEN
Ty sladké výmluvnosti duchu,
na jeho jazyk sestoupiž,
ať přesvědčivě zní ji k uchu,
čím hrozí nám zde Kristův kříž,
ať ku jeho se prosbě skloní,
neb nerad sahám v říše čar,
neb přeludů kde roj se honí,
dost častým hostem bývá zmar.

Sem, okřídlená slova, spějte
a zněte mocně v její sluch,
mé lásky zvěst jí v duši lejte,
ať zkvete kořen mojich tuch!
Ať ku mojí se prosbě skloní,
neb nerad sahám v říše čar,
a zvůlí místo lásky roní
se jedu krůpěj ve pohár.

HIDRAOT
Vše marná slova, jazyk jako v křeči
se nehne, nezná naše nebezpečí
neb nechce znát.

ISMEN
Pak užij přemoci
a kletby, třeba její pomoci,
neb bez ní ve svém každém snažení
jsme bez milosti všichni ztraceni!

HIDRAOT
Nuž, slyšelas´ a hodláš poslechnout?

ARMIDA
Já slyšela, však nechci.

HIDRAOT
Řekni, proč?

ARMIDA
Nic neláká mě k této výpravě.

HIDRAOT
Což otce život - co ti vlastní trůn?

ARMIDA
Nic, nedbám toho!

HIDRAOT
Pak tě proklínám!
Pak nechci znát se více k tobě,
za nevděk svůj můj vezmi hněv,
a stejně na zemi jak v hrobě
proklínám v tobě vlastní krev!
Ty hnusem buď před tváří boha
a svým i cizím ohavou
a tvoje kam se šine noha,
buď slunce zář ti otravou!

ARMIDA
Odešel, jen se mih´
jak paprsk ve větvích,
gazelou chtěla bych
raněnou býti!
S hrdostí jeho šíp
nesla bych jistě líp,
sotva by krok můj shýb´
u cesty kvítí!

HIDRAOT
Co s šílenou? Nám dlužno jednati!

ISMEN
Dost nerad, ale nucen, Armido,
ti odhalím, co z dálky hrozí nám,
snad uvidíš-li na své vlastní oči
náš jistý zmar, se pohnout přece dáš.

HIDRAOT
Co počínáš?

ISMEN
Nuž, nevěřící, viz!

SBOR (za scénou)
Za křížem vzhůru, bojovníci Krista,
vám odměna se na výsosti chystá,
tam v stínu chladném, v květu rajských palem
vás čeká věčný, boží Jerusalem.

Chraptivý hlahol
pekelné trouby
volá vás k radě,
knížata zhouby!
Hydry a draci,
sfingy a chiméry,
potvorní ptáci,
pekelné příšery,
pospěte již
v pekelný sněm,
na Kristův kříž,
skupte se sem,
že je naše vláda pevná,
všady zjevná,
ať zví to zem!

ARMIDA
Jdu, otče, ráda, kam mne posíláš!

HIDRAOT
Dík, Ismene, ty spasitel jsi náš!

ISMEN
Ó, poslechni a šťastna býti máš!

HIDRAOT
Ó, věru, nadpozemskou mocí
ten děsný obraz vykouzlen,
dík, dcero, nám že ku pomoci
se vydáš, jak vzplá zítra den!

ISMEN
Ba věru, nadpozemskou mocí
se s ní stal obrat divný ten,
snad vstane jitro též mi z noci,
snad láskou budu oblažen!

ARMIDA
Ne divů tvojich strašnou mocí,
mně láskou vzešel nový den,
on mezi nimi! Ku pomoci
ne vám, já půjdu sobě jen!

HIDRAOT
Jak ňadro mé zas volně dýše
a bezpečněj´ zřím v budoucnost,
můj pevný trůn a má je říše,
jak přelud zmizí cizí host.

ISMEN
Jak nadějí mé ňadro dýše,
teď vzbouřím duchů pekel zlost,
v prachu zdeptáme kříž v jeho pýše,
a naše bude budoucnost!

ARMIDA
Jak štěstím ňadro moje dýše,
buď požehnána skutečnost,
jen k němu, k němu, z plné číše
chci píti lásky blaženost!

HIDRAOT
Nuž, na cestu se, dcero, vypravíš?

ARMIDA
Jak vyjde slunce zítra již.

HIDRAOT
Mé budiž s tebou požehnání
i modlitba má stálá!

ISMEN
Mé půjde s tebou vzpomínání,
ó, naděj má zas vzplála!

ARMIDA
Jdu, s bohem, buďte na shledání,
jdu, kam si duše přála!

MUEZIN
Veliký je Alláh!



|新しいページ|検索|ページ一覧|RSS|@ウィキご利用ガイド | 管理者にお問合せ
|ログイン|