1. výstup
LID:
Na velebném trůnu
děva krásná, mladá,
na hlavě korunu,
každý hold jí skládá.
Zvol, ó ctěná paní,
ctného chotě sobě,
k svého srdce blahu,
vlasti ku ozdobě.
VANDA:
Teď, když mne všichni vřele slaví,
mou duši těžký smutek trápí,
že královnou jsouc, nedosáhnu,
po čem toužebně v srdci prahnu.
SLAVOJ:
Byť by se všichni zprotivili,
mně láska dodá mocné síly,
má ruka třeba se zbraní
Vandinu sňatku zabrání.
VELKOKNĚZ:
Ó, slyšte mne!
Krak slavné paměti
před smrtí určil ve své závěti,
by Vanda, jeho dcera milá
polský trůn po něm nastoupila
a nastoupivši chotě vyvolila.
Ta vůle buď dnes vykonána!
SBOR:
Ta vůle buď dnes vykonána!
VELKOKNĚZ:
Královnin choť buď muž čestný, statný,
buď v míru vážený, v boji udatný,
nechť lid jej zná a hlásá jeho slávu,
ať rodu domácího neb cizího,
vykoná-li úkol lukem, mlátem, kopím,
královnina ruka nemine ho věrná.
Prokáží-li se však všichni statečnými,
královna pak sama voliž mezi nimi.
Již vystupte, rytíři udatní a smělí,
vždyť kyne odměna vám, osud skvělý,
a pěvec Lumír zvučnými slovy
nám každého teď jméno a rod poví.
2. výstup
LUMÍR:
Zde jest Vitomír, lech to vítězný,
doma líbezný, v bojích železný.
Silnou paží v zemi znám, velkých statků pán.
Nejkrutší, kde zuří seč,
vítězný tam, vítězný tam jeho meč.
SBOR:
Královny on důstoný je,
zdráv buď Vitomír, ať žije!
LUMÍR:
Statný Velislav v boji urputný,
v stíhání nepřátel ukrutný.
Bdělost, neohroženost lecha toho ctnost,
značných krajů vydobyl, zem i sebe ozdobil.
SBOR:
Královny on důstojný je,
zdráv buď Velislav, ať žije!
LUMÍR:
Zde pak Všerad náš, postava vysoká,
zná v roj nepřátel tnout zhluboka.
Ctností skví se rytířskou, pán je hradů dvou,
v středu Němců sídla má,
přec mu bázeň neznámá.
SBOR:
Královny on důstojný je,
zdráv buď Všerad lech, ať žije!
LUMÍR:
Nuž, hrdinové statní,
v šraňky vstupte sem,
a nechť každý šťastně míří,
čin buď jeho síly důkazem.
SBOR:
Svých očí marně zdvihli všichni tři
ke králové. Hahahaha, hahahaha.
VELEKNĚZ:
Bohové, což není rytíře zde,
jenž splnil by Krakovy úkoly?
SLAVOJ:
Já to chci, knězi, královno vznešená,
ač nejsem bohat, ni lešského stavu,
nechť za mne mluví má ruka hrdinná
a hlavu svou vám dávám v zástavu.
SBOR:
Ať žije Slavoj náš, nechť Slavoj žije!
VANDA:
A neklid tísnivý jal duši mou,
strachem i blahem srdce mé bije,
nikdo nebraniž tobě,
zdatnost dokaž svou.
VELKOKNĚZ:
Slavoji, zadrž, práva nemáš k boji,
královno, odpusť, nečestné by bylo,
to právo kdyby se mu povolilo.
VANDA:
Však rytíř Slavoj statečný vůdce jest,
vítězství jemu budiž přáno
a paž jeho mocná mnohého zahanbí.
VELKOKNĚZ:
Já, sluha bohů, nesmím přivolit.
SLAVOJ:
Ó duchu Krakův, sestup mezi nás,
tvůj mocný, velebný rozhodniž hlas - co více platí,
v bojích posvěcení, neb snad jen pouhý lešský původ můj.
Či snad byl veliký Krak lechem sám,
když vrahy tepaje byl vůdcem nám?
Ne, nebyl.
Hle, lide, zde příklad máš
a v něm moje právo k boji vypoznáš.
Hle, bohové řídíce ruku mou
nám zvěstovali z nebes vůlí svou.
VELKOKNĚZ:
Marná je smělce drzost převelká,
nebudeť Vanda jeho manželka!
SBOR:
Ni jediný lech se mu nerovná,
jej za manžela přijme královna.
VANDA:
Já nadějí se chvěji pochybnou,
zda vymůže si Slavoj ruku mou.
BOŽENA:
Dojde-li ruky její Slavoj sám,
já, bozi, hojnou oběť složím vám.
SBOR:
Přichází v šraňky jakýsi cizinec.
VANDA:
Ó, bohové, toť on!
3. výstup
VANDA:
Přichází na nás nová strašná tíže.
VELKOKNĚZ:
Sem přistup blíž, milostivý kníže!
RODERICH:
Přicházím jako soused příznivý
svůj královně pozdrav vzdáti uctivý.
Chtěj též slova má vyslechnout.
VELKOKNĚZ:
To bozi knížete nam v čas pravý přivedli.
VANDA a SLAVOJ:
Stíhá nás rána nová v tuto chvíli.
SLAVOJ:
Však buď já,
neb on
musí zahynout.
RODERICH:
Hory, kde les vroubí zelený,
krásné země té jsem mocný pán,
hrady mám i zámek kamenný,
pánem statného jsem lidu zván,
pánem lidu statného vždy já jsem zván.
To vše složím tobě ku nohoum,
staneš-li se chotí, paní mou.
Však než rozhodnutí ráčíž učinit,
já v šraňky vstoupím, tvé si ruky vydobýt.
VANDA:
O právech šraňků nechť rozhodne rada.
VELKOKNĚZ:
Ba, za života krále Kraka žádal
ten kníže ruku naší královny.
On nikdy k válce nepobádal,
vždy našich svatých
práv jsa milovník,
a poznovu že žádá láskou vzňatý,
v tom vidím velkých bohův pokyn svatý.
Ku blahu země a naší spáse,
ať vstoupí kníže cizí v šraňky naše,
by královny si dobyl v zápase.
SLAVOJ:
Co dál se státi má,
ať ruka rozhodne má.
RODERICH:
Já činím návrh rytířstvu takový:
Kdo nespokojen, že chci za choť svoji
královnu míti,
nechť vstoupí se mnou v boj,
já každou zbraní bít se hotov jsem.
SLAVOJ:
Hoj, bohové mé vyslyšeli přání.
Já, Slavoj, k boji tebe vyzývám.
RODERICH:
Odkud máš právo, ty smělče marnivý?
Jsi sluhou jen a s knížetem se bíti odvažuješ?
Bij se s chlopy, nám z cesty jdi, jdi sám.
SLAVOJ:
Já ke královně větší právo mám,
od něho upustit věru nehodlám.
Hoj, kníže, sem přistup sílu změřit svou!
RODERICH:
Mé síly neznáš, však tě potrestám.
SLAVOJ:
Kdož ví, zda ztrestán nebudeš sám.
Chci bez štítu mečem se bít.
RODERICH:
Souhlasím, nuž, zahoďme štít.
VANDA:
Nebe je chraň!
VELKOKNĚZ:
Vůle boží se staň.
SBOR:
Jak lítá meč!
Děsná to seč!
Ráz jde na ráz.
Ježí se vlas.
Teď udeřil.
Již nemá sil.
Nemůže stát.
Roderich pad.
SLAVOJ:
Cizáku!
Chlubivý a drzý,
je v moci mé tvůj život bídný.
VANDA:
Neprolévej krve jeho,
drahá-li jsem ti, Slavoji.
SLAVOJ:
Nuže, život svůj si měj
a královně zaň díky vzdej!
SBOR:
Na vítězství tom buď dost,
neboť kníže náš jest host.
Slavoj vítěz jedině,
královna ho nemine.
VELKOKNĚZ:
Půtka krutá neskončena,
kostka nesvárů vržena,
ačtě Slavoj vítěz je,
marna jeho naděje.
VANDA, BOŽENA:
Půtka ostaň jediná,
štestí růst mi (nám) počíná,
on vše přemoh silou svou,
za to měj teď ruku mou (tvou).
SLAVOJ:
Štěstí květ kvést počíná,
půtka ostaň jediná,
Bohové dnes splňují
moji blahou naději.
1. výstup
LID:
Na velebném trůnu
děva krásná, mladá,
na hlavě korunu,
každý hold jí skládá.
Zvol, ó ctěná paní,
ctného chotě sobě,
k svého srdce blahu,
vlasti ku ozdobě.
VANDA:
Teď, když mne všichni vřele slaví,
mou duši těžký smutek trápí,
že královnou jsouc, nedosáhnu,
po čem toužebně v srdci prahnu.
SLAVOJ:
Byť by se všichni zprotivili,
mně láska dodá mocné síly,
má ruka třeba se zbraní
Vandinu sňatku zabrání.
VELKOKNĚZ:
Ó, slyšte mne!
Krak slavné paměti
před smrtí určil ve své závěti,
by Vanda, jeho dcera milá
polský trůn po něm nastoupila
a nastoupivši chotě vyvolila.
Ta vůle buď dnes vykonána!
SBOR:
Ta vůle buď dnes vykonána!
VELKOKNĚZ:
Královnin choť buď muž čestný, statný,
buď v míru vážený, v boji udatný,
nechť lid jej zná a hlásá jeho slávu,
ať rodu domácího neb cizího,
vykoná-li úkol lukem, mlátem, kopím,
královnina ruka nemine ho věrná.
Prokáží-li se však všichni statečnými,
královna pak sama voliž mezi nimi.
Již vystupte, rytíři udatní a smělí,
vždyť kyne odměna vám, osud skvělý,
a pěvec Lumír zvučnými slovy
nám každého teď jméno a rod poví.
2. výstup
LUMÍR:
Zde jest Vitomír, lech to vítězný,
doma líbezný, v bojích železný.
Silnou paží v zemi znám, velkých statků pán.
Nejkrutší, kde zuří seč,
vítězný tam, vítězný tam jeho meč.
SBOR:
Královny on důstoný je,
zdráv buď Vitomír, ať žije!
LUMÍR:
Statný Velislav v boji urputný,
v stíhání nepřátel ukrutný.
Bdělost, neohroženost lecha toho ctnost,
značných krajů vydobyl, zem i sebe ozdobil.
SBOR:
Královny on důstojný je,
zdráv buď Velislav, ať žije!
LUMÍR:
Zde pak Všerad náš, postava vysoká,
zná v roj nepřátel tnout zhluboka.
Ctností skví se rytířskou, pán je hradů dvou,
v středu Němců sídla má,
přec mu bázeň neznámá.
SBOR:
Královny on důstojný je,
zdráv buď Všerad lech, ať žije!
LUMÍR:
Nuž, hrdinové statní,
v šraňky vstupte sem,
a nechť každý šťastně míří,
čin buď jeho síly důkazem.
SBOR:
Svých očí marně zdvihli všichni tři
ke králové. Hahahaha, hahahaha.
VELEKNĚZ:
Bohové, což není rytíře zde,
jenž splnil by Krakovy úkoly?
SLAVOJ:
Já to chci, knězi, královno vznešená,
ač nejsem bohat, ni lešského stavu,
nechť za mne mluví má ruka hrdinná
a hlavu svou vám dávám v zástavu.
SBOR:
Ať žije Slavoj náš, nechť Slavoj žije!
VANDA:
A neklid tísnivý jal duši mou,
strachem i blahem srdce mé bije,
nikdo nebraniž tobě,
zdatnost dokaž svou.
VELKOKNĚZ:
Slavoji, zadrž, práva nemáš k boji,
královno, odpusť, nečestné by bylo,
to právo kdyby se mu povolilo.
VANDA:
Však rytíř Slavoj statečný vůdce jest,
vítězství jemu budiž přáno
a paž jeho mocná mnohého zahanbí.
VELKOKNĚZ:
Já, sluha bohů, nesmím přivolit.
SLAVOJ:
Ó duchu Krakův, sestup mezi nás,
tvůj mocný, velebný rozhodniž hlas - co více platí,
v bojích posvěcení, neb snad jen pouhý lešský původ můj.
Či snad byl veliký Krak lechem sám,
když vrahy tepaje byl vůdcem nám?
Ne, nebyl.
Hle, lide, zde příklad máš
a v něm moje právo k boji vypoznáš.
Hle, bohové řídíce ruku mou
nám zvěstovali z nebes vůlí svou.
VELKOKNĚZ:
Marná je smělce drzost převelká,
nebudeť Vanda jeho manželka!
SBOR:
Ni jediný lech se mu nerovná,
jej za manžela přijme královna.
VANDA:
Já nadějí se chvěji pochybnou,
zda vymůže si Slavoj ruku mou.
BOŽENA:
Dojde-li ruky její Slavoj sám,
já, bozi, hojnou oběť složím vám.
SBOR:
Přichází v šraňky jakýsi cizinec.
VANDA:
Ó, bohové, toť on!
3. výstup
VANDA:
Přichází na nás nová strašná tíže.
VELKOKNĚZ:
Sem přistup blíž, milostivý kníže!
RODERICH:
Přicházím jako soused příznivý
svůj královně pozdrav vzdáti uctivý.
Chtěj též slova má vyslechnout.
VELKOKNĚZ:
To bozi knížete nam v čas pravý přivedli.
VANDA a SLAVOJ:
Stíhá nás rána nová v tuto chvíli.
SLAVOJ:
Však buď já,
neb on
musí zahynout.
RODERICH:
Hory, kde les vroubí zelený,
krásné země té jsem mocný pán,
hrady mám i zámek kamenný,
pánem statného jsem lidu zván,
pánem lidu statného vždy já jsem zván.
To vše složím tobě ku nohoum,
staneš-li se chotí, paní mou.
Však než rozhodnutí ráčíž učinit,
já v šraňky vstoupím, tvé si ruky vydobýt.
VANDA:
O právech šraňků nechť rozhodne rada.
VELKOKNĚZ:
Ba, za života krále Kraka žádal
ten kníže ruku naší královny.
On nikdy k válce nepobádal,
vždy našich svatých
práv jsa milovník,
a poznovu že žádá láskou vzňatý,
v tom vidím velkých bohův pokyn svatý.
Ku blahu země a naší spáse,
ať vstoupí kníže cizí v šraňky naše,
by královny si dobyl v zápase.
SLAVOJ:
Co dál se státi má,
ať ruka rozhodne má.
RODERICH:
Já činím návrh rytířstvu takový:
Kdo nespokojen, že chci za choť svoji
královnu míti,
nechť vstoupí se mnou v boj,
já každou zbraní bít se hotov jsem.
SLAVOJ:
Hoj, bohové mé vyslyšeli přání.
Já, Slavoj, k boji tebe vyzývám.
RODERICH:
Odkud máš právo, ty smělče marnivý?
Jsi sluhou jen a s knížetem se bíti odvažuješ?
Bij se s chlopy, nám z cesty jdi, jdi sám.
SLAVOJ:
Já ke královně větší právo mám,
od něho upustit věru nehodlám.
Hoj, kníže, sem přistup sílu změřit svou!
RODERICH:
Mé síly neznáš, však tě potrestám.
SLAVOJ:
Kdož ví, zda ztrestán nebudeš sám.
Chci bez štítu mečem se bít.
RODERICH:
Souhlasím, nuž, zahoďme štít.
VANDA:
Nebe je chraň!
VELKOKNĚZ:
Vůle boží se staň.
SBOR:
Jak lítá meč!
Děsná to seč!
Ráz jde na ráz.
Ježí se vlas.
Teď udeřil.
Již nemá sil.
Nemůže stát.
Roderich pad.
SLAVOJ:
Cizáku!
Chlubivý a drzý,
je v moci mé tvůj život bídný.
VANDA:
Neprolévej krve jeho,
drahá-li jsem ti, Slavoji.
SLAVOJ:
Nuže, život svůj si měj
a královně zaň díky vzdej!
SBOR:
Na vítězství tom buď dost,
neboť kníže náš jest host.
Slavoj vítěz jedině,
královna ho nemine.
VELKOKNĚZ:
Půtka krutá neskončena,
kostka nesvárů vržena,
ačtě Slavoj vítěz je,
marna jeho naděje.
VANDA, BOŽENA:
Půtka ostaň jediná,
štestí růst mi (nám) počíná,
on vše přemoh silou svou,
za to měj teď ruku mou (tvou).
SLAVOJ:
Štěstí květ kvést počíná,
půtka ostaň jediná,
Bohové dnes splňují
moji blahou naději.
最終更新：2014年05月14日 17:28
