オペラ作曲家別索引

オペラ対訳完成

その他対訳完成

対訳一部完成

このサイトについて

アクセス数

  • 今日  -
  • 昨日  -
  • 累計  -

翻訳エンジン


bose_soundlink_color_ii



1. výstup

LID:

Na velebném trůnu
děva krásná, mladá,
na hlavě korunu,
každý hold jí skládá.
Zvol, ó ctěná paní,
ctného chotě sobě,
k svého srdce blahu,
vlasti ku ozdobě.

VANDA:

Teď, když mne všichni vřele slaví,
mou duši těžký smutek trápí,
že královnou jsouc, nedosáhnu,
po čem toužebně v srdci prahnu.

SLAVOJ:

Byť by se všichni zprotivili,
mně láska dodá mocné síly,
má ruka třeba se zbraní
Vandinu sňatku zabrání.

VELKOKNĚZ:

Ó, slyšte mne!
Krak slavné paměti
před smrtí určil ve své závěti,
by Vanda, jeho dcera milá
polský trůn po něm nastoupila
a nastoupivši chotě vyvolila.
Ta vůle buď dnes vykonána!

SBOR:

Ta vůle buď dnes vykonána!

VELKOKNĚZ:

Královnin choť buď muž čestný, statný,
buď v míru vážený, v boji udatný,
nechť lid jej zná a hlásá jeho slávu,
ať rodu domácího neb cizího,
vykoná-li úkol lukem, mlátem, kopím,
královnina ruka nemine ho věrná.
Prokáží-li se však všichni statečnými,
královna pak sama voliž mezi nimi.

Již vystupte, rytíři udatní a smělí,
vždyť kyne odměna vám, osud skvělý,
a pěvec Lumír zvučnými slovy
nám každého teď jméno a rod poví.

2. výstup

LUMÍR:

Zde jest Vitomír, lech to vítězný,
doma líbezný, v bojích železný.
Silnou paží v zemi znám, velkých statků pán.
Nejkrutší, kde zuří seč,
vítězný tam, vítězný tam jeho meč.

SBOR:

Královny on důstoný je,
zdráv buď Vitomír, ať žije!

LUMÍR:

Statný Velislav v boji urputný,
v stíhání nepřátel ukrutný.
Bdělost, neohroženost lecha toho ctnost,
značných krajů vydobyl, zem i sebe ozdobil.

SBOR:

Královny on důstojný je,
zdráv buď Velislav, ať žije!

LUMÍR:

Zde pak Všerad náš, postava vysoká,
zná v roj nepřátel tnout zhluboka.
Ctností skví se rytířskou, pán je hradů dvou,
v středu Němců sídla má,
přec mu bázeň neznámá.

SBOR:

Královny on důstojný je,
zdráv buď Všerad lech, ať žije!

LUMÍR:

Nuž, hrdinové statní,
v šraňky vstupte sem,
a nechť každý šťastně míří,
čin buď jeho síly důkazem.

SBOR:

Svých očí marně zdvihli všichni tři
ke králové. Hahahaha, hahahaha.

VELEKNĚZ:

Bohové, což není rytíře zde,
jenž splnil by Krakovy úkoly?

SLAVOJ:

Já to chci, knězi, královno vznešená,
ač nejsem bohat, ni lešského stavu,
nechť za mne mluví má ruka hrdinná
a hlavu svou vám dávám v zástavu.

SBOR:

Ať žije Slavoj náš, nechť Slavoj žije!

VANDA:

A neklid tísnivý jal duši mou,
strachem i blahem srdce mé bije,
nikdo nebraniž tobě,
zdatnost dokaž svou.

VELKOKNĚZ:

Slavoji, zadrž, práva nemáš k boji,
královno, odpusť, nečestné by bylo,
to právo kdyby se mu povolilo.

VANDA:

Však rytíř Slavoj statečný vůdce jest,
vítězství jemu budiž přáno
a paž jeho mocná mnohého zahanbí.

VELKOKNĚZ:

Já, sluha bohů, nesmím přivolit.

SLAVOJ:

Ó duchu Krakův, sestup mezi nás,
tvůj mocný, velebný rozhodniž hlas - co více platí,
v bojích posvěcení, neb snad jen pouhý lešský původ můj.
Či snad byl veliký Krak lechem sám,
když vrahy tepaje byl vůdcem nám?
Ne, nebyl.
Hle, lide, zde příklad máš
a v něm moje právo k boji vypoznáš.

Hle, bohové řídíce ruku mou
nám zvěstovali z nebes vůlí svou.

VELKOKNĚZ:

Marná je smělce drzost převelká,
nebudeť Vanda jeho manželka!

SBOR:

Ni jediný lech se mu nerovná,
jej za manžela přijme královna.

VANDA:

Já nadějí se chvěji pochybnou,
zda vymůže si Slavoj ruku mou.

BOŽENA:

Dojde-li ruky její Slavoj sám,
já, bozi, hojnou oběť složím vám.

SBOR:

Přichází v šraňky jakýsi cizinec.

VANDA:

Ó, bohové, toť on!

3. výstup

VANDA:

Přichází na nás nová strašná tíže.

VELKOKNĚZ:

Sem přistup blíž, milostivý kníže!

RODERICH:

Přicházím jako soused příznivý
svůj královně pozdrav vzdáti uctivý.
Chtěj též slova má vyslechnout.

VELKOKNĚZ:

To bozi knížete nam v čas pravý přivedli.

VANDA a SLAVOJ:

Stíhá nás rána nová v tuto chvíli.

SLAVOJ:

Však buď já,
neb on
musí zahynout.

RODERICH:

Hory, kde les vroubí zelený,
krásné země té jsem mocný pán,
hrady mám i zámek kamenný,
pánem statného jsem lidu zván,
pánem lidu statného vždy já jsem zván.
To vše složím tobě ku nohoum,
staneš-li se chotí, paní mou.
Však než rozhodnutí ráčíž učinit,
já v šraňky vstoupím, tvé si ruky vydobýt.

VANDA:

O právech šraňků nechť rozhodne rada.

VELKOKNĚZ:

Ba, za života krále Kraka žádal
ten kníže ruku naší královny.
On nikdy k válce nepobádal,
vždy našich svatých
práv jsa milovník,
a poznovu že žádá láskou vzňatý,
v tom vidím velkých bohův pokyn svatý.
Ku blahu země a naší spáse,
ať vstoupí kníže cizí v šraňky naše,
by královny si dobyl v zápase.

SLAVOJ:

Co dál se státi má,
ať ruka rozhodne má.

RODERICH:

Já činím návrh rytířstvu takový:
Kdo nespokojen, že chci za choť svoji
královnu míti,
nechť vstoupí se mnou v boj,
já každou zbraní bít se hotov jsem.

SLAVOJ:

Hoj, bohové mé vyslyšeli přání.
Já, Slavoj, k boji tebe vyzývám.

RODERICH:

Odkud máš právo, ty smělče marnivý?
Jsi sluhou jen a s knížetem se bíti odvažuješ?
Bij se s chlopy, nám z cesty jdi, jdi sám.

SLAVOJ:

Já ke královně větší právo mám,
od něho upustit věru nehodlám.
Hoj, kníže, sem přistup sílu změřit svou!

RODERICH:

Mé síly neznáš, však tě potrestám.

SLAVOJ:

Kdož ví, zda ztrestán nebudeš sám.
Chci bez štítu mečem se bít.

RODERICH:

Souhlasím, nuž, zahoďme štít.

VANDA:

Nebe je chraň!

VELKOKNĚZ:

Vůle boží se staň.

SBOR:

Jak lítá meč!
Děsná to seč!
Ráz jde na ráz.
Ježí se vlas.
Teď udeřil.
Již nemá sil.
Nemůže stát.
Roderich pad.

SLAVOJ:

Cizáku!
Chlubivý a drzý,
je v moci mé tvůj život bídný.

VANDA:

Neprolévej krve jeho,
drahá-li jsem ti, Slavoji.

SLAVOJ:

Nuže, život svůj si měj
a královně zaň díky vzdej!

SBOR:

Na vítězství tom buď dost,
neboť kníže náš jest host.
Slavoj vítěz jedině,
královna ho nemine.

VELKOKNĚZ:

Půtka krutá neskončena,
kostka nesvárů vržena,
ačtě Slavoj vítěz je,
marna jeho naděje.

VANDA, BOŽENA:

Půtka ostaň jediná,
štestí růst mi (nám) počíná,
on vše přemoh silou svou,
za to měj teď ruku mou (tvou).

SLAVOJ:

Štěstí květ kvést počíná,
půtka ostaň jediná,
Bohové dnes splňují
moji blahou naději.
1. výstup

LID:

Na velebném trůnu
děva krásná, mladá,
na hlavě korunu,
každý hold jí skládá.
Zvol, ó ctěná paní,
ctného chotě sobě,
k svého srdce blahu,
vlasti ku ozdobě.

VANDA:

Teď, když mne všichni vřele slaví,
mou duši těžký smutek trápí,
že královnou jsouc, nedosáhnu,
po čem toužebně v srdci prahnu.

SLAVOJ:

Byť by se všichni zprotivili,
mně láska dodá mocné síly,
má ruka třeba se zbraní
Vandinu sňatku zabrání.

VELKOKNĚZ:

Ó, slyšte mne!
Krak slavné paměti
před smrtí určil ve své závěti,
by Vanda, jeho dcera milá
polský trůn po něm nastoupila
a nastoupivši chotě vyvolila.
Ta vůle buď dnes vykonána!

SBOR:

Ta vůle buď dnes vykonána!

VELKOKNĚZ:

Královnin choť buď muž čestný, statný,
buď v míru vážený, v boji udatný,
nechť lid jej zná a hlásá jeho slávu,
ať rodu domácího neb cizího,
vykoná-li úkol lukem, mlátem, kopím,
královnina ruka nemine ho věrná.
Prokáží-li se však všichni statečnými,
královna pak sama voliž mezi nimi.

Již vystupte, rytíři udatní a smělí,
vždyť kyne odměna vám, osud skvělý,
a pěvec Lumír zvučnými slovy
nám každého teď jméno a rod poví.

2. výstup

LUMÍR:

Zde jest Vitomír, lech to vítězný,
doma líbezný, v bojích železný.
Silnou paží v zemi znám, velkých statků pán.
Nejkrutší, kde zuří seč,
vítězný tam, vítězný tam jeho meč.

SBOR:

Královny on důstoný je,
zdráv buď Vitomír, ať žije!

LUMÍR:

Statný Velislav v boji urputný,
v stíhání nepřátel ukrutný.
Bdělost, neohroženost lecha toho ctnost,
značných krajů vydobyl, zem i sebe ozdobil.

SBOR:

Královny on důstojný je,
zdráv buď Velislav, ať žije!

LUMÍR:

Zde pak Všerad náš, postava vysoká,
zná v roj nepřátel tnout zhluboka.
Ctností skví se rytířskou, pán je hradů dvou,
v středu Němců sídla má,
přec mu bázeň neznámá.

SBOR:

Královny on důstojný je,
zdráv buď Všerad lech, ať žije!

LUMÍR:

Nuž, hrdinové statní,
v šraňky vstupte sem,
a nechť každý šťastně míří,
čin buď jeho síly důkazem.

SBOR:

Svých očí marně zdvihli všichni tři
ke králové. Hahahaha, hahahaha.

VELEKNĚZ:

Bohové, což není rytíře zde,
jenž splnil by Krakovy úkoly?

SLAVOJ:

Já to chci, knězi, královno vznešená,
ač nejsem bohat, ni lešského stavu,
nechť za mne mluví má ruka hrdinná
a hlavu svou vám dávám v zástavu.

SBOR:

Ať žije Slavoj náš, nechť Slavoj žije!

VANDA:

A neklid tísnivý jal duši mou,
strachem i blahem srdce mé bije,
nikdo nebraniž tobě,
zdatnost dokaž svou.

VELKOKNĚZ:

Slavoji, zadrž, práva nemáš k boji,
královno, odpusť, nečestné by bylo,
to právo kdyby se mu povolilo.

VANDA:

Však rytíř Slavoj statečný vůdce jest,
vítězství jemu budiž přáno
a paž jeho mocná mnohého zahanbí.

VELKOKNĚZ:

Já, sluha bohů, nesmím přivolit.

SLAVOJ:

Ó duchu Krakův, sestup mezi nás,
tvůj mocný, velebný rozhodniž hlas - co více platí,
v bojích posvěcení, neb snad jen pouhý lešský původ můj.
Či snad byl veliký Krak lechem sám,
když vrahy tepaje byl vůdcem nám?
Ne, nebyl.
Hle, lide, zde příklad máš
a v něm moje právo k boji vypoznáš.

Hle, bohové řídíce ruku mou
nám zvěstovali z nebes vůlí svou.

VELKOKNĚZ:

Marná je smělce drzost převelká,
nebudeť Vanda jeho manželka!

SBOR:

Ni jediný lech se mu nerovná,
jej za manžela přijme královna.

VANDA:

Já nadějí se chvěji pochybnou,
zda vymůže si Slavoj ruku mou.

BOŽENA:

Dojde-li ruky její Slavoj sám,
já, bozi, hojnou oběť složím vám.

SBOR:

Přichází v šraňky jakýsi cizinec.

VANDA:

Ó, bohové, toť on!

3. výstup

VANDA:

Přichází na nás nová strašná tíže.

VELKOKNĚZ:

Sem přistup blíž, milostivý kníže!

RODERICH:

Přicházím jako soused příznivý
svůj královně pozdrav vzdáti uctivý.
Chtěj též slova má vyslechnout.

VELKOKNĚZ:

To bozi knížete nam v čas pravý přivedli.

VANDA a SLAVOJ:

Stíhá nás rána nová v tuto chvíli.

SLAVOJ:

Však buď já,
neb on
musí zahynout.

RODERICH:

Hory, kde les vroubí zelený,
krásné země té jsem mocný pán,
hrady mám i zámek kamenný,
pánem statného jsem lidu zván,
pánem lidu statného vždy já jsem zván.
To vše složím tobě ku nohoum,
staneš-li se chotí, paní mou.
Však než rozhodnutí ráčíž učinit,
já v šraňky vstoupím, tvé si ruky vydobýt.

VANDA:

O právech šraňků nechť rozhodne rada.

VELKOKNĚZ:

Ba, za života krále Kraka žádal
ten kníže ruku naší královny.
On nikdy k válce nepobádal,
vždy našich svatých
práv jsa milovník,
a poznovu že žádá láskou vzňatý,
v tom vidím velkých bohův pokyn svatý.
Ku blahu země a naší spáse,
ať vstoupí kníže cizí v šraňky naše,
by královny si dobyl v zápase.

SLAVOJ:

Co dál se státi má,
ať ruka rozhodne má.

RODERICH:

Já činím návrh rytířstvu takový:
Kdo nespokojen, že chci za choť svoji
královnu míti,
nechť vstoupí se mnou v boj,
já každou zbraní bít se hotov jsem.

SLAVOJ:

Hoj, bohové mé vyslyšeli přání.
Já, Slavoj, k boji tebe vyzývám.

RODERICH:

Odkud máš právo, ty smělče marnivý?
Jsi sluhou jen a s knížetem se bíti odvažuješ?
Bij se s chlopy, nám z cesty jdi, jdi sám.

SLAVOJ:

Já ke královně větší právo mám,
od něho upustit věru nehodlám.
Hoj, kníže, sem přistup sílu změřit svou!

RODERICH:

Mé síly neznáš, však tě potrestám.

SLAVOJ:

Kdož ví, zda ztrestán nebudeš sám.
Chci bez štítu mečem se bít.

RODERICH:

Souhlasím, nuž, zahoďme štít.

VANDA:

Nebe je chraň!

VELKOKNĚZ:

Vůle boží se staň.

SBOR:

Jak lítá meč!
Děsná to seč!
Ráz jde na ráz.
Ježí se vlas.
Teď udeřil.
Již nemá sil.
Nemůže stát.
Roderich pad.

SLAVOJ:

Cizáku!
Chlubivý a drzý,
je v moci mé tvůj život bídný.

VANDA:

Neprolévej krve jeho,
drahá-li jsem ti, Slavoji.

SLAVOJ:

Nuže, život svůj si měj
a královně zaň díky vzdej!

SBOR:

Na vítězství tom buď dost,
neboť kníže náš jest host.
Slavoj vítěz jedině,
královna ho nemine.

VELKOKNĚZ:

Půtka krutá neskončena,
kostka nesvárů vržena,
ačtě Slavoj vítěz je,
marna jeho naděje.

VANDA, BOŽENA:

Půtka ostaň jediná,
štestí růst mi (nám) počíná,
on vše přemoh silou svou,
za to měj teď ruku mou (tvou).

SLAVOJ:

Štěstí květ kvést počíná,
půtka ostaň jediná,
Bohové dnes splňují
moji blahou naději.



|新しいページ|検索|ページ一覧|RSS|@ウィキご利用ガイド | 管理者にお問合せ
|ログイン|