オペラ作曲家別索引

オペラ対訳完成

その他対訳完成

このサイトについて

アクセス数

  • 今日  -
  • 昨日  -
  • 累計  -

翻訳エンジン


bose_soundlink_color_ii



ČERTI:

Sláva zlatu mocnému, lidské svádí duše,
koho zlato oslepí, jistě k peklu kluše.
Haó, haó, haó, há!
Vášni hry též sláva buď, holdujem jí rádi,
lidstva davy bezpočtu z pravé cesty svádí.
Haó, haó, haó, há!

ČERT - STRÁŽCE:

Lucifer!

LUCIFER:

Mám vaše hluky poslouchat stále?
Ničemná chásko, ztrestám tě přísně!

ČERTI:

Milost, ach milost, odpusť nám pane,
před tebou v prachu o milost ždáme!

LUCIFER:

Naposled tedy odpouštím vám.
Vstaňte!
Zda se už Marbuel navrátil v peklo?

ČERT:

Zda se už Marbuel navrátil v peklo?

ČERT - VRÁTNÝ:

Marbuel? Nevrátil.

ČERT:

Ještě tu není.

LUCIFER:

Už by tu mohl být, slyšíš-li, vrátný,
přijde-li Marbuel, ať ke mně chvátá!

ČERTI:

Pověz, kam odešel, ty to víš jistě!

ČERT - VRÁTNÝ:

Na zvědy Lucifer poslal jej do světa;
v jedné tam zemi prý ukrutná kněžna
a její správce též pro peklo zrají.
Od lidí prokleti jsou prý už tisíckrát.
Marbuel zvědět má, zda k nám už patří.

Slyšíte - to je on, znám jeho tlukot.
Je to on - podivno - nese si ženu.

ČERT:

Kněžnu snad?

ČERT - VRÁTNÝ:

Nikoli, kněžna to není.

ČERTI:

Koho si to bratře neseš?
Co to znamená?

MARBUEL:

Ach ouvej!
Nohy už mi nechtěj sloužit.

KÁČA:

Hnáty tě bolí už, dobře tak na tebe,
ničemo, darebo, já ti dám podvádět,
zámek mi slibovat, táhnout mě do pekla.
Však já se nebojím, s krku ti nepůjdu,
zas mě tam odneseš, odkud´s mě vylákal.
Já sama netrefím, nač se mám trmácet?
Když´s mě sem přinést moh´, odnes mě zpátky zas!

MARBUEL:

Ach ouvej, ach ouvej!
Zpátky tě odnesu, jen povol trochu,
dýchat už nemohu, pusť se mě přeci!

KÁČA:

Abys mi vyklouznul, nejsem tak hloupá;
já se tě nepustím, jenom si nemysli,
že mi tak utečeš.

ČERTI:

Tohle je mela!
Proč jsi ji neshodil?
Však mi ti pomůžem,
přec ji snad odtrhnem.

MARBUEL:

Ne! Ne! Já jsem to zkusil.
Není to možná -
křížek má na krku,
a ten ji chrání.
Já se jí nezbavím.

KÁČA:

Nezbavíš, nezbavíš,
ničemo, darebo, já ti dám podvádět,
zámek mi slibovat, táhnout mě do pekla,
však já se nebojím.

LUCIFER:

Jaké to křiky?
Co se to děje zde?
Koho to neseš?

MARBUEL:

Pan můj, smiluj se!
Jak se jí zbavit mám?
Ona k nám nepatří...

ČERT - VRÁTNÝ:

Nějaký sedlák!

LUCIFER:

Otevři!
Co tu chceš?
Čeho si žádáš?

OVČÁK:

Pro Káču jsem si tu přišel,
kterou bez práva čert odnes´
z naší hospody.

LUCIFER:

Hej, brachu,
jak na zavolání přišels´,
vem si Káču, ať jde s tebou.

KÁČA:

Ne, nepůjdu!
Nač mám jít pěšky?
Ať mě odnese čert zpátky!
Dřív ti, slyšíš, nejdu s krku,
dřív ti, brachu, nejdu s krku,
dokud ty mi nezaplatíš.

OVČÁK:

Káčo, pojď jen, máma čeká,
srach má, že tě nepřivedu.

KÁČA:

A co máma, nevídáno!
Nepustím se!

OVČÁK:

Já mám nápad.
Ukažté jí ňáké zlato,
skočí po něm, uvidíte.

LUCIFER:

Pohleď, to ti dáme všecko,
co si s tebou máme počít?
Pusť se jen, on oddechne si,
zpátky potom odnese tě.
Vem si řetězy, jsou tvoje!

Máš ji s krku. Pověz jenom,
proč jsi do pekla ji přines?

MARBUEL:

Šprým chtěl jsem si jenom ztropit,
zatrašit ji - ale běda! Ale běda, to jsem zkusil!
Zle se mi to vyplatilo.

LUCIFER:

Zda jsi proto nezapomněl
na svůj úkol - jak je ve světě,
o kněžně, co vyzvěděl jsi,
o správci, zda čas už přišel
k nám je odnést?

MARBUEL:

Pane mocný,
poslání své vyplnil jsem:
všude jsem jen stesky slyšel
na kněžnu i na správčíka.
Ale kněžna, ta je horší, mnohem horší,
naplnila hříchů míru.
Všechno všudy proklíná ji,
o lid svůj že nestará se,
v bídě nechá hynout zemi,
sama v stálých radovánkách
vesele v paláci hýří.

LUCIFER:

Souzeni jsou! Kněžnu hříšnou
v peklo odneseš, a správci
lhůtu k polepšení dáme,
pohrozit mu ale musíš.
Teď jen hleď bys té se zbavil,
odnes ji zas pěkě domů.

MARBUEL:

Odnést ji! Ó, hrůzo, ó, hrůzo!
Slitování, Lucifere!
Strašná muka vytrpěl jsem
na cestě - ten její křížek
jako skála tak mne tížil.
A teď zpátky mám ji nésti!
Ó, hrůzo!

LUCIFER:

Jaká pomoc? Odtud musí.

MARBUEL:

Snad že ovčák by ji odnes?
Promluvím s ním.
Ovčáku, hej!
Chtěl bys Káču odtud odnést?
Odměnil bych se ti za to.

OVČÁK:

Proč ne, chce-li jenom ona.

MARBUEL:

O to já se postarám už.

OVČÁK:

A pak, dáte-li mi zlato.
Když je Káča mohla dostat...

MARBUEL:

O takové zlato nedbej!
Hehehe!
Z pekelné když vjdeš brány,
zlato v listí promění se.
Ty mne zbavíš toho draka,
tebe odměním já lépe.

OVČÁK:

Jak to?

MARBUEL:

Poslyš! Vaši kněžnu
do pekla mám odnést brzy,
napomenout pak mám správce.
Vím, že polepším se potom.
Takhle tedy udělám to, poslyš, takhle:
Až nastane nový měsíc,
vyhledám si v zámku správce,
budu jej chtít v peklo odnést.
Až jej za ruku brát budu,
ke mně přistoupíš a řekneš:
Odejdi, sic zle je s tebou!
Odejdu, a ty pak můžeš
na správci chtít pytel zlata.

OVČÁK:

Dobře, dobře.

MARBUEL:

Dej si pozor!
Úplněk až potom bude,
kněžnu v peklo musím odnést.
Tu však vysvobodit nechtěj,
sice nastavit bys musel
vlastní kůži. Dost budeš mít
na tom, co ti správce dá.
Teď jak Káču jenom přelstít?
Mám to! Teď ji rozveselím,
pak s ní do tance se pustíš,
od podlahy jen to vezmi,
vrátný otevře v tu chvíli,
a pak v tanci vyskočíte z brány.
Tak jen dobrý si dej pozor,
odměna tě nemine.

OVČÁK:

Dobrá!

MARBUEL:

Káčo, teď se připrav,
na cestu ať vydáme se.
Ale dřív tě pohostit chci.

KÁČA:

Ráda počkám! Ráda!

MARBUEL:

Radovánky ukázat ti.

KÁČA:

Zvědava jsem, zvědava!

MARBUEL:

Abys mohla přece říci,
že je u nás v pekle veselo.
Hola! Stůl sem prostřete,
lahůdky a víno sem,
potom v tance rychle spějte!

Jak se ti to u nás líbí?

KÁČA:

Pěkné to tu máte všecko,
ani se mi odtud nechce,
jídel na stůl přinesli nám
jako v zámku při hostině.
Tancujou tu na mou věru
líp než u nás při muzice,
a ta muzika tu hraje,
že bych hned si skočit chtěla.

MARBUEL:

I to můžeš!

OVČÁK:

Ta pojď se mnou!

MARBUEL:

Juch - chů, juch - chů!
Už je Káča venku!

ČERTI:

Hehehe, štěstí jsi měl,
pane bratře!

MARBUEL:

Co nezmohlo celé peklo,
dokázala muzika.
Za svět celej nechci Káču
ani okem uhlídat!
ČERTI:

Sláva zlatu mocnému, lidské svádí duše,
koho zlato oslepí, jistě k peklu kluše.
Haó, haó, haó, há!
Vášni hry též sláva buď, holdujem jí rádi,
lidstva davy bezpočtu z pravé cesty svádí.
Haó, haó, haó, há!

ČERT - STRÁŽCE:

Lucifer!

LUCIFER:

Mám vaše hluky poslouchat stále?
Ničemná chásko, ztrestám tě přísně!

ČERTI:

Milost, ach milost, odpusť nám pane,
před tebou v prachu o milost ždáme!

LUCIFER:

Naposled tedy odpouštím vám.
Vstaňte!
Zda se už Marbuel navrátil v peklo?

ČERT:

Zda se už Marbuel navrátil v peklo?

ČERT - VRÁTNÝ:

Marbuel? Nevrátil.

ČERT:

Ještě tu není.

LUCIFER:

Už by tu mohl být, slyšíš-li, vrátný,
přijde-li Marbuel, ať ke mně chvátá!

ČERTI:

Pověz, kam odešel, ty to víš jistě!

ČERT - VRÁTNÝ:

Na zvědy Lucifer poslal jej do světa;
v jedné tam zemi prý ukrutná kněžna
a její správce též pro peklo zrají.
Od lidí prokleti jsou prý už tisíckrát.
Marbuel zvědět má, zda k nám už patří.

Slyšíte - to je on, znám jeho tlukot.
Je to on - podivno - nese si ženu.

ČERT:

Kněžnu snad?

ČERT - VRÁTNÝ:

Nikoli, kněžna to není.

ČERTI:

Koho si to bratře neseš?
Co to znamená?

MARBUEL:

Ach ouvej!
Nohy už mi nechtěj sloužit.

KÁČA:

Hnáty tě bolí už, dobře tak na tebe,
ničemo, darebo, já ti dám podvádět,
zámek mi slibovat, táhnout mě do pekla.
Však já se nebojím, s krku ti nepůjdu,
zas mě tam odneseš, odkud´s mě vylákal.
Já sama netrefím, nač se mám trmácet?
Když´s mě sem přinést moh´, odnes mě zpátky zas!

MARBUEL:

Ach ouvej, ach ouvej!
Zpátky tě odnesu, jen povol trochu,
dýchat už nemohu, pusť se mě přeci!

KÁČA:

Abys mi vyklouznul, nejsem tak hloupá;
já se tě nepustím, jenom si nemysli,
že mi tak utečeš.

ČERTI:

Tohle je mela!
Proč jsi ji neshodil?
Však mi ti pomůžem,
přec ji snad odtrhnem.

MARBUEL:

Ne! Ne! Já jsem to zkusil.
Není to možná -
křížek má na krku,
a ten ji chrání.
Já se jí nezbavím.

KÁČA:

Nezbavíš, nezbavíš,
ničemo, darebo, já ti dám podvádět,
zámek mi slibovat, táhnout mě do pekla,
však já se nebojím.

LUCIFER:

Jaké to křiky?
Co se to děje zde?
Koho to neseš?

MARBUEL:

Pan můj, smiluj se!
Jak se jí zbavit mám?
Ona k nám nepatří...

ČERT - VRÁTNÝ:

Nějaký sedlák!

LUCIFER:

Otevři!
Co tu chceš?
Čeho si žádáš?

OVČÁK:

Pro Káču jsem si tu přišel,
kterou bez práva čert odnes´
z naší hospody.

LUCIFER:

Hej, brachu,
jak na zavolání přišels´,
vem si Káču, ať jde s tebou.

KÁČA:

Ne, nepůjdu!
Nač mám jít pěšky?
Ať mě odnese čert zpátky!
Dřív ti, slyšíš, nejdu s krku,
dřív ti, brachu, nejdu s krku,
dokud ty mi nezaplatíš.

OVČÁK:

Káčo, pojď jen, máma čeká,
srach má, že tě nepřivedu.

KÁČA:

A co máma, nevídáno!
Nepustím se!

OVČÁK:

Já mám nápad.
Ukažté jí ňáké zlato,
skočí po něm, uvidíte.

LUCIFER:

Pohleď, to ti dáme všecko,
co si s tebou máme počít?
Pusť se jen, on oddechne si,
zpátky potom odnese tě.
Vem si řetězy, jsou tvoje!

Máš ji s krku. Pověz jenom,
proč jsi do pekla ji přines?

MARBUEL:

Šprým chtěl jsem si jenom ztropit,
zatrašit ji - ale běda! Ale běda, to jsem zkusil!
Zle se mi to vyplatilo.

LUCIFER:

Zda jsi proto nezapomněl
na svůj úkol - jak je ve světě,
o kněžně, co vyzvěděl jsi,
o správci, zda čas už přišel
k nám je odnést?

MARBUEL:

Pane mocný,
poslání své vyplnil jsem:
všude jsem jen stesky slyšel
na kněžnu i na správčíka.
Ale kněžna, ta je horší, mnohem horší,
naplnila hříchů míru.
Všechno všudy proklíná ji,
o lid svůj že nestará se,
v bídě nechá hynout zemi,
sama v stálých radovánkách
vesele v paláci hýří.

LUCIFER:

Souzeni jsou! Kněžnu hříšnou
v peklo odneseš, a správci
lhůtu k polepšení dáme,
pohrozit mu ale musíš.
Teď jen hleď bys té se zbavil,
odnes ji zas pěkě domů.

MARBUEL:

Odnést ji! Ó, hrůzo, ó, hrůzo!
Slitování, Lucifere!
Strašná muka vytrpěl jsem
na cestě - ten její křížek
jako skála tak mne tížil.
A teď zpátky mám ji nésti!
Ó, hrůzo!

LUCIFER:

Jaká pomoc? Odtud musí.

MARBUEL:

Snad že ovčák by ji odnes?
Promluvím s ním.
Ovčáku, hej!
Chtěl bys Káču odtud odnést?
Odměnil bych se ti za to.

OVČÁK:

Proč ne, chce-li jenom ona.

MARBUEL:

O to já se postarám už.

OVČÁK:

A pak, dáte-li mi zlato.
Když je Káča mohla dostat...

MARBUEL:

O takové zlato nedbej!
Hehehe!
Z pekelné když vjdeš brány,
zlato v listí promění se.
Ty mne zbavíš toho draka,
tebe odměním já lépe.

OVČÁK:

Jak to?

MARBUEL:

Poslyš! Vaši kněžnu
do pekla mám odnést brzy,
napomenout pak mám správce.
Vím, že polepším se potom.
Takhle tedy udělám to, poslyš, takhle:
Až nastane nový měsíc,
vyhledám si v zámku správce,
budu jej chtít v peklo odnést.
Až jej za ruku brát budu,
ke mně přistoupíš a řekneš:
Odejdi, sic zle je s tebou!
Odejdu, a ty pak můžeš
na správci chtít pytel zlata.

OVČÁK:

Dobře, dobře.

MARBUEL:

Dej si pozor!
Úplněk až potom bude,
kněžnu v peklo musím odnést.
Tu však vysvobodit nechtěj,
sice nastavit bys musel
vlastní kůži. Dost budeš mít
na tom, co ti správce dá.
Teď jak Káču jenom přelstít?
Mám to! Teď ji rozveselím,
pak s ní do tance se pustíš,
od podlahy jen to vezmi,
vrátný otevře v tu chvíli,
a pak v tanci vyskočíte z brány.
Tak jen dobrý si dej pozor,
odměna tě nemine.

OVČÁK:

Dobrá!

MARBUEL:

Káčo, teď se připrav,
na cestu ať vydáme se.
Ale dřív tě pohostit chci.

KÁČA:

Ráda počkám! Ráda!

MARBUEL:

Radovánky ukázat ti.

KÁČA:

Zvědava jsem, zvědava!

MARBUEL:

Abys mohla přece říci,
že je u nás v pekle veselo.
Hola! Stůl sem prostřete,
lahůdky a víno sem,
potom v tance rychle spějte!

Jak se ti to u nás líbí?

KÁČA:

Pěkné to tu máte všecko,
ani se mi odtud nechce,
jídel na stůl přinesli nám
jako v zámku při hostině.
Tancujou tu na mou věru
líp než u nás při muzice,
a ta muzika tu hraje,
že bych hned si skočit chtěla.

MARBUEL:

I to můžeš!

OVČÁK:

Ta pojď se mnou!

MARBUEL:

Juch - chů, juch - chů!
Už je Káča venku!

ČERTI:

Hehehe, štěstí jsi měl,
pane bratře!

MARBUEL:

Co nezmohlo celé peklo,
dokázala muzika.
Za svět celej nechci Káču
ani okem uhlídat!



|新しいページ|検索|ページ一覧|RSS|@ウィキご利用ガイド | 管理者にお問合せ
|ログイン|