1. výstup
KRÁL:
Nechce spánek v oči vstoupit;
neklid v noc mne pudí ven.
Chata těsná, v srdci teskno,
vše to plaší blahý sen.
Zde volno tak a mně zdá se,
jak bych kouzlem včarován
v jiný blaženější svět
měl patřit ve tvář rajské kráse,
na niž mi nelze zapomnět...
2. výstup
LIDUŠKA:
Již se jasní! - Tichým krokem
vykradu se z domova;
ach, tam v dáli za potokem
čeká na mne slast nová!
KRÁL:
Aj, aj! Z domu na úsvitě
co ven pudí vnadné dítě?
LIDUŠKA:
Hle, tu jsem, milence čekám;
přijde dnes?
Při každém se zvuku lekám:
kdo to hles´?
Ach, to někde ve vůkolí
strom se hnul.
Tam si ve snu pták šveholí -
zas usnul.
Co, žežulko, ještě tají
tvůj se hlas?
Probouzí se den již v háji,
to tvůj čas!
Nežli bude slunce vstávat,
zakukej:
budu-li se letos vdávat,
zprávu dej!
KRÁL:
Za žežulku prozpěvuju,
ku ku ku.
Svatbu tobě přislibuju
v tom roku!
LIDUŠKA:
Ach, jak jsem polekána!
KRÁL:
Co tak časně zrána
ven tě pobádá?
LIDUŠKA:
Srdce mé postrádá
doma pokoje.
KRÁL:
Vřelé srdéčko
tady v ranním vzduchu chladíš?
LIDUŠKA:
Ó, slib, že mne neprozradíš!
KRÁL:
Slibuji!
LIDUŠKA:
Miluji!
KRÁL:
Sladké slovo, děvy krása
drahý obraz zašlých dnů,
lásky ráj mi připomíná,
jenž mi zašel v temném snu!
LIDUŠKA:
Tajemnství mé věrné lásky,
pane můj, rač zachovat;
o tom, že zde hocha čekám,
otci nesmíš zprávu dát.
KRÁL:
Neboj se nic a vše mi sděl!
LIDUŠKA:
Což tě tak jímá cizí žel?
KRÁL:
Snad bych přispěl ku pomoci.
LIDUŠKA:
Kéž se tak může stát!
Žehnala bych této noci
nastokrát!
Hoch upřímný mne miluje
drahnou dobu;
otec však jej zavrhuje
pro chudobu.
KRÁL:
Chci ti přispět ku pomoci.
LIDUŠKA:
Kéž se tak může stát!
Žehnala bych této noci
nastokrát!
3. výstup
JENÍK:
Což s cizincem v této době
potají zde rokuje?
Stěží ubráním se zlobě,
tak mne tedy zrazuje!
KRÁL:
Vystrojím ti svatbu pyšnou
odměnu však žádat smím...
LIDUŠKA:
Nežádáš-li věc jen hříšnou,
všecko ráda učiním.
KRÁL:
Dáš mi sladké políbení..
JENÍK:
Polibek teď splatí smrtí!
LIDUŠKA:
Hubička - ta hříchem není!
JENÍK:
Zlost má oba zrádce zdrtí!
KRÁL a LIDUŠKA:
Ha, kdo to?
JENÍK:
Tvé hanby mstitel!
LIDUŠKA:
K čemu svádí tebe hněv?
JENÍK:
Věrnosti tvé pokušitel
vycedí zde zrádnou krev!
LIDUŠKA:
Běda mně!
KRÁL:
Neboj se!
JENÍK:
Z cesty!
Braň se, bídný svůdníku,
jinam choď si pro nevěsty!
LIDUŠKA:
Křivě soudíš, Jeníku!
KRÁL:
Ha, to můj sbor!
Přichází včas,
by skončil spor.
JENÍK:
Duši svou spas!
KRÁL:
Statný hoch chce v rozechvění
krev dát za své děvy ctnost:
věru mám v něm zalíbení,
odměním tu rekovnost!
LIDUŠKA:
Ach, v jaké to podezření
vrhá mne tvá žárlivost,
nevinné jen políbení
obdržel náš vlídný host.
JENÍK:
Pro bídného spásy není,
musí zemřít zrádný host!
Zjevné jeho provinění,
zjevná tvoje nevěrnost!
4. výstup
UHLÍŘI:
Ejhle, jak v seči
nešetří paží,
pádnými meči
na sebe vráží.
UHLÍŘKY:
Jaký to křik
a řinkot zbraně!
Utiště ryk,
padněte na ně!
UHLÍŘI:
Mezi ně vkročme,
zbraň jim vytočme!
UHLÍŘKY:
Mezi ně vkročte,
zbraň jim vytočte!
5. výstup
MATĚJ:
Jaký ryk mne plaší z lože?
ANNA:
Zaslechla jsem potýkání!
MATĚJ:
Nač tasili jste nože?
ANNA:
Co vás v prudký boj pohání?
MATĚJ:
Zjevte, jak začal tento spor?
KRÁL:
Pro maličkost tasil na mne!
JENÍK:
Lidku zlíbal!
MATĚJ, ANNA, SBOR:
Ó, ten šibal!
KRÁL:
Slíbil jsem, že ku svolení
přemluvím vás,
by mohla s milým slavit
svatební kvas.
Lidka dobrá děkovala,
z vděčnosti mne zulíbala.
ANNA:
Tedy pro hubičku pouze
děláte ten křik?
MATĚJ:
Bláhový to zvyk!
JENÍK:
Hanebnou věc
spáchala přec!
6. výstup:
LOVCI:
Zde náš, hle, pán,
budiž vítán!
Jaké to štěstí
nám bylo dáno;
pána nalézti
nám bylo přáno.
JINDŘICH:
Račiž pane, prominouti
sluhů svojich nedbalost.
KRÁL:
Ta příhoda mne nermoutí,
jsi zde každé viny prost.
Ale ticho, nemá zvědět
nikdo tu, co jsem.
Zachovej se podle toho!
Svůj dík vřelý tobě vzdávám
za lásku tvou hostinnou;
loučím se a rozžehnávám
s vaší tichou dědinou.
MATĚJ, ANNA, LIDUŠKA, SBOR:
Zachovají tvou památku
věčně tvoji přátelé.
KRÁL:
A to přijmi za oplátku
za nemilé svízele.
LIDUŠKA:
Dík za vzácný dar!
JENÍK:
Lásky mé to zmar!
MATĚJ:
Což se více neshledáme?
KRÁL:
Chceš-li tomu, poznově
v Praze se zas uhlídáme.
MATĚJ:
Navštívím tě v domově.
KRÁL:
Na posvícení čekám vás!
MATĚJ:
Avšak pověz, jak tě najdem zas?
KRÁL:
Na Matěje v bráně ptej se,
poví tobě o mně stráž.
MATĚJ:
Přijdu najito, nestarej se,
k posvícení mne tam máš!
KRÁL:
Zdrávi buďte, na shledání!
Zármutek mne ovládá,
nerad jen se strojím k pouti,
družina však pobádá.
Kéž mne v mysli zachováte,
drazí, ještě mnohý čas;
v dáli přítel častokráte
vzpomene si rád na vás.
JINDŘICH:
Panstvo chystá uvítání,
vstříc ti jásá lidu hlas;
vzhůru, pane, bez meškání,
k pochodu je právě čas!
LOVCI:
Dívčích zraků vroucí plání
k těmto místům poutá nás.
Škoda, že hned bez meškání
na pochod se dáme zas!
MATĚJ, ANNA, LIDUŠKA, UHLÍŘI, UHLÍŘKY:
Zdráv buď, pane, na shledání!
Časem vzpomeň si na nás;
že si s námi v radování
zažil blažený ten čas!
JENÍK:
Hle, jak Lidka hlavu sklání,
s želem hledí k němu zas;
však tě najdu, nepříteli,
věř mi, sledáme se včas!
LOVCI:
Nedbejte žalostných hlasů,
k předu nás cesta vede;
nezdrží veselou chasu
panenky tváře bledé.
Hojný vína tok,
světem smělý krok
nás k vítězství vede!
Halo! Halo!
7. výstup
MATĚJ:
Aj, ponech ty vzdechy ženám,
přišel plesu nyní čas.
ANNA:
Co vás rmoutí, již znamenám:
k věčné lásce spojím vás.
JENÍK:
Ó ne! Ó ne!
LIDUŠKA:
Ach, Jeníku!
MATĚJ a ANNA:
Proč se takto vzpouzí?
LIDUŠKA:
Nyní pro domnění liché
zlost tvá se probouzí.
JENÍK:
Věrnosti jsi výhost dala,
přetěžce jsi hřešila;
do světa jsi mne vyhnala:
přísahu jsi zrušila!
LIDUŠKA:
Ach!
SBOR:
Zlá to žárlivost!
MATĚJ a ANNA:
Již těch svárů dost!
JENÍK:
Nezůstanu s vámi,
na vojnu se dám;
zde mne všecko mámí,
kam se podívám.
Pro hocha se sluší,
by na vojnu šel;
války hlas přehluší
každý krutý žel.
Nad mnou až zavíří
boje vichřice,
smrt mne s tebou smíří,
zrádná dívčice!
8. výstup
LIDUŠKA:
Neodcházej od své milé,
ponech stranou planý klam;
připomeň si blaha chvíle
vždy tě věrně v lásce mám!
JENÍK:
Na svém stojím zarputile.
vašim prosbám odolám.
Zlá je nevěra mé milé:
proto na vojnu se dám.
KRÁL a JINDŘICH:
V lese proudí žití čilé,
přírody zde svatý chrám:
volnosti vy kraje milé,
kdy vás opět uhlídám?
LOVCI:
Kdo chceš užít každé chvíle,
zbraně chop se chutě sám;
dojde lovec svého cíle,
les jej zove k novým hrám.
MATĚJ, ANNA, UHLÍŘI, UHLÍŘKY:
Neodcházej od své milé,
ponech stranou planý klam;
nenadálá strasti chvíle
v blaho vyjasní se vám.
1. výstup
KRÁL:
Nechce spánek v oči vstoupit;
neklid v noc mne pudí ven.
Chata těsná, v srdci teskno,
vše to plaší blahý sen.
Zde volno tak a mně zdá se,
jak bych kouzlem včarován
v jiný blaženější svět
měl patřit ve tvář rajské kráse,
na niž mi nelze zapomnět...
2. výstup
LIDUŠKA:
Již se jasní! - Tichým krokem
vykradu se z domova;
ach, tam v dáli za potokem
čeká na mne slast nová!
KRÁL:
Aj, aj! Z domu na úsvitě
co ven pudí vnadné dítě?
LIDUŠKA:
Hle, tu jsem, milence čekám;
přijde dnes?
Při každém se zvuku lekám:
kdo to hles´?
Ach, to někde ve vůkolí
strom se hnul.
Tam si ve snu pták šveholí -
zas usnul.
Co, žežulko, ještě tají
tvůj se hlas?
Probouzí se den již v háji,
to tvůj čas!
Nežli bude slunce vstávat,
zakukej:
budu-li se letos vdávat,
zprávu dej!
KRÁL:
Za žežulku prozpěvuju,
ku ku ku.
Svatbu tobě přislibuju
v tom roku!
LIDUŠKA:
Ach, jak jsem polekána!
KRÁL:
Co tak časně zrána
ven tě pobádá?
LIDUŠKA:
Srdce mé postrádá
doma pokoje.
KRÁL:
Vřelé srdéčko
tady v ranním vzduchu chladíš?
LIDUŠKA:
Ó, slib, že mne neprozradíš!
KRÁL:
Slibuji!
LIDUŠKA:
Miluji!
KRÁL:
Sladké slovo, děvy krása
drahý obraz zašlých dnů,
lásky ráj mi připomíná,
jenž mi zašel v temném snu!
LIDUŠKA:
Tajemnství mé věrné lásky,
pane můj, rač zachovat;
o tom, že zde hocha čekám,
otci nesmíš zprávu dát.
KRÁL:
Neboj se nic a vše mi sděl!
LIDUŠKA:
Což tě tak jímá cizí žel?
KRÁL:
Snad bych přispěl ku pomoci.
LIDUŠKA:
Kéž se tak může stát!
Žehnala bych této noci
nastokrát!
Hoch upřímný mne miluje
drahnou dobu;
otec však jej zavrhuje
pro chudobu.
KRÁL:
Chci ti přispět ku pomoci.
LIDUŠKA:
Kéž se tak může stát!
Žehnala bych této noci
nastokrát!
3. výstup
JENÍK:
Což s cizincem v této době
potají zde rokuje?
Stěží ubráním se zlobě,
tak mne tedy zrazuje!
KRÁL:
Vystrojím ti svatbu pyšnou
odměnu však žádat smím...
LIDUŠKA:
Nežádáš-li věc jen hříšnou,
všecko ráda učiním.
KRÁL:
Dáš mi sladké políbení..
JENÍK:
Polibek teď splatí smrtí!
LIDUŠKA:
Hubička - ta hříchem není!
JENÍK:
Zlost má oba zrádce zdrtí!
KRÁL a LIDUŠKA:
Ha, kdo to?
JENÍK:
Tvé hanby mstitel!
LIDUŠKA:
K čemu svádí tebe hněv?
JENÍK:
Věrnosti tvé pokušitel
vycedí zde zrádnou krev!
LIDUŠKA:
Běda mně!
KRÁL:
Neboj se!
JENÍK:
Z cesty!
Braň se, bídný svůdníku,
jinam choď si pro nevěsty!
LIDUŠKA:
Křivě soudíš, Jeníku!
KRÁL:
Ha, to můj sbor!
Přichází včas,
by skončil spor.
JENÍK:
Duši svou spas!
KRÁL:
Statný hoch chce v rozechvění
krev dát za své děvy ctnost:
věru mám v něm zalíbení,
odměním tu rekovnost!
LIDUŠKA:
Ach, v jaké to podezření
vrhá mne tvá žárlivost,
nevinné jen políbení
obdržel náš vlídný host.
JENÍK:
Pro bídného spásy není,
musí zemřít zrádný host!
Zjevné jeho provinění,
zjevná tvoje nevěrnost!
4. výstup
UHLÍŘI:
Ejhle, jak v seči
nešetří paží,
pádnými meči
na sebe vráží.
UHLÍŘKY:
Jaký to křik
a řinkot zbraně!
Utiště ryk,
padněte na ně!
UHLÍŘI:
Mezi ně vkročme,
zbraň jim vytočme!
UHLÍŘKY:
Mezi ně vkročte,
zbraň jim vytočte!
5. výstup
MATĚJ:
Jaký ryk mne plaší z lože?
ANNA:
Zaslechla jsem potýkání!
MATĚJ:
Nač tasili jste nože?
ANNA:
Co vás v prudký boj pohání?
MATĚJ:
Zjevte, jak začal tento spor?
KRÁL:
Pro maličkost tasil na mne!
JENÍK:
Lidku zlíbal!
MATĚJ, ANNA, SBOR:
Ó, ten šibal!
KRÁL:
Slíbil jsem, že ku svolení
přemluvím vás,
by mohla s milým slavit
svatební kvas.
Lidka dobrá děkovala,
z vděčnosti mne zulíbala.
ANNA:
Tedy pro hubičku pouze
děláte ten křik?
MATĚJ:
Bláhový to zvyk!
JENÍK:
Hanebnou věc
spáchala přec!
6. výstup:
LOVCI:
Zde náš, hle, pán,
budiž vítán!
Jaké to štěstí
nám bylo dáno;
pána nalézti
nám bylo přáno.
JINDŘICH:
Račiž pane, prominouti
sluhů svojich nedbalost.
KRÁL:
Ta příhoda mne nermoutí,
jsi zde každé viny prost.
Ale ticho, nemá zvědět
nikdo tu, co jsem.
Zachovej se podle toho!
Svůj dík vřelý tobě vzdávám
za lásku tvou hostinnou;
loučím se a rozžehnávám
s vaší tichou dědinou.
MATĚJ, ANNA, LIDUŠKA, SBOR:
Zachovají tvou památku
věčně tvoji přátelé.
KRÁL:
A to přijmi za oplátku
za nemilé svízele.
LIDUŠKA:
Dík za vzácný dar!
JENÍK:
Lásky mé to zmar!
MATĚJ:
Což se více neshledáme?
KRÁL:
Chceš-li tomu, poznově
v Praze se zas uhlídáme.
MATĚJ:
Navštívím tě v domově.
KRÁL:
Na posvícení čekám vás!
MATĚJ:
Avšak pověz, jak tě najdem zas?
KRÁL:
Na Matěje v bráně ptej se,
poví tobě o mně stráž.
MATĚJ:
Přijdu najito, nestarej se,
k posvícení mne tam máš!
KRÁL:
Zdrávi buďte, na shledání!
Zármutek mne ovládá,
nerad jen se strojím k pouti,
družina však pobádá.
Kéž mne v mysli zachováte,
drazí, ještě mnohý čas;
v dáli přítel častokráte
vzpomene si rád na vás.
JINDŘICH:
Panstvo chystá uvítání,
vstříc ti jásá lidu hlas;
vzhůru, pane, bez meškání,
k pochodu je právě čas!
LOVCI:
Dívčích zraků vroucí plání
k těmto místům poutá nás.
Škoda, že hned bez meškání
na pochod se dáme zas!
MATĚJ, ANNA, LIDUŠKA, UHLÍŘI, UHLÍŘKY:
Zdráv buď, pane, na shledání!
Časem vzpomeň si na nás;
že si s námi v radování
zažil blažený ten čas!
JENÍK:
Hle, jak Lidka hlavu sklání,
s želem hledí k němu zas;
však tě najdu, nepříteli,
věř mi, sledáme se včas!
LOVCI:
Nedbejte žalostných hlasů,
k předu nás cesta vede;
nezdrží veselou chasu
panenky tváře bledé.
Hojný vína tok,
světem smělý krok
nás k vítězství vede!
Halo! Halo!
7. výstup
MATĚJ:
Aj, ponech ty vzdechy ženám,
přišel plesu nyní čas.
ANNA:
Co vás rmoutí, již znamenám:
k věčné lásce spojím vás.
JENÍK:
Ó ne! Ó ne!
LIDUŠKA:
Ach, Jeníku!
MATĚJ a ANNA:
Proč se takto vzpouzí?
LIDUŠKA:
Nyní pro domnění liché
zlost tvá se probouzí.
JENÍK:
Věrnosti jsi výhost dala,
přetěžce jsi hřešila;
do světa jsi mne vyhnala:
přísahu jsi zrušila!
LIDUŠKA:
Ach!
SBOR:
Zlá to žárlivost!
MATĚJ a ANNA:
Již těch svárů dost!
JENÍK:
Nezůstanu s vámi,
na vojnu se dám;
zde mne všecko mámí,
kam se podívám.
Pro hocha se sluší,
by na vojnu šel;
války hlas přehluší
každý krutý žel.
Nad mnou až zavíří
boje vichřice,
smrt mne s tebou smíří,
zrádná dívčice!
8. výstup
LIDUŠKA:
Neodcházej od své milé,
ponech stranou planý klam;
připomeň si blaha chvíle
vždy tě věrně v lásce mám!
JENÍK:
Na svém stojím zarputile.
vašim prosbám odolám.
Zlá je nevěra mé milé:
proto na vojnu se dám.
KRÁL a JINDŘICH:
V lese proudí žití čilé,
přírody zde svatý chrám:
volnosti vy kraje milé,
kdy vás opět uhlídám?
LOVCI:
Kdo chceš užít každé chvíle,
zbraně chop se chutě sám;
dojde lovec svého cíle,
les jej zove k novým hrám.
MATĚJ, ANNA, UHLÍŘI, UHLÍŘKY:
Neodcházej od své milé,
ponech stranou planý klam;
nenadálá strasti chvíle
v blaho vyjasní se vám.
最終更新：2014年05月14日 17:36
