オペラ作曲家別索引

オペラ対訳完成

その他対訳完成

対訳一部完成

このサイトについて

アクセス数

  • 今日  -
  • 昨日  -
  • 累計  -

翻訳エンジン


bose_soundlink_color_ii



1. výstup

KAVALÍŘI:

Vroucně vás, ó krásné dámy,
srdce naše vítá dnes;
Jak jsme šťastni, že nám s vámi
kyne blahá rozkoš, ples.

DÁMY:

Dvorné řeči jsou nám známy,
drazí páni, díky vám;
srdce naše neomámí
sladkým sloven Mílek sám!

KAVALÍŘI:

Proč tak chladně odpíráte
srdcím našim vřelý cit?
Před Mílkem ať pozor máte,
mohl by vás pokořit!

SPOLEČNĚ:

Mílek s rozkošnými hrami
budiž mezi námi dnes:
vládni těmi prostorami,
veď nás lásky do nebes.

PRVNÍ KAVALÍR:

Hle, tam vizte důstojníka -
Štěstěny je miláčkem...

DRUHÝ KAVALÍR:

Štěstěny? Chceš říci krále,
jenž má zalíbení v něm.

PRVNÍ KAVALÍR:

Právem za rekovnost jeho,
že jej spasil v boji zlém.

DÁMY:

Muž to švarný, hodný přízně,
pozvete jej v kruh náš sem.

KAVALÍŘI:

Reku statný, bez váhání
k nám se připoj v blahý ples...

JENÍK:

Díky mějte za pozvání;
králův rozkaz mi v tom brání,
jenž mi svěřil stráže dnes.

SBOR:

Mílek s rozkošnými hrami
budiž mezi námi dnes:
vládni těmi prostorami,
veď nás lásky do nebes.

2. výstup

JENÍK:

Jděte, nezávidím blaha vám.
Jiné touhy ve svém srdci mám.
Což jsou krasavic těch sladké vzdechy
proti slovu jedinému
vřelému, tak upřímnému
nejkrásnější dívky, jakou znám...
A já opustil ji bez útěchy!

Ó, jak toužím k tobě,
Lidko, duše má;
zda tvé srdce věrné
na mne vzpomíná?

Lkám, že zdáním klamným
zaslepen jsem byl:
že jsem tě tak čistou
těžce potupil!

Ach, kde jsou ty blahé chvíle,
když jsem tebe zřel.
když jsem první slovo lásky
z tvých úst uslyšel!

Ó, jak toužím k tobě,
Lidko, duše má;
zda tvé srdce věrné
na mne vzpomíná?

Vzpomíná-li na mne,
doufá v návrat můj;
v modlitbách se sklání:
Bože, pomiluj!...

Duše moje plesá,
dí mi srdce hlas:
"Věř, že stejná touha
zase svede vás!"

JINDŘICH:

Mladý příteli, měj pozdrav můj,
z dobré noviny se zaraduj:
novou milost král ti strojí!

JENÍK:

Můj dobrotivý král
tak mne milostí již obsypal!
Z prachu nízkosti a z bídy mojí
povznesl mne na výsluní slávy...

JINDŘICH:

Dobře ví král, kdo rek pravý!
A že urozenost tolikráte
oklamala krále dobrého:
hledá nejraději srdce zlaté
v davu velkém lidu prostého.
Často mívá přitom mnohé boje -
vzpomeň si s ním na shledání svoje...

JENÍK:

Byl jsem zaslepený bloud.

JINDŘICH:

Krále chtěl jsi probodnout!
Ošem napravil jsi chybu svoji
při poznání pravdy v tuhém boji,
v němž jsi krále štítem byl..

JENÍK:

Dost již pane, nemluv dále -
chválou bys mne zahanbil!

JINDŘICH:

A což dívka, jež tvou duší byla -
zda i na tu růži vzpomínáš?

JENÍK:

Stále v paměti mé žila -
srdce mé tak málo znáš?

JINDŘICH:

Věděl jsem to, že tě potěším;
jdu ti říci..

JENÍK:

Co as zvím?

JINDŘICH:

Zkrátka, od stráží jsem slyšel,
že jim králem rozkaz dán,
aby uhlíř z křivoklátských lesů
v bráně s rodinou byl zadržán.

JENÍK:

Dorý Bože, ještě dnes ji zřím -
jak tě za to, králi, velebím!

JINDŘICH:

Král se blíží - ztiš se, ztiš!
Pozor, ostatní pak uslyšíš.

ČTVERO PÁŽAT:

Vchází Jeho Výsost král!

3. výstup

SBOR:

Buď zdráv, velemocný králi,
zlobu pokořil jsi v prach!
Jménu tvému znějí chvály
po všech vlasti končinách.
Píseň jásá,
radost hlásá
jarým plesem!
Srdce nesem
k tvému trůnu v jasnou výš,
že nám budeš, králi, blíž!

KRÁL:

Vítám vás tu, panstvo milé,
k dnešním hodům veselým;
přeji, aby každá chvíle
rájem byla hostem mým.

SBOR:

Rájem každá chvíle
kde tak roztomile
hostitel se sklání
k hostí uvítání.

KRÁL:

Nuž, ať každý srdce těší -
žert i vtip tu volnost má:
proti nám se neprohřeší,
jemuž blaho v srdci hrá.

SBOR:

Blaha nebe celé
září na tvém čele;
srdce rozechvívá
slov tvých hudba tklivá.

KRÁL:

Dnes však strojím překvapení.
Tuším, že vás tajno není,
jak jsem vlídně přijat byl
ve uhlířské chudé chatě,
kam jsem jednou zabloudil...
K hodům hudba hraje,
uhlíř kolo stáčí -
dcera jeho krásná
k tanci se mnou kráčí.
Vděčen za to pohoštění
pozval jsem je k posvícení.
Netuší, že jdou ke králi.
Strážím v bráně, by je zajaly,
dal jsem rozkaz již dnes ráno.
Vedou je. Vše uchystáno.
Srdce jejich zkoušce podrobím:
jako zrádce čeká je tu soud.
Ty, můj Jene, budeš soudcem jim,
musíš o jich vině rozhodnout.

JENÍK:

Králi, věř, že zádce potrestáme.

SBOR SOUDCŮ:

Zrádce potrestáme!

KRÁL:

Teď vás o samotě ponecháme,
do komnat již v zálohu se dáme.

SBOR:

Rekem budiž v dnešním plesu
uhlíř z křivoklátských lesů.
Zdráv buď milostivý král!

JENÍK:

Té cti jsem se nenadál!...
Poznám v tomto zakuklení,
jak mne Lidka v srdci cení..
Těš se, Matěji, to bude mela!
Starou také vezmu na examen,
že nám v lásce překážela...

SBOR SOUDCŮ:

A my ke všemu teď řeknem amen!

4. výstup

MATĚJ:

Koukej na tu krásu, ženo,
ještě nejsme zraceni.
Jak tu všecko vyzdobeno!
To přec není vězení.

ANNA:

Však do smíchu mně zde není -
je to smutné posvícení...

JENÍK:

Nuž jen blíže k nám se dejte!

MATĚJ:

Ženo, Lído, pozor mějte -
to vám povídám!

JENÍK:

Pravdu vyznej nám!

LIDUŠKA a ANNA:

Zle je s námi! Bože můj,
v úzkosti té při nás stůj!

MATĚJ:

Nač ty strachy šlakovité?
Nářkem všecko pokazíte.

JENÍK:

Uhlíř lovcům nocleh dává,
pak je zrádně přepadává...

MATĚJ:

Lživá, páni, je to zpráva,
teď tu Matěj rozváže!

JENÍK:

Zticha! Vše se ukáže...
Žaloba zde dokazuje:
uhlíř Matěj pikle kuje,
poslal vraha na cizince,
chtěl jej rázem zahubit
a mu sytý měšec vzít...

ANNA:

Tu to máme, ten pan Matěj
pěkný asi ptáček byl,
že tak všecko překroutil!

MATĚJ:

Drazí páni, nic to není,
pouhé nedorozumění...

ANNA:

Hned jsem řekla, že je šibal,
když tak směle Lidku líbal...

JENÍK:

Se zlou jsi se potázala!
Dcera, jak jsi rozkázala,
v nástrahu jej vylákala.
Vrah jej tam chtěl nožem sklát,
chcete ještě zapírat?

LIDUŠKA a ANNA:

Svatá panno, lkáme k tobě:
chraň nás v této těžké době!

JENÍK:

Zticha, o hrdlo jde vaše!

MATĚJ:

Nebojím se satanáše,
pravdu povím, jak jsem živ!
Uhlíř Jeník není vrahem,
tasil pouze v žárlivosti...

JENÍK:

Vyznání to praví dosti!
Zapište je do listiny:
zrádný Jeník za své činy
zhynout musí smrtí zlou!

SBOR SOUDCŮ:

Zhynout musí smrtí zlou!

MATĚJ a ANNA:

Křivda zlá se na něm páše!

JENÍK:

Zticha, o hrdlo jde vaše!
Zrádce máme ve vězení,
pro něj v světě spásy není,
zhynout musí smrtí zlou!

SBOR SOUDCŮ:

Zhynout musí smrtí zlou!

LIDUŠKA:

Slyšte, rozvažte svůj soud!
Vroucím prosbám sluchu přejte:
nevinně má zahynout?
Mně, jež vinna trýzně jeho,
ať se trestu dostane.
Do vězení do temného
již mne veďte, katané!
Jemu svoboda ať kyne,
v poutech jeho vytrvám;
jen když Jeník nezahyne -
za něj ráda život dám!

JENÍK:

Liduško má, jsem věčně tvůj!

LIDUŠKA:

Tě zase mám, Jeníčku můj!

ANNA:

Jakže, Jeník soudil nás?

MATĚJ:

Nu tak vidíš, dobře bude zas!

JENÍK a LIDUŠKA:

Jak duše jásá při shledání,
jak srdce blahem okřívá,
že po tak trudné době lkání
se štěstí na nás usmívá!

LIDUŠKA:

Jak říci, co se ve mně děje?
Vše připadá mi jako sen...

JENÍK:

Tvé srdce nadějí se chvěje,
věř, sen tvůj bude vyplněn.

SPOLEČNĚ:

Dnes lásky blaho k nám se sklání,
kdo nám se štěstím vyrovná?
Nám v blahé době při shledání
zní ráje hudba čarovná!

5. výstup

MATĚJ:

Je to on, či zrak mne klame?
Náš pan Matěj...

ANNA a LIDUŠKA:

Náš pan host!

KRÁL:

Vítám vás tu, hosté milí!
Náhradou vám nyní stůj
za tak mnohou hořkou chvíli
krajan váš a přítel můj...
Lidka, vidím, nehněvá se,
matka vlídně usmívá se,
a což Matěj, milý host?

MATĚJ:

Tuším ňákou žertovinu...

KRÁL:

Máš snad zlost?

MATĚJ:

Bůh mne chraň a odvrať vinu!
Zřím však, co mi plete hlavu...

KRÁL:

Nuže mluv!

MATĚJ:

Bohatství to a tu slávu!

LIDUŠKA a ANNA:

Tolik panstva v zlatohávu!

MATĚJ:

Nejsi, nejsi, jak jsi prál!
Pan Matěj mne oklamal...
Je však u mne chlapík pravý,
kdo se mnším pánem staví,
zatím doma - všecka čest!

KRÁL:

Nyní na mně řada jest,
abych vše ti oplatil.
Hudci, hrajte ze všech sil,
taněční ať začnou reje
zbrusu nové pro Matěje!

KRÁL:

Čas je nyní ku hostině!
Vzůru k stolu!

MATĚJ:

Půjdem spolu!

KRÁL:

Sem se posaď raději,
jako doma, Matěji!

SBOR:

Hodujme, přátelé,
zapějme vesele,
ať nám vínko ústa vlaží,
srdce rozechvěním blaží!
Hodujme, přátelé,
zapějme vesele,
radost a ples
k výši se nes!

KRÁL:

V radosti, lásce
k žertu se mějte
a výhost dejte
všem trampotám.

V zářivém plesu
ať roztomile
večerní chvíle
uběhne vám.

Povzneste výše
zvonivé číše,
na zdraví pijte
svým krásenkám.

Na zdraví pijte,
se mnou že ctíte
z venkova hosti,
již přišli knám!

SBOR:

Na zdraví pijme,
hosti že ctíme,
již přišli v lásce
na hody k nám!

MATĚJ:

Páni, činím děkování
za tak slavné uvítání.
Vyznávám to: zde pan Matěj
že mne ve všem překonal.

KRÁL:

Spokojen jsi tedy se mnou přec?

MATĚJ:

Inu, snad až na maličkou věc.

KRÁL:

Žádostiv jsem...

MATĚJ:

Hostinu jsi skvělou vystrojil,
tanec švarný také zde již byl,
zapomněls však - na hubičku!
Jakou nám dáš náhradu?

KRÁL:

Dotknul jsi se lehkým slovem
nejjemnějších srdce strun...
Když tvé dítě roztomilé
vtisklo políbení na můj ret,
prožil jsem té rajské chvíle
ve vzpomínce blaha celý svět.
Lidce vzal jsem políbení,
v níž jsem viděl obraz děvy své,
děvy, již víc dávno není,
Bůh mi vzal ji k sobě do nebe.
Co ti mám teď v náhradu dnes dáti?
Žehnám Lidku tvoji milenou...
A zde ženichovi chceme přáti,
by mu byla chotí blaženou!

JENÍK:

Dík měj za tu milost, králi můj.

LIDUŠKA, ANNA a MATĚJ:

Jakže, král nás hostí!?
Milost, králi vznešený!

MATĚJ:

Svatý Matěji, patrone můj,
v hrozné té úzkosti při mně stůj!

LIDUŠKA a JENÍK:

Nám po dlouhé noci žalu
nastal jasný blaha den;
tomu vděčnou vzdejme chválu,
sladký jenž nám splnil sen.

OSTATNÍ:

Vám po dlouhé noci žalu
nastal jasný blaha den;
Bohu vděčnou vzdejte chválu,
sladký jenž vám splnil sen.

KRÁL:

Vstaňte, drazí, sám král Matyáš
byl a bude věrný přítel váš!

MATĚJ:

Jářku, vidíš, milá ženo,
tvoje přání vyplněno:
pro svou dceru pána máš!

SBOR:

Věčná tobě, králi, sláva,
s námi jásá celá zem!
Ruka tvá vše blaho dává
kouzelným svým pokynem.

Skví se tobě, mocný králi,
slávy vínek na čele:
pro vše věky Čechy chválí
v tobě lidu přítele!
1. výstup

KAVALÍŘI:

Vroucně vás, ó krásné dámy,
srdce naše vítá dnes;
Jak jsme šťastni, že nám s vámi
kyne blahá rozkoš, ples.

DÁMY:

Dvorné řeči jsou nám známy,
drazí páni, díky vám;
srdce naše neomámí
sladkým sloven Mílek sám!

KAVALÍŘI:

Proč tak chladně odpíráte
srdcím našim vřelý cit?
Před Mílkem ať pozor máte,
mohl by vás pokořit!

SPOLEČNĚ:

Mílek s rozkošnými hrami
budiž mezi námi dnes:
vládni těmi prostorami,
veď nás lásky do nebes.

PRVNÍ KAVALÍR:

Hle, tam vizte důstojníka -
Štěstěny je miláčkem...

DRUHÝ KAVALÍR:

Štěstěny? Chceš říci krále,
jenž má zalíbení v něm.

PRVNÍ KAVALÍR:

Právem za rekovnost jeho,
že jej spasil v boji zlém.

DÁMY:

Muž to švarný, hodný přízně,
pozvete jej v kruh náš sem.

KAVALÍŘI:

Reku statný, bez váhání
k nám se připoj v blahý ples...

JENÍK:

Díky mějte za pozvání;
králův rozkaz mi v tom brání,
jenž mi svěřil stráže dnes.

SBOR:

Mílek s rozkošnými hrami
budiž mezi námi dnes:
vládni těmi prostorami,
veď nás lásky do nebes.

2. výstup

JENÍK:

Jděte, nezávidím blaha vám.
Jiné touhy ve svém srdci mám.
Což jsou krasavic těch sladké vzdechy
proti slovu jedinému
vřelému, tak upřímnému
nejkrásnější dívky, jakou znám...
A já opustil ji bez útěchy!

Ó, jak toužím k tobě,
Lidko, duše má;
zda tvé srdce věrné
na mne vzpomíná?

Lkám, že zdáním klamným
zaslepen jsem byl:
že jsem tě tak čistou
těžce potupil!

Ach, kde jsou ty blahé chvíle,
když jsem tebe zřel.
když jsem první slovo lásky
z tvých úst uslyšel!

Ó, jak toužím k tobě,
Lidko, duše má;
zda tvé srdce věrné
na mne vzpomíná?

Vzpomíná-li na mne,
doufá v návrat můj;
v modlitbách se sklání:
Bože, pomiluj!...

Duše moje plesá,
dí mi srdce hlas:
"Věř, že stejná touha
zase svede vás!"

JINDŘICH:

Mladý příteli, měj pozdrav můj,
z dobré noviny se zaraduj:
novou milost král ti strojí!

JENÍK:

Můj dobrotivý král
tak mne milostí již obsypal!
Z prachu nízkosti a z bídy mojí
povznesl mne na výsluní slávy...

JINDŘICH:

Dobře ví král, kdo rek pravý!
A že urozenost tolikráte
oklamala krále dobrého:
hledá nejraději srdce zlaté
v davu velkém lidu prostého.
Často mívá přitom mnohé boje -
vzpomeň si s ním na shledání svoje...

JENÍK:

Byl jsem zaslepený bloud.

JINDŘICH:

Krále chtěl jsi probodnout!
Ošem napravil jsi chybu svoji
při poznání pravdy v tuhém boji,
v němž jsi krále štítem byl..

JENÍK:

Dost již pane, nemluv dále -
chválou bys mne zahanbil!

JINDŘICH:

A což dívka, jež tvou duší byla -
zda i na tu růži vzpomínáš?

JENÍK:

Stále v paměti mé žila -
srdce mé tak málo znáš?

JINDŘICH:

Věděl jsem to, že tě potěším;
jdu ti říci..

JENÍK:

Co as zvím?

JINDŘICH:

Zkrátka, od stráží jsem slyšel,
že jim králem rozkaz dán,
aby uhlíř z křivoklátských lesů
v bráně s rodinou byl zadržán.

JENÍK:

Dorý Bože, ještě dnes ji zřím -
jak tě za to, králi, velebím!

JINDŘICH:

Král se blíží - ztiš se, ztiš!
Pozor, ostatní pak uslyšíš.

ČTVERO PÁŽAT:

Vchází Jeho Výsost král!

3. výstup

SBOR:

Buď zdráv, velemocný králi,
zlobu pokořil jsi v prach!
Jménu tvému znějí chvály
po všech vlasti končinách.
Píseň jásá,
radost hlásá
jarým plesem!
Srdce nesem
k tvému trůnu v jasnou výš,
že nám budeš, králi, blíž!

KRÁL:

Vítám vás tu, panstvo milé,
k dnešním hodům veselým;
přeji, aby každá chvíle
rájem byla hostem mým.

SBOR:

Rájem každá chvíle
kde tak roztomile
hostitel se sklání
k hostí uvítání.

KRÁL:

Nuž, ať každý srdce těší -
žert i vtip tu volnost má:
proti nám se neprohřeší,
jemuž blaho v srdci hrá.

SBOR:

Blaha nebe celé
září na tvém čele;
srdce rozechvívá
slov tvých hudba tklivá.

KRÁL:

Dnes však strojím překvapení.
Tuším, že vás tajno není,
jak jsem vlídně přijat byl
ve uhlířské chudé chatě,
kam jsem jednou zabloudil...
K hodům hudba hraje,
uhlíř kolo stáčí -
dcera jeho krásná
k tanci se mnou kráčí.
Vděčen za to pohoštění
pozval jsem je k posvícení.
Netuší, že jdou ke králi.
Strážím v bráně, by je zajaly,
dal jsem rozkaz již dnes ráno.
Vedou je. Vše uchystáno.
Srdce jejich zkoušce podrobím:
jako zrádce čeká je tu soud.
Ty, můj Jene, budeš soudcem jim,
musíš o jich vině rozhodnout.

JENÍK:

Králi, věř, že zádce potrestáme.

SBOR SOUDCŮ:

Zrádce potrestáme!

KRÁL:

Teď vás o samotě ponecháme,
do komnat již v zálohu se dáme.

SBOR:

Rekem budiž v dnešním plesu
uhlíř z křivoklátských lesů.
Zdráv buď milostivý král!

JENÍK:

Té cti jsem se nenadál!...
Poznám v tomto zakuklení,
jak mne Lidka v srdci cení..
Těš se, Matěji, to bude mela!
Starou také vezmu na examen,
že nám v lásce překážela...

SBOR SOUDCŮ:

A my ke všemu teď řeknem amen!

4. výstup

MATĚJ:

Koukej na tu krásu, ženo,
ještě nejsme zraceni.
Jak tu všecko vyzdobeno!
To přec není vězení.

ANNA:

Však do smíchu mně zde není -
je to smutné posvícení...

JENÍK:

Nuž jen blíže k nám se dejte!

MATĚJ:

Ženo, Lído, pozor mějte -
to vám povídám!

JENÍK:

Pravdu vyznej nám!

LIDUŠKA a ANNA:

Zle je s námi! Bože můj,
v úzkosti té při nás stůj!

MATĚJ:

Nač ty strachy šlakovité?
Nářkem všecko pokazíte.

JENÍK:

Uhlíř lovcům nocleh dává,
pak je zrádně přepadává...

MATĚJ:

Lživá, páni, je to zpráva,
teď tu Matěj rozváže!

JENÍK:

Zticha! Vše se ukáže...
Žaloba zde dokazuje:
uhlíř Matěj pikle kuje,
poslal vraha na cizince,
chtěl jej rázem zahubit
a mu sytý měšec vzít...

ANNA:

Tu to máme, ten pan Matěj
pěkný asi ptáček byl,
že tak všecko překroutil!

MATĚJ:

Drazí páni, nic to není,
pouhé nedorozumění...

ANNA:

Hned jsem řekla, že je šibal,
když tak směle Lidku líbal...

JENÍK:

Se zlou jsi se potázala!
Dcera, jak jsi rozkázala,
v nástrahu jej vylákala.
Vrah jej tam chtěl nožem sklát,
chcete ještě zapírat?

LIDUŠKA a ANNA:

Svatá panno, lkáme k tobě:
chraň nás v této těžké době!

JENÍK:

Zticha, o hrdlo jde vaše!

MATĚJ:

Nebojím se satanáše,
pravdu povím, jak jsem živ!
Uhlíř Jeník není vrahem,
tasil pouze v žárlivosti...

JENÍK:

Vyznání to praví dosti!
Zapište je do listiny:
zrádný Jeník za své činy
zhynout musí smrtí zlou!

SBOR SOUDCŮ:

Zhynout musí smrtí zlou!

MATĚJ a ANNA:

Křivda zlá se na něm páše!

JENÍK:

Zticha, o hrdlo jde vaše!
Zrádce máme ve vězení,
pro něj v světě spásy není,
zhynout musí smrtí zlou!

SBOR SOUDCŮ:

Zhynout musí smrtí zlou!

LIDUŠKA:

Slyšte, rozvažte svůj soud!
Vroucím prosbám sluchu přejte:
nevinně má zahynout?
Mně, jež vinna trýzně jeho,
ať se trestu dostane.
Do vězení do temného
již mne veďte, katané!
Jemu svoboda ať kyne,
v poutech jeho vytrvám;
jen když Jeník nezahyne -
za něj ráda život dám!

JENÍK:

Liduško má, jsem věčně tvůj!

LIDUŠKA:

Tě zase mám, Jeníčku můj!

ANNA:

Jakže, Jeník soudil nás?

MATĚJ:

Nu tak vidíš, dobře bude zas!

JENÍK a LIDUŠKA:

Jak duše jásá při shledání,
jak srdce blahem okřívá,
že po tak trudné době lkání
se štěstí na nás usmívá!

LIDUŠKA:

Jak říci, co se ve mně děje?
Vše připadá mi jako sen...

JENÍK:

Tvé srdce nadějí se chvěje,
věř, sen tvůj bude vyplněn.

SPOLEČNĚ:

Dnes lásky blaho k nám se sklání,
kdo nám se štěstím vyrovná?
Nám v blahé době při shledání
zní ráje hudba čarovná!

5. výstup

MATĚJ:

Je to on, či zrak mne klame?
Náš pan Matěj...

ANNA a LIDUŠKA:

Náš pan host!

KRÁL:

Vítám vás tu, hosté milí!
Náhradou vám nyní stůj
za tak mnohou hořkou chvíli
krajan váš a přítel můj...
Lidka, vidím, nehněvá se,
matka vlídně usmívá se,
a což Matěj, milý host?

MATĚJ:

Tuším ňákou žertovinu...

KRÁL:

Máš snad zlost?

MATĚJ:

Bůh mne chraň a odvrať vinu!
Zřím však, co mi plete hlavu...

KRÁL:

Nuže mluv!

MATĚJ:

Bohatství to a tu slávu!

LIDUŠKA a ANNA:

Tolik panstva v zlatohávu!

MATĚJ:

Nejsi, nejsi, jak jsi prál!
Pan Matěj mne oklamal...
Je však u mne chlapík pravý,
kdo se mnším pánem staví,
zatím doma - všecka čest!

KRÁL:

Nyní na mně řada jest,
abych vše ti oplatil.
Hudci, hrajte ze všech sil,
taněční ať začnou reje
zbrusu nové pro Matěje!

KRÁL:

Čas je nyní ku hostině!
Vzůru k stolu!

MATĚJ:

Půjdem spolu!

KRÁL:

Sem se posaď raději,
jako doma, Matěji!

SBOR:

Hodujme, přátelé,
zapějme vesele,
ať nám vínko ústa vlaží,
srdce rozechvěním blaží!
Hodujme, přátelé,
zapějme vesele,
radost a ples
k výši se nes!

KRÁL:

V radosti, lásce
k žertu se mějte
a výhost dejte
všem trampotám.

V zářivém plesu
ať roztomile
večerní chvíle
uběhne vám.

Povzneste výše
zvonivé číše,
na zdraví pijte
svým krásenkám.

Na zdraví pijte,
se mnou že ctíte
z venkova hosti,
již přišli knám!

SBOR:

Na zdraví pijme,
hosti že ctíme,
již přišli v lásce
na hody k nám!

MATĚJ:

Páni, činím děkování
za tak slavné uvítání.
Vyznávám to: zde pan Matěj
že mne ve všem překonal.

KRÁL:

Spokojen jsi tedy se mnou přec?

MATĚJ:

Inu, snad až na maličkou věc.

KRÁL:

Žádostiv jsem...

MATĚJ:

Hostinu jsi skvělou vystrojil,
tanec švarný také zde již byl,
zapomněls však - na hubičku!
Jakou nám dáš náhradu?

KRÁL:

Dotknul jsi se lehkým slovem
nejjemnějších srdce strun...
Když tvé dítě roztomilé
vtisklo políbení na můj ret,
prožil jsem té rajské chvíle
ve vzpomínce blaha celý svět.
Lidce vzal jsem políbení,
v níž jsem viděl obraz děvy své,
děvy, již víc dávno není,
Bůh mi vzal ji k sobě do nebe.
Co ti mám teď v náhradu dnes dáti?
Žehnám Lidku tvoji milenou...
A zde ženichovi chceme přáti,
by mu byla chotí blaženou!

JENÍK:

Dík měj za tu milost, králi můj.

LIDUŠKA, ANNA a MATĚJ:

Jakže, král nás hostí!?
Milost, králi vznešený!

MATĚJ:

Svatý Matěji, patrone můj,
v hrozné té úzkosti při mně stůj!

LIDUŠKA a JENÍK:

Nám po dlouhé noci žalu
nastal jasný blaha den;
tomu vděčnou vzdejme chválu,
sladký jenž nám splnil sen.

OSTATNÍ:

Vám po dlouhé noci žalu
nastal jasný blaha den;
Bohu vděčnou vzdejte chválu,
sladký jenž vám splnil sen.

KRÁL:

Vstaňte, drazí, sám král Matyáš
byl a bude věrný přítel váš!

MATĚJ:

Jářku, vidíš, milá ženo,
tvoje přání vyplněno:
pro svou dceru pána máš!

SBOR:

Věčná tobě, králi, sláva,
s námi jásá celá zem!
Ruka tvá vše blaho dává
kouzelným svým pokynem.

Skví se tobě, mocný králi,
slávy vínek na čele:
pro vše věky Čechy chválí
v tobě lidu přítele!



|新しいページ|検索|ページ一覧|RSS|@ウィキご利用ガイド | 管理者にお問合せ
|ログイン|