オペラ作曲家別索引

オペラ対訳完成

その他対訳完成

対訳一部完成

このサイトについて

アクセス数

  • 今日  -
  • 昨日  -
  • 累計  -

翻訳エンジン


bose_soundlink_color_ii



1.入場

合唱 (舞台裏から):
お偉方に頭は下げても
心は高みに上げよう
地上の苦しみから
歌の翼にのせて

ボフシュ:
聴け、チェコの調べだ!
おお、響けよ、響け!
おまえの美しい歌声が
なんと甘美に響くことか!j
故郷が我々を出迎えてくれているようだ!

合唱:
私たちは切望し、苛む
聖母マリアを崇めよう
苦しみのために切望しながら
歌の響きの中で

BOHUŠ:
Jak dlouho steskem soužený,
já toužil v ráj svůj ztracený!
Kdo ztratil tebe,
otčino blahá,
zvi, číms mu byla,
zvi, jak jsi drahá!
Kdo ztratil tebe,
zvi, jak jsi drahá!

SBOR:
Ó, máti svatá, žehnej nás!
Ó, Maria, žehnej nás!

BOHUŠ:
Ó, mládí moje,
vzpomínky sladké!
Kde moje matka?
Ó, matko má!
Tvůj obraz vídám v tichém snění
a slýchám hlasu tvého znění;
jaks těžké mojí po nemoci
mne písní konejšila v noci...

Synáčku, můj květe,
mé blaho, můj světe,
mé nebe!...

JULIE:
Často tu písničku zpívám
dítkám svým
a dobrou matičku
tvou v duchu vzývám.

Snad odpustí mi v hrobě
pro lásku moji k tobě.
Ubohou schvátil žal,
když otec hněvem vzplál
a odvrátil se od syna!
A roztržky té příčina
jsem já - já neblahá!

BOHUŠ:
Ó, nemluv tak, má předrahá!
Když nový svět já seznal v cizině,
jsem na porobu vzpomněl v otčině,
na bídu lidu, chtěl jsem, aby žil!
Tu častý býval s otcem svár,
v něm Adolf živil hněvu žár
a mařil usmířní.
Vy, v bídě utištění,
čím chtěl jsem býti vám,
a čím jsem nyní sám!

JULIE:
Ó, doufej jen! On lásku zapírá,
jež v srdci otce nikdy nezmírá!

BOHUŠ:
Ó, mějme doufání!

JULIE:
Ó, doufej jen!
Po léta dříme,
slůvkem se vzruší,
náhle mu láska
zachvěje duši!

BOHUŠ:
Kéž lásky cit se v otci probudí,
kéž mračna z duše jeho zapudí
po dlouhých letech shledání!
Ó, mějme doufání!

SBOR:
Ó, máti svatá, žehnej nás,
slyš prosebný svých dítek hlas,
kdy vzlétnem z tísně
na křídlech písně!
Žehnej nás! Ó, Maria, žehnej nás!

2. výstup

HOŠI:
Jen postůjme tu okamžení,
až půjdem z kostela,
dnes hodinka o posvícení
nás čeká veselá!
Jen postůjme tu okamžení,
až půjdou z kostela,
dnes hodinka o posvícení
nás čeká veselá!

DÍVKY:
Jen pohleďte, nás čekají!
Dál pojďte, přijdou za námi.
My počkáme, až pozdraví!

HOŠI:
Hle, děvčata, jak spěchají!
Zdaž ohlédnou se za námi
zda kvůli nám se zastaví?

Hej, dobrý den!

DÍVKY:
Všem dobrý den!

HOŠI:
Přejeme všem!

DÍVKY:
My děkujem!

HOŠI:
Vás provodit se těšíme!

DÍVKY:
My odepřít vám nesmíme!

MĚŠŤANÉ A MĚŠŤANKY:
Hoj, dobrý den! Dnes budem veselí
a připijem na zdraví s přáteli.

DÍVKY A HOŠI:
Juché!
Již počli hrát, ó jaký ples!
Kéž v kole již se vznášíme
a tančíme a víříme,
ó, jaká slast nám kyne dnes!

MĚŠŤANÉ A MĚŠŤANKY:
Mladost živá, dovádivá,
plesu žádá, tance žádá,
ráda zpívá, tančí ráda,
ta krev mladá, ta krev mladá!
Nechť se mládí podovádí,
v tanci řádí, zříme rádi!
Omládneme, vzpomeneme,
na své mládí!

DÍVKY A HOŠI:
Již počli hrát, již počli hrát!

VŠICHNI:
Již počli hrát, ó jaký ples!
Kéž v kole již se vznášíme
a tančíme a víříme,
ó, jaká slast nám kyne dnes!

3.výstup

PURKRABÍ:
Učený pane, dobrý den!
Té náhodě jsem povděčen!

BENDA:
My s ucivostí, ponížeností,
vzácnému pánu vzdáváme čest!

TERINKA:
Vzácnému pánu
vzdáváme čest!

PURKRABÍ:
Dobrý den! Dobrý den!
Tak sličnou potkat pannu
mně rozkoší jest!

JIŘÍ:
Toť k zlosti jest!

PURKRABÍ:
Vám, pane učiteli, teď
za oknem vykvet´ krásný květ,
až milo pohledět!
Já kolem často chodívám
a vzychávám a myslívám,
ach, na váš krásný květ.

BENDA:
Toť, urozený pane, čest,
toť velká poct jest,
ó, prosím - velká pro nás čest!

PURKRABÍ:
Tak dovolte, bych přišel k vám,
ať dosyta se nadívám,
ach, na ten krásný květ!
Však rozumí, ač radost skrývá,
tak div, že blahostí se nerozplývá!
Toť způsob ženský jest!
Toť ženský, ženský způsob jest!

BENDA:
Tak pokloň se, ty nevtípivá,
a usměj se, buď přívětivá,
toť velké štěstí jest.

TERINKA:
Jen nezvete! Proč k nám se vtírá?
Mně úzko jest, když na mne zírá,
já nemohu to snést!

JIŘÍ:
Jak tváří se! Jak na ni zírá!
Tak odbuď jej, když na tě zírá,
já nemohu to snést!

PURKRABÍ:
Vás Fortuna mi v cestu poslala,
kde najdu vás, mi touha šeptala...

TERINKA:
Mně o vás, pane, nešeptala nic,
jen o tanci a spěchu tanečnic.

My spěcháme, již hudbu slyším znít.

JIŘÍ:
A kdyby panna chtěla se mnou jít...

PURKRABÍ:
Hoj, sečkejte!
Já vím, co myslila!
Zda já smím prosit, panno spanilá?
Když býval čas, snad to ještě znám...

TERINKA:
Já bojím se, že tanec škodí vám.

PURKRABÍ:
Ne, já vím dobře, co je slušná věc
a vzánou pannu žádám o tanec.

BENDA:
Měj se k tomu, žádá o tanec!

JIŘÍ:
Ten starý bloud ji žádá o tanec!
S nejhezčím děvčetem
se pyšnit před světem,
rád věřím, to je sláva!

Jen hleďte toho páva,
jak směšně nadýmá se!
Kdož odolá té kráse?!
Vždyť myslí jistě, starý bloud,
že děvče chytne jako troud,
že pohne v srdci každou ženou,
by vzplála touhou vášnivou
pro krásu jeho plesnivou
a lásku jeho obnošenou!

4. výstup

SBOR HOCHŮ:
Zle je, zle je, ha ha ha ha!
Zle je s tebou milý hochu,
zle je s tebou, odbyli tě!
Muška skvělá odletěla,
muška skvělá opustí tě!
Kde ten starý stáhnul sítě,
tam nelítej milé dítě!
Zlatá muško, vari,
je to pavouk starý!
Vari, vari, vari, vari!

JIŘÍ:
Nechte posmívání,
k vzteku mne dohání!

SBOR HOCHŮ:
Zle je s tebou milý hochu,
zle je s tebou, odbyli tě!
Muška skvělá odletěla,
muška skvělá opustí tě!...

JIŘÍ:
Nechte posmívání,
k vzteku mne dohání!
Nechte mne!

SBOR HOCHŮ:
My tvou žalost známe,
lítost s tebou máme.
Kde ten chlap se zjeví,
v lásce žal a hněvy.
My to dobře známe,
my to dobře známe.
Zle je s tebou, milý hochu,...

JIŘÍ:
Nechte posmívání,
k vzteku mne dohání.

5. výstup

TERINKA:
Já šťastně se ho zbavila.

HOŠI:
He, vzácný pán tu zas!

TERINKA:
Ach, už je tu zas!

JIŘÍ:
Už je tu! Je tu zas!

HOŠI:
Jak spěchá za ní,
se koří, klaní,
jí v patách celý čas!

PURKRABÍ:
Má spanilá, má rozmilá,
já toužím, hledám vás!

JIŘÍ:
Jen počkej! Přišels včas!
Radost ti uchystám,
písníčku zazpívám!
Jen počkej, jen počkej!

Znáte toho pána,
starého sršána,
znáte jej?

SBOR:
Ha, známe jej!

JIŘÍ:
Zelenavý fráček,
vychytralý ptáček,
znáte jej, znáte jej?

SBOR:
Ha, známe jej!

JIŘÍ:
Pyšně nám tu obletuje,
s fráčkem pěkně vykračuje,
znáte jej, znáte jej?

SBOR:
Ha, známe jej!

JIŘÍ:
K chudým samá pýcha,
k dívkám sladce vzdychá,
nám jen rány sází,
před pány se plazí,
znáte jej, znáte jej?

SBOR:
Ha, ha, jakou notu vzal!
Jen, hochu, zpívej,
hochu, zpívej dál!

JIŘÍ:
Sotva růže zkvítá,
sršán kolem lítá,
děvče, hej, pozor dej!

PURKRABÍ:
Vy holoto! Vy uličníci!
Vy darebáci! Vy ničemníci!

TERINKA:
Ó, ustaň již, ó, dej si říct!
Ach! Ach!
Co činíte?! Jste šílení!
Což smyslů svých jste zbaveni?
Ó, ustaň, kéž říct si dáš!

JIŘÍ:
Hle, již bzučí, hluší
mojí milé v duši,
děvče, hej, pozor dej!
V sladkém oblétání
uštkne znenadání,
děvče, hej, pozor dej!

SBOR:
Děvče, hej, pozor dej!
V sladkém oblétání
uštkne znenadání.
Děvče, hej, pozor dej!
Povedená slova,
nota zbrusu nová,
tu si zahrát dáme!

TERINKA:
Tak ustaň již! Ó, dej si říct,
ustaň již!

JIŘÍ:
Znáte jej? Znáte jej?

SBOR:
Jen zpívej dál!
Ha ha ha ha!

TERINKA:
Ó, ustaň již,
k zlému jej svádíš,
o tebe bázeň
mé srdce svírá!
Sám v jistou zhoubu
ty slepě padáš!
Úzkostí velkou
má duše zmírá,
ó, vyslyš mne,
když rád mne máš,
ó, dej si říct,
když rád mne máš!

JIŘÍ:
Ne ne ne!

DĚVČATA A HOŠI:
Zpívej dál, zpívej dál!
Ha ha ha ha!

JIŘÍ:
Znáte toho pána,
starého sršána,
znáte jej, znáte jej?

SBOR:
Ha, známe jej!

JIŘÍ:
Zelenavý fráček,
vychytralý ptáček,
znáte jej, znáte jej?

SBOR:
Ha, známe jej!

JIŘÍ:
Pyšně nám tu obletuje,
s fráčkem pěkně vykračuje,
znáte jej, znáte jej?

SBOR:
Ha, známe jej!

PURKRABÍ:
Aj, hleďme jen tu neplechu,
ta hanebnost je neslýchaná,
aj, hleďme jen tu neplechu,
tak tupit mne, věc neslýchaná!
Já - purkrabí - terč posměchu!
Já purkrabí!

JIŘÍ:
K chudým samá pýcha,
k dívkám sladce vzdychá,
nám jen rány sází,
před pány se plazí,
znáte jej, znáte jej?

TERINKA:
Což smyslů svých jste zbaveni,
tak dráždit jej, jste šílení!
Ach, ustaň již!

SBOR:
Fráček zelenavý,
sršán dotěravý
pyšně obletuje,
s fráčkem vykračuje,
známe jej!
Ha ha ha ha,
známe toho pána,
starého sršána,
známe, známe jej.

TERINKA:
Ach, ustaň již!

PURKRABÍ:
Vás pověsit na šibenici,
však já vám dám, vy ničemníci!
Však já vám dám!

JIŘÍ:
Znáte toho pána,
strého sršána,
znáte jej, znáte jej?

SBOR:
Známe jej, známe jej!
Ať jen již slyší,
písničku naši!

TERINKA:
Ach, ach!

JIŘÍ:
Ať jen již slyší,
písničku naši!
Nás neutiší,
nás nezastraší!
Na každé cestě
zazní mu všude;
znáte jej? Znáte jej?

PURKRABÍ:
Vy holoto, vy darebáci!
Vy uličníci, však já vám dám,
však já vám dám!

SBOR:
Nás neutiší,
nás nezastraší!
Na každé cestě
zazní mu všude
po celém městě
zpívat se bude.
Juchej!

6. výstup

PURKRABÍ:
To mně se stát! Tak ctíte pána!
Již k úřadu je respekt ztracen
a celý svět je narub zvrácen.
Tak tupit mne, věc neslýchaná!
Já naučím vás písničkám!
Vás pověsit na šibenici,
však já vám dám, vy ničemníci!

Počkejte, vy blázni,
hoši bohaprázdní,
dostanete náhradu,
dostanete náhradu!
Jáť osoba úřadu
chásky posměch trpět mám?
Což nejsem já,
jářku: slavný úřad sám?
Počkejte, vy blázni,
počkejte, vy blázni,
hoši bohaprázdní!
Až jen ponížení
přijdou ku placení
žádat sleveníčko,
žádat sleveníčko,
pak se zeptám: znáte jej?
Znáte jej, znáte jej?

SBOR (za scénou):
Znáte toho pána,
starého sršána,
znáte jej, znáte jej?

PURKRABÍ:
Přejde smích a přejde zpěv,
utiší se bujná krev,
zvíte, co to respekt jest,
kdo je pán a komu čest.
Což já nejsem úřad sám?
Jářku, slavný úřad sám!
Počkejte, vy blázni,
počkejte, vy blázni,
hoši bohaprázdní!
Při rekrutování
bude naříkání,
klanět se mi přijdete,
svíjeti se budete,
pak se zeptám: hoši, hej,
znáte pána, znáte jej?
Ha ha ha ha, hoši hej,
znáte pána, znáte jej?

SBOR (za scénou):
Znáte toho pána,
starého sršána,
znáte jej?
Ha, známe jej!

7. výstup

JIŘÍ:
Chci s tebou promluvit!

TERINKA:
Musím ti domluvit.
Co jste to ztropili?
Zle bude s tebou!

JIŘÍ:
Líbí se panáčku
v kole jen s tebou!

TERINKA:
Nemáte rozumu,
co z toho vzejde,
zle bude s tebou!

JIŘÍ:
Pozbudu rozumu,
z mysli mi nejde!
Že se ti protiví,
musím to slyšet!

TERINKA:
Ne ne, ty žárlivý,
nemáš to slyšet.

JIŘÍ:
Žal můj se utiší
slovíčkem tvojím.

TERINKA:
Někdo nás uslyší,
pojď, pojď, já se bojím.
Pojď, pojď, pojď!

JIŘÍ:
Pohleď mi do očí,
podej mi ruku,
ztiš slovem jediným
v mém srdci muku!
Úzkost mne veliká
o tebe souží,
kéž srdce uslyší,
co slyšet touží.
Jestli mne v lásce máš,
kdy mi to zjevíš?

TERINKA:
Můj milý, ty se ptáš,
cožpak to nevíš?
Já neptám se, proč mám se ptáti?
Co říci můžeš, vím to, vím.
Vždy na to myslím, o tom sním,
čtu v očí tvých, jak rád mne máš,
to mlčky zjevíš!
Mám ráda tě - tak dlouho již!
A ty se ptáš, ty netušíš?
Co z očí jsi mi nevyčet,
jak mohu tobě povědět,
jestli to nevíš!

JIŘÍ:
Pohleď mi do očí,
podej mi ruku,
ztiš slovem jediným
v mém srdci muku!
Úzkost mne veliká
o tebe souží.
Však ústa nejlíp to vypoví
hubinkou jedinou...

TERINKA:
Ach, on to jest!

PURKRABÍ:
Náš zpěvák! Vzácná panna!

TERINKA:
Ach, bože můj, on to jest!

JIŘÍ:
On to jest, ó, bože můj!

PURKRABÍ:
Svou sličnou tanečnici
tak potkat na ulici,
aj, to je podívaná!

TERINKA:
Ten posměch! Ó, bože!

JIŘÍ:
Ó, ta hanba!

PURKRABÍ:
Aj, mladý pane, na mou čest,
vy vlohy pěkné máte,
a písničky, až rozkoš jest,
obratně skládat znáte.

TERINKA:
Nás mučí, zlomyslný?

JIŘÍ:
Ten chlap je jeduplný!

PURKRABÍ:
Odměnu slušnou uchystám,
jen těšte se, můj milý.
Aj, výborně by slušel vám,
poslyšte, kabát bílý!

JIŘÍ A TERINKA:
Kabát bílý?!
Chce mstít se nám!

PURKRABÍ:
To vše jen z lásky k vám.
Mně panna bude vděčná!

JIŘÍ:
Moc vaše není věčná,
mým pánem být se nemněte!

PURKRABÍ:
Jen počkejte, vy zkrotnete!
Tak tupit hlavu úřadu,
však vím já sobě poradu,
jak zkrotit chlapce vzdor a pych!
Kdo má tu moc? Kdo vládne vám?
Což nejsem úřad - úřad sám?
Jen těšte se, však já vám dám!
Ty pykat budeš za svůj hřích,
máš u nohou se svíjet mých!

JIŘÍ:
Vy pyšně sobě vedete,
však dočkáme se hraběte,
a nejste vy tu pánem sám,
já hrozeb těch se nelekám.
Však neskloní mou hlavu strach,
vy marně ždáte radostí,
bych před vámi se sklonil v prach
a žebral vaší milosti!
Já hrozeb těch se nelekám!

TERINKA:
Ó, vyslyš mne a zanech spor,
ach, ustaň, ať hněv utišíš,
jen dráždí jej tvůj marný vzdor!
Ó, běda, ty mne neslyšíš!
Já marně prosím, marně lkám!
Ach, mírni se, slyš proboha!
Což počít mám, já ubohá?
On zhubí tě, se pomstí nám!

8. výstup

BOHUŠ:
Dovolte mi, pane..

PURKRABÍ:
Aj, aj! "Pane"?
S kýmpak, prosím, mluvíte?
Jak mi říkat, nevíte?
"Vzácný pane" - "Urozený pane"!
Já - jsem úřad, pane!

BOHUŠ:
Nuž, vzácný pane!
Kde hrabě dlí, zda nevíte?

PURKRABÍ:
Nu rcete dřív,
oč prosíte?

BOHUŠ:
My k hraběti jdem,
a ne k vám!

PURKRABÍ:
Nu, kdo jste tedy,
já se ptám!

JULIE:
Jsme umělci.

PURKRABÍ:
Umělci!

JULIE:
Váš hrabě rád nás pozdraví.

PURKRABÍ:
K té chásce bývá laskavý.

Od smrti milostivé paní
se Jeho Milost zámku straní,
neb zde mu připomíná
vše nezdárného syna.

JULIE:
Aj, rcete, hrabě syna měl?

PURKRABÍ:
Na syna svého zanevřel.
Ten v Paříži si smysly splet´
a svět chtěl na rub obracet.
Měl s otcem mnohou neshodu,
chtěl robotnému národu
ó, slyšte, dáti svobodu!

JULIE a BOHUŠ:
Svobodu!

JIŘÍ A TERINKA:
Ó, sláva!

PURKRABÍ:
On volá sláva!
Tak zbavit úřad vážnosti,
tak zkrátit práva vrchnosti
a privileje stavů?
Ten blázen volá sláva!
Poddané lidi popouštět!
Kdo orat bude a kdo set?
Kdo poslouchat, kdo poroučet?
Ba, věru, zbořil by se svět,
tak zvrátit řád a správu!

JULIE a BOHUŠ:
Jak blaze národu
tak vrátit svobodu
a lidská práva!
Z poroby, neštěstí
lid bídný povznésti,
nechť k žití vstává.

TERINKA a JIŘÍ:
Buď za to požehnán
pan mladý hrabě sám,
ten mladý hrabě pán!
Ó, sláva, sláva!

PURKRABÍ:
Že otec synu shovíval,
byl špatný jemu za to dík.
Do světa utek´ nevděčník
a tam si poběhlici vzal!

BOHUŠ:
To není pravda!

PURKRABÍ:
Že není pravda, co jsem řek?
Či do Francie neutek?
Vždyť k zoufalství svých rodičů
se přidal k rotě buřičů,
k té rotě divé, nevázané...

BOHUŠ:
To není pravda!

PURKRABÍ:
...co hrůzy páše neslýchané.
On s nimi, panské krve syn,
je zlosyn, buřič, Jakobín!

VŠICHNI:
Jakobín?!

BOHUŠ a JULIE:
Ha ha ha ha - Jakobín!

TERINKA a JIŘÍ:
On - Jakobín?!

BOHUŠ:
Toť věru k smíchu!
Ty Jakobíny také známe.

PURKRABÍ:
Aj, aj, vy je znáte?

BOHUŠ:
Vždyť z Paříže se ubíráme.

PURKRABÍ:
Aj, aj, aj! Vy je znáte?
Aj, aj, aj!

TERINKA:
On - Jakobín!

JIŘÍ:
On - Jakobín!

JULIE:
Za zprávy jsme vám vděčni,
buďte sbohem.

PURKRABÍ

Toť lidé nebezpeční!
Hej, posečkejte!
V našem městě, co tu chcete?
Vykažte se, odkud jdete?
Vykažte se nám!

BOHUŠ:
To, vzácný pane,
se časem stane,
však teď se chraňte
hrozit nám!

PURKRABÍ:
Já že se chránit mám!?

9. výstup

SBOR:
Slyšte nás, kde jste, slyšte nás!
Lidičky v městě, slyšte nás!
Ach, to je novina!

TERINKA, JIŘÍ, BENDA:
Ó, mluvte, jaká novina?

SBOR:
Tak znenadání
bez uchystání
již jedou k nám!

JIŘÍ, TERINKA, BENDA, BOHUŠ, JULIE, PURKRABÍ:
Nu, jaká zpráva, proč jste se zděsili?

SBOR:
Toť jistá zvěst
a pravda jest -
již jede k nám!

PURKRABÍ:
Znám ten zvuk, znám!

TERINKA, JIŘÍ, BENDA:
Kdo jede k nám?

SBOR:
Pan hrabě sám!
Již jedou k nám!

TERINKA, JIŘÍ, BENDA:
Pa hrabě sám!
Znám ten zvuk, znám!

SBOR:
Již jedou k nám!

BOHUŠ:
Až v pravý čas má spatřit nás!

PURKRABÍ:
A úřad neměl zprávu!
Toť proti všemu právu!
Já nejsem připraven,
dnes nastal soudný den!

JIŘÍ:
Ha ha ha, zlá to zpráva,
moc vaše dokonává!

10. výstup

SBOR:
Sláva, sláva, sláva!
Hraběcí milosti,
vítejte nám!
S díkem a radostí
žehnáme vám,
sláva, sláva, sláva!

BOHUŠ:
Můj otec, jak mu zbělel vlas
a z muže, z muže stal se kmet!

JULIE:
Tvůj otec! Jak mu zbělel vlas,
po dlouhých letech zříš jej zas!

ADOLF:
Kdo je ten muž - ta žena s tím?

TERINKA, JIŘÍ, BENDA:
Jak zestaral, je z něho kmet!

BOHUŠ:
Ó, běda, ó, běda, Adolf s otcem mým!

JULIE:
Ó, běda!

TERINKA, JIŘÍ, BENDA:
Zda se synem se vrací zpět?

HRABĚ:
Aj, hleďme, náš pan učitel!
Jak dávno, kdy jsem s vámi dlel!
Zas veselo má u vás být
a smích a zpěvy v zámku znít!

BENDA:
Ó, já to věděl, milosti,
že jednou smíří váš se hněv.
Já říkal: nezapře se krev!
Přec dožil jsem té radosti!

Váš syn - je to váš syn?

HRABĚ:
Můj syn?!
Je proklet pro svůj čin
a zapomenut, zvrhlý syn!

JULIE:
Ach!

BOHUŠ:
Proklet! Zapomenut!

HRABĚ:
Váš nový pán buď uvítán!
Zde Adolf, dědic můj, váš pán!

SBOR, PURKRABÍ, JIŘÍ, BENDA, TERINKA:
Náš pán!

JULIE:
Jej v objetí,
nám prokletí!
Jak zapomněl,
že syna měl!
Ó, marně sníme,
že v srdci dříme
cit k dítěti!

SBOR:
Náš nový pán
buď požehnán,
buď dlouho živ,
náš nový pán,
buď požehnán!
Buď dlouho živ,
k nám milostiv
náš nový pán!

TERINKA, JULIE, JIŘÍ, BENDA:
Jak zapomněl,
že syna měl!
Na syna svého
na jediného
jak zanevřel!

BOHUŠ:
Nám prokletí,
jej v objetí!
Ó, marně sníme,
že v srdci dříme
cit k dítěti!
Jak zapomněl,
že syna měl!
Na syna svého
na jediného
jak zanevřel!
Ó, marně sníme,
že v srdci dříme
cit k dítěti!
Jej v objetí,
nám prokletí!

ADOLF:
Můj dávný sen
dnes vyplněn!
Zde pánem býti,
sen mého žití,
můj dávný sen!

HRABĚ:
Proč vzpomínal
mi na můj žal!
V zlosyna zvrácen,
na věky ztracen
můj syn, ó žal!

PURKRABÍ:
Náš nový pán,
buď požehnán!
Buď dlouho živ,
k nám milostiv
náš nový pán!
My pána svého
dobrotivého
vítáme k nám!
Svítá nám zas,
blažený čas!

SBOR:
Buď požehnán,
Buď dlouho živ,
k nám milostiv
náš nový pán!
1. výstup

SBOR (za scénou):
Své hlavy v prachu skláníme,
však mysl k výši vznášíme
z pozemské tísně
na křídlech písně.

BOHUŠ:
Slyš, český zpěv!
Ó, zvuč mi, zvuč!
Tvůj vábný hlas
jak sladce zní mi!
Toť pozdrav vlasti vítá nás!

SBOR:
My toužíme a strádáme,
Marii matku vzýváme
toužíce z tísně
ve zvucích písně.

BOHUŠ:
Jak dlouho steskem soužený,
já toužil v ráj svůj ztracený!
Kdo ztratil tebe,
otčino blahá,
zvi, číms mu byla,
zvi, jak jsi drahá!
Kdo ztratil tebe,
zvi, jak jsi drahá!

SBOR:
Ó, máti svatá, žehnej nás!
Ó, Maria, žehnej nás!

BOHUŠ:
Ó, mládí moje,
vzpomínky sladké!
Kde moje matka?
Ó, matko má!
Tvůj obraz vídám v tichém snění
a slýchám hlasu tvého znění;
jaks těžké mojí po nemoci
mne písní konejšila v noci...

Synáčku, můj květe,
mé blaho, můj světe,
mé nebe!...

JULIE:
Často tu písničku zpívám
dítkám svým
a dobrou matičku
tvou v duchu vzývám.

Snad odpustí mi v hrobě
pro lásku moji k tobě.
Ubohou schvátil žal,
když otec hněvem vzplál
a odvrátil se od syna!
A roztržky té příčina
jsem já - já neblahá!

BOHUŠ:
Ó, nemluv tak, má předrahá!
Když nový svět já seznal v cizině,
jsem na porobu vzpomněl v otčině,
na bídu lidu, chtěl jsem, aby žil!
Tu častý býval s otcem svár,
v něm Adolf živil hněvu žár
a mařil usmířní.
Vy, v bídě utištění,
čím chtěl jsem býti vám,
a čím jsem nyní sám!

JULIE:
Ó, doufej jen! On lásku zapírá,
jež v srdci otce nikdy nezmírá!

BOHUŠ:
Ó, mějme doufání!

JULIE:
Ó, doufej jen!
Po léta dříme,
slůvkem se vzruší,
náhle mu láska
zachvěje duši!

BOHUŠ:
Kéž lásky cit se v otci probudí,
kéž mračna z duše jeho zapudí
po dlouhých letech shledání!
Ó, mějme doufání!

SBOR:
Ó, máti svatá, žehnej nás,
slyš prosebný svých dítek hlas,
kdy vzlétnem z tísně
na křídlech písně!
Žehnej nás! Ó, Maria, žehnej nás!

2. výstup

HOŠI:
Jen postůjme tu okamžení,
až půjdem z kostela,
dnes hodinka o posvícení
nás čeká veselá!
Jen postůjme tu okamžení,
až půjdou z kostela,
dnes hodinka o posvícení
nás čeká veselá!

DÍVKY:
Jen pohleďte, nás čekají!
Dál pojďte, přijdou za námi.
My počkáme, až pozdraví!

HOŠI:
Hle, děvčata, jak spěchají!
Zdaž ohlédnou se za námi
zda kvůli nám se zastaví?

Hej, dobrý den!

DÍVKY:
Všem dobrý den!

HOŠI:
Přejeme všem!

DÍVKY:
My děkujem!

HOŠI:
Vás provodit se těšíme!

DÍVKY:
My odepřít vám nesmíme!

MĚŠŤANÉ A MĚŠŤANKY:
Hoj, dobrý den! Dnes budem veselí
a připijem na zdraví s přáteli.

DÍVKY A HOŠI:
Juché!
Již počli hrát, ó jaký ples!
Kéž v kole již se vznášíme
a tančíme a víříme,
ó, jaká slast nám kyne dnes!

MĚŠŤANÉ A MĚŠŤANKY:
Mladost živá, dovádivá,
plesu žádá, tance žádá,
ráda zpívá, tančí ráda,
ta krev mladá, ta krev mladá!
Nechť se mládí podovádí,
v tanci řádí, zříme rádi!
Omládneme, vzpomeneme,
na své mládí!

DÍVKY A HOŠI:
Již počli hrát, již počli hrát!

VŠICHNI:
Již počli hrát, ó jaký ples!
Kéž v kole již se vznášíme
a tančíme a víříme,
ó, jaká slast nám kyne dnes!

3.výstup

PURKRABÍ:
Učený pane, dobrý den!
Té náhodě jsem povděčen!

BENDA:
My s ucivostí, ponížeností,
vzácnému pánu vzdáváme čest!

TERINKA:
Vzácnému pánu
vzdáváme čest!

PURKRABÍ:
Dobrý den! Dobrý den!
Tak sličnou potkat pannu
mně rozkoší jest!

JIŘÍ:
Toť k zlosti jest!

PURKRABÍ:
Vám, pane učiteli, teď
za oknem vykvet´ krásný květ,
až milo pohledět!
Já kolem často chodívám
a vzychávám a myslívám,
ach, na váš krásný květ.

BENDA:
Toť, urozený pane, čest,
toť velká poct jest,
ó, prosím - velká pro nás čest!

PURKRABÍ:
Tak dovolte, bych přišel k vám,
ať dosyta se nadívám,
ach, na ten krásný květ!
Však rozumí, ač radost skrývá,
tak div, že blahostí se nerozplývá!
Toť způsob ženský jest!
Toť ženský, ženský způsob jest!

BENDA:
Tak pokloň se, ty nevtípivá,
a usměj se, buď přívětivá,
toť velké štěstí jest.

TERINKA:
Jen nezvete! Proč k nám se vtírá?
Mně úzko jest, když na mne zírá,
já nemohu to snést!

JIŘÍ:
Jak tváří se! Jak na ni zírá!
Tak odbuď jej, když na tě zírá,
já nemohu to snést!

PURKRABÍ:
Vás Fortuna mi v cestu poslala,
kde najdu vás, mi touha šeptala...

TERINKA:
Mně o vás, pane, nešeptala nic,
jen o tanci a spěchu tanečnic.

My spěcháme, již hudbu slyším znít.

JIŘÍ:
A kdyby panna chtěla se mnou jít...

PURKRABÍ:
Hoj, sečkejte!
Já vím, co myslila!
Zda já smím prosit, panno spanilá?
Když býval čas, snad to ještě znám...

TERINKA:
Já bojím se, že tanec škodí vám.

PURKRABÍ:
Ne, já vím dobře, co je slušná věc
a vzánou pannu žádám o tanec.

BENDA:
Měj se k tomu, žádá o tanec!

JIŘÍ:
Ten starý bloud ji žádá o tanec!
S nejhezčím děvčetem
se pyšnit před světem,
rád věřím, to je sláva!

Jen hleďte toho páva,
jak směšně nadýmá se!
Kdož odolá té kráse?!
Vždyť myslí jistě, starý bloud,
že děvče chytne jako troud,
že pohne v srdci každou ženou,
by vzplála touhou vášnivou
pro krásu jeho plesnivou
a lásku jeho obnošenou!

4. výstup

SBOR HOCHŮ:
Zle je, zle je, ha ha ha ha!
Zle je s tebou milý hochu,
zle je s tebou, odbyli tě!
Muška skvělá odletěla,
muška skvělá opustí tě!
Kde ten starý stáhnul sítě,
tam nelítej milé dítě!
Zlatá muško, vari,
je to pavouk starý!
Vari, vari, vari, vari!

JIŘÍ:
Nechte posmívání,
k vzteku mne dohání!

SBOR HOCHŮ:
Zle je s tebou milý hochu,
zle je s tebou, odbyli tě!
Muška skvělá odletěla,
muška skvělá opustí tě!...

JIŘÍ:
Nechte posmívání,
k vzteku mne dohání!
Nechte mne!

SBOR HOCHŮ:
My tvou žalost známe,
lítost s tebou máme.
Kde ten chlap se zjeví,
v lásce žal a hněvy.
My to dobře známe,
my to dobře známe.
Zle je s tebou, milý hochu,...

JIŘÍ:
Nechte posmívání,
k vzteku mne dohání.

5. výstup

TERINKA:
Já šťastně se ho zbavila.

HOŠI:
He, vzácný pán tu zas!

TERINKA:
Ach, už je tu zas!

JIŘÍ:
Už je tu! Je tu zas!

HOŠI:
Jak spěchá za ní,
se koří, klaní,
jí v patách celý čas!

PURKRABÍ:
Má spanilá, má rozmilá,
já toužím, hledám vás!

JIŘÍ:
Jen počkej! Přišels včas!
Radost ti uchystám,
písníčku zazpívám!
Jen počkej, jen počkej!

Znáte toho pána,
starého sršána,
znáte jej?

SBOR:
Ha, známe jej!

JIŘÍ:
Zelenavý fráček,
vychytralý ptáček,
znáte jej, znáte jej?

SBOR:
Ha, známe jej!

JIŘÍ:
Pyšně nám tu obletuje,
s fráčkem pěkně vykračuje,
znáte jej, znáte jej?

SBOR:
Ha, známe jej!

JIŘÍ:
K chudým samá pýcha,
k dívkám sladce vzdychá,
nám jen rány sází,
před pány se plazí,
znáte jej, znáte jej?

SBOR:
Ha, ha, jakou notu vzal!
Jen, hochu, zpívej,
hochu, zpívej dál!

JIŘÍ:
Sotva růže zkvítá,
sršán kolem lítá,
děvče, hej, pozor dej!

PURKRABÍ:
Vy holoto! Vy uličníci!
Vy darebáci! Vy ničemníci!

TERINKA:
Ó, ustaň již, ó, dej si říct!
Ach! Ach!
Co činíte?! Jste šílení!
Což smyslů svých jste zbaveni?
Ó, ustaň, kéž říct si dáš!

JIŘÍ:
Hle, již bzučí, hluší
mojí milé v duši,
děvče, hej, pozor dej!
V sladkém oblétání
uštkne znenadání,
děvče, hej, pozor dej!

SBOR:
Děvče, hej, pozor dej!
V sladkém oblétání
uštkne znenadání.
Děvče, hej, pozor dej!
Povedená slova,
nota zbrusu nová,
tu si zahrát dáme!

TERINKA:
Tak ustaň již! Ó, dej si říct,
ustaň již!

JIŘÍ:
Znáte jej? Znáte jej?

SBOR:
Jen zpívej dál!
Ha ha ha ha!

TERINKA:
Ó, ustaň již,
k zlému jej svádíš,
o tebe bázeň
mé srdce svírá!
Sám v jistou zhoubu
ty slepě padáš!
Úzkostí velkou
má duše zmírá,
ó, vyslyš mne,
když rád mne máš,
ó, dej si říct,
když rád mne máš!

JIŘÍ:
Ne ne ne!

DĚVČATA A HOŠI:
Zpívej dál, zpívej dál!
Ha ha ha ha!

JIŘÍ:
Znáte toho pána,
starého sršána,
znáte jej, znáte jej?

SBOR:
Ha, známe jej!

JIŘÍ:
Zelenavý fráček,
vychytralý ptáček,
znáte jej, znáte jej?

SBOR:
Ha, známe jej!

JIŘÍ:
Pyšně nám tu obletuje,
s fráčkem pěkně vykračuje,
znáte jej, znáte jej?

SBOR:
Ha, známe jej!

PURKRABÍ:
Aj, hleďme jen tu neplechu,
ta hanebnost je neslýchaná,
aj, hleďme jen tu neplechu,
tak tupit mne, věc neslýchaná!
Já - purkrabí - terč posměchu!
Já purkrabí!

JIŘÍ:
K chudým samá pýcha,
k dívkám sladce vzdychá,
nám jen rány sází,
před pány se plazí,
znáte jej, znáte jej?

TERINKA:
Což smyslů svých jste zbaveni,
tak dráždit jej, jste šílení!
Ach, ustaň již!

SBOR:
Fráček zelenavý,
sršán dotěravý
pyšně obletuje,
s fráčkem vykračuje,
známe jej!
Ha ha ha ha,
známe toho pána,
starého sršána,
známe, známe jej.

TERINKA:
Ach, ustaň již!

PURKRABÍ:
Vás pověsit na šibenici,
však já vám dám, vy ničemníci!
Však já vám dám!

JIŘÍ:
Znáte toho pána,
strého sršána,
znáte jej, znáte jej?

SBOR:
Známe jej, známe jej!
Ať jen již slyší,
písničku naši!

TERINKA:
Ach, ach!

JIŘÍ:
Ať jen již slyší,
písničku naši!
Nás neutiší,
nás nezastraší!
Na každé cestě
zazní mu všude;
znáte jej? Znáte jej?

PURKRABÍ:
Vy holoto, vy darebáci!
Vy uličníci, však já vám dám,
však já vám dám!

SBOR:
Nás neutiší,
nás nezastraší!
Na každé cestě
zazní mu všude
po celém městě
zpívat se bude.
Juchej!

6. výstup

PURKRABÍ:
To mně se stát! Tak ctíte pána!
Již k úřadu je respekt ztracen
a celý svět je narub zvrácen.
Tak tupit mne, věc neslýchaná!
Já naučím vás písničkám!
Vás pověsit na šibenici,
však já vám dám, vy ničemníci!

Počkejte, vy blázni,
hoši bohaprázdní,
dostanete náhradu,
dostanete náhradu!
Jáť osoba úřadu
chásky posměch trpět mám?
Což nejsem já,
jářku: slavný úřad sám?
Počkejte, vy blázni,
počkejte, vy blázni,
hoši bohaprázdní!
Až jen ponížení
přijdou ku placení
žádat sleveníčko,
žádat sleveníčko,
pak se zeptám: znáte jej?
Znáte jej, znáte jej?

SBOR (za scénou):
Znáte toho pána,
starého sršána,
znáte jej, znáte jej?

PURKRABÍ:
Přejde smích a přejde zpěv,
utiší se bujná krev,
zvíte, co to respekt jest,
kdo je pán a komu čest.
Což já nejsem úřad sám?
Jářku, slavný úřad sám!
Počkejte, vy blázni,
počkejte, vy blázni,
hoši bohaprázdní!
Při rekrutování
bude naříkání,
klanět se mi přijdete,
svíjeti se budete,
pak se zeptám: hoši, hej,
znáte pána, znáte jej?
Ha ha ha ha, hoši hej,
znáte pána, znáte jej?

SBOR (za scénou):
Znáte toho pána,
starého sršána,
znáte jej?
Ha, známe jej!

7. výstup

JIŘÍ:
Chci s tebou promluvit!

TERINKA:
Musím ti domluvit.
Co jste to ztropili?
Zle bude s tebou!

JIŘÍ:
Líbí se panáčku
v kole jen s tebou!

TERINKA:
Nemáte rozumu,
co z toho vzejde,
zle bude s tebou!

JIŘÍ:
Pozbudu rozumu,
z mysli mi nejde!
Že se ti protiví,
musím to slyšet!

TERINKA:
Ne ne, ty žárlivý,
nemáš to slyšet.

JIŘÍ:
Žal můj se utiší
slovíčkem tvojím.

TERINKA:
Někdo nás uslyší,
pojď, pojď, já se bojím.
Pojď, pojď, pojď!

JIŘÍ:
Pohleď mi do očí,
podej mi ruku,
ztiš slovem jediným
v mém srdci muku!
Úzkost mne veliká
o tebe souží,
kéž srdce uslyší,
co slyšet touží.
Jestli mne v lásce máš,
kdy mi to zjevíš?

TERINKA:
Můj milý, ty se ptáš,
cožpak to nevíš?
Já neptám se, proč mám se ptáti?
Co říci můžeš, vím to, vím.
Vždy na to myslím, o tom sním,
čtu v očí tvých, jak rád mne máš,
to mlčky zjevíš!
Mám ráda tě - tak dlouho již!
A ty se ptáš, ty netušíš?
Co z očí jsi mi nevyčet,
jak mohu tobě povědět,
jestli to nevíš!

JIŘÍ:
Pohleď mi do očí,
podej mi ruku,
ztiš slovem jediným
v mém srdci muku!
Úzkost mne veliká
o tebe souží.
Však ústa nejlíp to vypoví
hubinkou jedinou...

TERINKA:
Ach, on to jest!

PURKRABÍ:
Náš zpěvák! Vzácná panna!

TERINKA:
Ach, bože můj, on to jest!

JIŘÍ:
On to jest, ó, bože můj!

PURKRABÍ:
Svou sličnou tanečnici
tak potkat na ulici,
aj, to je podívaná!

TERINKA:
Ten posměch! Ó, bože!

JIŘÍ:
Ó, ta hanba!

PURKRABÍ:
Aj, mladý pane, na mou čest,
vy vlohy pěkné máte,
a písničky, až rozkoš jest,
obratně skládat znáte.

TERINKA:
Nás mučí, zlomyslný?

JIŘÍ:
Ten chlap je jeduplný!

PURKRABÍ:
Odměnu slušnou uchystám,
jen těšte se, můj milý.
Aj, výborně by slušel vám,
poslyšte, kabát bílý!

JIŘÍ A TERINKA:
Kabát bílý?!
Chce mstít se nám!

PURKRABÍ:
To vše jen z lásky k vám.
Mně panna bude vděčná!

JIŘÍ:
Moc vaše není věčná,
mým pánem být se nemněte!

PURKRABÍ:
Jen počkejte, vy zkrotnete!
Tak tupit hlavu úřadu,
však vím já sobě poradu,
jak zkrotit chlapce vzdor a pych!
Kdo má tu moc? Kdo vládne vám?
Což nejsem úřad - úřad sám?
Jen těšte se, však já vám dám!
Ty pykat budeš za svůj hřích,
máš u nohou se svíjet mých!

JIŘÍ:
Vy pyšně sobě vedete,
však dočkáme se hraběte,
a nejste vy tu pánem sám,
já hrozeb těch se nelekám.
Však neskloní mou hlavu strach,
vy marně ždáte radostí,
bych před vámi se sklonil v prach
a žebral vaší milosti!
Já hrozeb těch se nelekám!

TERINKA:
Ó, vyslyš mne a zanech spor,
ach, ustaň, ať hněv utišíš,
jen dráždí jej tvůj marný vzdor!
Ó, běda, ty mne neslyšíš!
Já marně prosím, marně lkám!
Ach, mírni se, slyš proboha!
Což počít mám, já ubohá?
On zhubí tě, se pomstí nám!

8. výstup

BOHUŠ:
Dovolte mi, pane..

PURKRABÍ:
Aj, aj! "Pane"?
S kýmpak, prosím, mluvíte?
Jak mi říkat, nevíte?
"Vzácný pane" - "Urozený pane"!
Já - jsem úřad, pane!

BOHUŠ:
Nuž, vzácný pane!
Kde hrabě dlí, zda nevíte?

PURKRABÍ:
Nu rcete dřív,
oč prosíte?

BOHUŠ:
My k hraběti jdem,
a ne k vám!

PURKRABÍ:
Nu, kdo jste tedy,
já se ptám!

JULIE:
Jsme umělci.

PURKRABÍ:
Umělci!

JULIE:
Váš hrabě rád nás pozdraví.

PURKRABÍ:
K té chásce bývá laskavý.

Od smrti milostivé paní
se Jeho Milost zámku straní,
neb zde mu připomíná
vše nezdárného syna.

JULIE:
Aj, rcete, hrabě syna měl?

PURKRABÍ:
Na syna svého zanevřel.
Ten v Paříži si smysly splet´
a svět chtěl na rub obracet.
Měl s otcem mnohou neshodu,
chtěl robotnému národu
ó, slyšte, dáti svobodu!

JULIE a BOHUŠ:
Svobodu!

JIŘÍ A TERINKA:
Ó, sláva!

PURKRABÍ:
On volá sláva!
Tak zbavit úřad vážnosti,
tak zkrátit práva vrchnosti
a privileje stavů?
Ten blázen volá sláva!
Poddané lidi popouštět!
Kdo orat bude a kdo set?
Kdo poslouchat, kdo poroučet?
Ba, věru, zbořil by se svět,
tak zvrátit řád a správu!

JULIE a BOHUŠ:
Jak blaze národu
tak vrátit svobodu
a lidská práva!
Z poroby, neštěstí
lid bídný povznésti,
nechť k žití vstává.

TERINKA a JIŘÍ:
Buď za to požehnán
pan mladý hrabě sám,
ten mladý hrabě pán!
Ó, sláva, sláva!

PURKRABÍ:
Že otec synu shovíval,
byl špatný jemu za to dík.
Do světa utek´ nevděčník
a tam si poběhlici vzal!

BOHUŠ:
To není pravda!

PURKRABÍ:
Že není pravda, co jsem řek?
Či do Francie neutek?
Vždyť k zoufalství svých rodičů
se přidal k rotě buřičů,
k té rotě divé, nevázané...

BOHUŠ:
To není pravda!

PURKRABÍ:
...co hrůzy páše neslýchané.
On s nimi, panské krve syn,
je zlosyn, buřič, Jakobín!

VŠICHNI:
Jakobín?!

BOHUŠ a JULIE:
Ha ha ha ha - Jakobín!

TERINKA a JIŘÍ:
On - Jakobín?!

BOHUŠ:
Toť věru k smíchu!
Ty Jakobíny také známe.

PURKRABÍ:
Aj, aj, vy je znáte?

BOHUŠ:
Vždyť z Paříže se ubíráme.

PURKRABÍ:
Aj, aj, aj! Vy je znáte?
Aj, aj, aj!

TERINKA:
On - Jakobín!

JIŘÍ:
On - Jakobín!

JULIE:
Za zprávy jsme vám vděčni,
buďte sbohem.

PURKRABÍ

Toť lidé nebezpeční!
Hej, posečkejte!
V našem městě, co tu chcete?
Vykažte se, odkud jdete?
Vykažte se nám!

BOHUŠ:
To, vzácný pane,
se časem stane,
však teď se chraňte
hrozit nám!

PURKRABÍ:
Já že se chránit mám!?

9. výstup

SBOR:
Slyšte nás, kde jste, slyšte nás!
Lidičky v městě, slyšte nás!
Ach, to je novina!

TERINKA, JIŘÍ, BENDA:
Ó, mluvte, jaká novina?

SBOR:
Tak znenadání
bez uchystání
již jedou k nám!

JIŘÍ, TERINKA, BENDA, BOHUŠ, JULIE, PURKRABÍ:
Nu, jaká zpráva, proč jste se zděsili?

SBOR:
Toť jistá zvěst
a pravda jest -
již jede k nám!

PURKRABÍ:
Znám ten zvuk, znám!

TERINKA, JIŘÍ, BENDA:
Kdo jede k nám?

SBOR:
Pan hrabě sám!
Již jedou k nám!

TERINKA, JIŘÍ, BENDA:
Pa hrabě sám!
Znám ten zvuk, znám!

SBOR:
Již jedou k nám!

BOHUŠ:
Až v pravý čas má spatřit nás!

PURKRABÍ:
A úřad neměl zprávu!
Toť proti všemu právu!
Já nejsem připraven,
dnes nastal soudný den!

JIŘÍ:
Ha ha ha, zlá to zpráva,
moc vaše dokonává!

10. výstup

SBOR:
Sláva, sláva, sláva!
Hraběcí milosti,
vítejte nám!
S díkem a radostí
žehnáme vám,
sláva, sláva, sláva!

BOHUŠ:
Můj otec, jak mu zbělel vlas
a z muže, z muže stal se kmet!

JULIE:
Tvůj otec! Jak mu zbělel vlas,
po dlouhých letech zříš jej zas!

ADOLF:
Kdo je ten muž - ta žena s tím?

TERINKA, JIŘÍ, BENDA:
Jak zestaral, je z něho kmet!

BOHUŠ:
Ó, běda, ó, běda, Adolf s otcem mým!

JULIE:
Ó, běda!

TERINKA, JIŘÍ, BENDA:
Zda se synem se vrací zpět?

HRABĚ:
Aj, hleďme, náš pan učitel!
Jak dávno, kdy jsem s vámi dlel!
Zas veselo má u vás být
a smích a zpěvy v zámku znít!

BENDA:
Ó, já to věděl, milosti,
že jednou smíří váš se hněv.
Já říkal: nezapře se krev!
Přec dožil jsem té radosti!

Váš syn - je to váš syn?

HRABĚ:
Můj syn?!
Je proklet pro svůj čin
a zapomenut, zvrhlý syn!

JULIE:
Ach!

BOHUŠ:
Proklet! Zapomenut!

HRABĚ:
Váš nový pán buď uvítán!
Zde Adolf, dědic můj, váš pán!

SBOR, PURKRABÍ, JIŘÍ, BENDA, TERINKA:
Náš pán!

JULIE:
Jej v objetí,
nám prokletí!
Jak zapomněl,
že syna měl!
Ó, marně sníme,
že v srdci dříme
cit k dítěti!

SBOR:
Náš nový pán
buď požehnán,
buď dlouho živ,
náš nový pán,
buď požehnán!
Buď dlouho živ,
k nám milostiv
náš nový pán!

TERINKA, JULIE, JIŘÍ, BENDA:
Jak zapomněl,
že syna měl!
Na syna svého
na jediného
jak zanevřel!

BOHUŠ:
Nám prokletí,
jej v objetí!
Ó, marně sníme,
že v srdci dříme
cit k dítěti!
Jak zapomněl,
že syna měl!
Na syna svého
na jediného
jak zanevřel!
Ó, marně sníme,
že v srdci dříme
cit k dítěti!
Jej v objetí,
nám prokletí!

ADOLF:
Můj dávný sen
dnes vyplněn!
Zde pánem býti,
sen mého žití,
můj dávný sen!

HRABĚ:
Proč vzpomínal
mi na můj žal!
V zlosyna zvrácen,
na věky ztracen
můj syn, ó žal!

PURKRABÍ:
Náš nový pán,
buď požehnán!
Buď dlouho živ,
k nám milostiv
náš nový pán!
My pána svého
dobrotivého
vítáme k nám!
Svítá nám zas,
blažený čas!

SBOR:
Buď požehnán,
Buď dlouho živ,
k nám milostiv
náš nový pán!



|新しいページ|検索|ページ一覧|RSS|@ウィキご利用ガイド | 管理者にお問合せ
|ログイン|