1. výstup
JIŘÍ:
Ne, pusťte mne, já musím k němu!
Ať pravdu slyší hrabě pán,
že jeho syn byl v pouta dán,
podvodným slibem oklamán
a nebyl veden k otci svému.
ADOLF:
Nestoudný smělče!
Chopte jej!
JIŘÍ:
Ne, ne, ne, zmařím bídnou lest!
Ať hrabě zví, kdo muž ten jest!
ADOLF:
Ten muž je lhář a ty se chvěj!
Pryč s ním!
JIŘÍ:
Váš podvod stihne boží trest!
PURKRABÍ:
Listiny k podpisu jsou připraveny,
dle přání klauzulemi opatřeny.
ADOLF:
Jen chvíli - a své štěstí v rukou mám!
Nuž pojďte, nuž pojďte, prohlédnu je sám!
Než slavnost počne - dobrý pozor dej
a nikoho teď k pánu nepouštěj!
Sic stihne tebe hněvem svým!
KLÍČNICE:
Nu, před Bohem to zodpovím!
2. výstup
KLÍČNICE:
Jen tiše vejděte! Je hrabě sám!
JULIE:
Ó, jak ti děkuji!
KLÍČNICE:
Tiše, tiše,
vždyť je to pro miláčka mého,
já na rukou jej chovala.
JULIE:
Ó, matčin obraz!
BENDA:
Bydlívala tuto...
Od smrti její ničím není hnuto.
Tam harfu vizte, na ni hrávala...
JULIE:
Mne úzkost jímá, klesá odvaha...
BENDA:
Jen "sursum corda", paní předrahá!
Já počnu zvolna, obezřele,
piano, pianissimo!
A srce otci zaklepám,
však to se ozve, pravím vám,
pak můžete se zjevit směle.
3. výstup
BENDA:
Zde k nohám vaší milosti
váš sluha klade s vděčností
jen skromné luční kvítko,
své věrné Múzy dítko!
HRABĚ:
Nu díky, nu díky.
Jsi vždy ten starý, jak jsi býval!
Já před lety rád hudbu míval,
teď, myslím, mnou již nezachvěje.
BENDA:
Ó, muzika i staré srdce hřeje,
že mladým ohněm vzplane zas.
HRABĚ:
Ó, byl to krásný, blahý čas,
kdy s vámi jsem tu dlíval!
BENDA:
Ó, byl to krásný, blahý čas,
kéž vrátí se, jak býval.
HRABĚ:
Již šediny nám hlavu pokryly
a děti naše, ty se změnily.
BENDA:
Já před lety jsem chodíval,
vašeho synka učíval.
HRABĚ:
Mého syna...!
BENDA:
Já klavíru jsem jej učíval,
ó, radost byla z dítěte!
HRABĚ:
Ó, radost byla z dítěte!
BENDA:
Pln dobroty a živosti,
a khudbě jaké schopnosti!
Ó, nebýt synem hraběte,
moh´ umělcem se stát!
Ach, škoda je ho nastokrát!
HRABĚ:
Ó, nevzpomínej!
Ten úsměv děcka,
ty líce ruměné,
má radost všecka!
Ty chvíle blažené
se víc nenavrátí.
BENDA:
Já vždycky sníval,
ty slasti času dávného
s dítkami syna drahého
že se vám vrátí!
HRABĚ:
Ne, nenavrátí!
Ten úsměv děcka,
ty líce zardělé,
má radost všecka.
Ty chvíle blažené
se víc nenavrátí.
BENDA:
A haluz rodu starého
vypučí z kmene jarého;
ó, pomněte, jsou vaše krev!
HRABĚ:
To děti ženy cizí,
k ní nikdy nevymizí
má zášť i hněv!
Mně odcizila syna,
a což víc jeho vina:
se přidat k rotě lidu zvrhlého,
jenž boří vše, co v světě svatého!
Má krev, můj syn!
To učinil můj syn!
Slavného rodu jméno
na věky potupeno
v kal nejnižší!
BENDA:
A přece svazky
otcovské lásky
jsou nejbližší!
HRABĚ:
Ne, ne, já nemám syna!
Jdi, nemluv o něm dál!
4. výstup:
BENDA:
Jsem v koncích.
Posilniž vás Bůh!
JULIE:
Já zoufám, Bože můj!
Ó, dej mi síly!
Ty,matko, při mně stůj
v té těžké chvíli!
Jak hnout jeho duší?
Ach, mé srdce spásu tuší!
5. výstup:
HRABĚ:
Mně zdálo se? Ne, byl to klam...
Ty přeludy si tvořím sám.
Proč v chvíli rozhodné, jež volá k činu,
se touha budí po ztraceném synu?
Je hrozně tady...
Vše mi připomíná
mou dorou ženu,
ztraceného syna...
Já nedbal jsem na slzy matčiny,
já nevyslech´ jej, snad byl bez viny.
Pryč, chmury z duše!
V činu chci být stálý.
Jen vzpomínky,
ó vzpomínky, ty pálí!
JULIE (za scénou):
Synáčku, můj květe,
mé blaho, můj světe,
mé nebe!
Jak prosí u Boha,
tvá matka ubohá
za tebe!
HRABĚ:
Co slyším?
JULIE:
V žalostech zrozený,
v naději kojený,
můj květe!
Vykvet´ nám k radosti,
otcova hrdosti!
V slzách se rozplynu,
žalostí zahynu,
bez tebe!
HRABĚ:
Co slyším? Je to sen
a přelud suchu jen?
JULIE:
Synáčku, můj květe,
mé blaho, můj světe,
mé nebe!
HRABĚ:
Ne, zvuky jasně znějí,
toť sladká píseň její!
V kolébce spalo dítě milené,
ó, sladké chvíle, štěstí ztracené!
Mně touha duší chvěje,
chci vědět, o to pěje!
6. výstup:
JULIE:
Ó, odpusť pane!
HRABĚ:
Ty, cizí ženo? Tvář tvá spanilá...
Mně jest, jak by mně blaho zvěstila.
Odkud tu píseň znáš?
JULIE:
Od tvého syna!
Ó, prosbu slyš, již k tobě vysílá!
HRABĚ:
Syn nešťastný, jenž hanbou rodu jest!
JULIE:
On bez pohany, čista jeho čest!
Té pravdě věř, svou neodvracej tvář.
HRABĚ:
Zda zapřeš mi, že s Jakobíny brojil,
s tou rotou vrahů, lupičů se spojil?
JULIE:
Kdo pravil to, je bídný lhář!
HRABĚ:
Jak dokážeš, že byl bez viny?
JULIE:
Vždyť sám byl stíhán těmi zlosyny.
Zde důkaz!
HRABĚ (čte):
Z Paříže...
žirondýni k smrti odsouzeni...
jména těch, kdož budou popraveni...
Ó, Bohuš! Ne...ne! Zrak se kalí hrůzou!
Můj syn být vražděn bídnou lůzou!
Můj syn! A já mu křivdil, mrtev jest!
JULIE:
Tvůj syn je živ!
Mně zdařila se lest,
na cizí jméno dobýt listiny.
HRABĚ:
Můj syn! Můj syn žije!
JULIE:
Uprchli jsme z ciziny.
HRABĚ:
A ty, kdo jsi?
JULIE:
Jsem Julie, jeho žena.
HRABĚ:
Jeho žena...!
JULIE:
O lásku tvou je marno ždáti,
já dcerou tvou se nesmím zváti,
jen pravedlnost žádám,
v ní naděj spásy sládám!
Tvůj syn zde vržen do žaláře,
by neodhalil pikle lháře.
Ó, slyš jej sám! Buď spravedliv, ó, pane!
HRABĚ:
Můj syn zde vězněm?!
Věřit mohu stěží!
Buď klidna a věz,
po právu se stane!
Na chvíli odstup,
průvod teď se blíží.
SBOR:
Zdráv buď, ó pane náš,
lid tvůj tě vítá!
7. výstup
HRABĚ:
Jen chvíli, zkoušky, ještě chvíli!
Jen chladnou krev, kde vzít síly!
SBOR DĚTÍ:
Zdráv buď, ó pane náš,
lid tvůj tě vítá,
dlouho jsme toužili,
blaha den svítá!
Všecko se veselí,
poctu ti vzdává.
Novému pánovi
čest buď a sláva!
Milostiv budiž k nám, pane náš,
pane náš jasný,
dlouho nám vládni zde
slavný a šťastný.
DÍVKY:
Žehnán buď, žehnán buď,
blaho ti zkvítej,
sláva ti, pane náš,
vítej nám, vítej!
Milostiv budiž k nám,
pane náš,
pone náš jasný,
douho nám vládni zde,
slavný a šťastný!
Sláva ti pane náš,
vítej nám, vítej!
Vítej nám! Vítej nám!
SBOR VESNIČANŮ a VESNIČANEK:
Stojí pěkný zámek na kopci vysokém,
že mu rovno není po světě širokém.
A v tom zámku bydlí milostiví páni,
že jim každý přeje boží požehnání!
Stojí pěkný zámek na kopci vysokém,
že mu rovno není po světě širokém.
Do jejich komnaty nesem kvítí prosté,
co těch našich políh s obilíčkem roste.
Chceme jim to kvítí s upřímností dáti,
milostivým pánům štěstí vinšovati.
Juchej! Juchej! Juchej!
BENDA:
Má slavnostní hra počít?
Pokyn dejte, ó milosti!
HRABĚ:
Ne, posečkejte.
Teď vážný okamžik nás očekává,
chci nového již pána uvést vám!
ADOLF:
Ó, strýče...!
HRABĚ:
Však dříve, než se vlády vzdám,
chci užít svého nejdražšího práva:
nešťastným udíleti odpuštění!
Je někdo vězněn zde?
ADOLF:
Já nevím...myslím...není.
HRABĚ:
Nuž, purkrabí?
PURKRABÍ:
Ne, není...
to jest...to jest...jeden přec!
HRABĚ:
Kdo to je?
ADOLF:
To snad ten Ludvík Holman,
cizinec.
HRABĚ:
Aj! Ty jej znáš?
Přiveďte vězně!
Podlosti té je schopen drzý hřích!
Pryč, bídníče, pryč z očí mých!
8. ýstup
HRABĚ:
Můj synu, mé dítě!
BOHUŠ:
Můj otče, můj otče, ó mám tě zas!
HRABĚ:
Můj synu, mé dítě,
blaho mé ztracené!
ADOLF:
On v jeho objetí!
Ó věčné prokletí!
Jsem ztracen, navždy ztracen!
PURKRABÍ:
Svět celý zvrácen,
ó chvíle kletá,
jsem zničen, ztracen,
je po všem veta!
BOHUŠ:
Ó, mám tě zas, tisknu tě v objetí,
zda věřit smím to zrakům svojím,
ty hlásíš se zas k svému dítěti?
Ó, věřit to štěstí, ó věřit se bojím!
Jak toužil jsem o srdci otcovu,
jak toužil jsem v rodný svůj kraj,
ty vracíš mi právo k domovu
a lásky mé ztracený ráj!
Ó, mám tě zas,
ó, mám tě zas!
HRABĚ:
Ó, dítě mé, blaho mé ztracené,
již mám tě zas, k ňadru tě vinu.
Rád odpouštím dceři své milené,
zas otcově lásce již vrácené!
Ó, dítě mé, jediný synu!
Jsme blaženi, jsme smířeni, jsme svoji!
A svaté svazky otcovské lásky
nic nerozdvojí!
BOHUŠ:
Můj otče! Ó, mám tě zas,
tisknu tě v objetí...
JULIE:
Jsme blaženi
jsme smířeni
jsme svoji!
JULIE, TERINKA, JIŘÍ, BENDA, HRABĚ:
Jsou (jsme) blaženi,
již smířeni,
jsou (jsme) svoji!
A svaté svazky
otcovské lásky
nic nerozdvojí!
BOHUŠ:
Ó, mám tě zas,
tisknu tě v objetí...
PURKRABÍ:
Svět celý zvrácen,
ó chvíle kletá,
jsem zničen, ztracen,
je po všem veta!
BOHUŠ:
Nám věrni byli v těžké chvíli,
nechť štěstí naše s námi sdílí!
JULIE, TERINKA, JIŘÍ, BENDA, BOHUŠ, HRABĚ, SBOR:
Zaplesejte, zajásejte,
štěstí naše zkvetlo!
Pochováno, zažehnáno,
co nás žalem hnětlo!
Ať nás hřeje, nám se skvěje
lásky naší světlo,
by to naše nové štěstí
na věčný čas kvetlo!
SBOR:
Pusté síně, obživněte,
staré stěny, omládněte,
rozveselte se!
Radujem se pospolu,
v písni našich hlaholu,
rozléhejte se!
Pusté síně obživněte,
novým pánům omládněte,
rozveselte se!
Radujem se pospolu,
v písni našich hlaholu,
rozléhejte se!
Rozveselte se,
rozléhejte se,
zelenejte se!
SBOR DĚTÍ:
Zdráv buď, ó pane náš,
lid tvůj tě vítá!
Blaho ti zkvítej!
Sláva ti pane náš,
vítej nám, vítej nám!
1. výstup
JIŘÍ:
Ne, pusťte mne, já musím k němu!
Ať pravdu slyší hrabě pán,
že jeho syn byl v pouta dán,
podvodným slibem oklamán
a nebyl veden k otci svému.
ADOLF:
Nestoudný smělče!
Chopte jej!
JIŘÍ:
Ne, ne, ne, zmařím bídnou lest!
Ať hrabě zví, kdo muž ten jest!
ADOLF:
Ten muž je lhář a ty se chvěj!
Pryč s ním!
JIŘÍ:
Váš podvod stihne boží trest!
PURKRABÍ:
Listiny k podpisu jsou připraveny,
dle přání klauzulemi opatřeny.
ADOLF:
Jen chvíli - a své štěstí v rukou mám!
Nuž pojďte, nuž pojďte, prohlédnu je sám!
Než slavnost počne - dobrý pozor dej
a nikoho teď k pánu nepouštěj!
Sic stihne tebe hněvem svým!
KLÍČNICE:
Nu, před Bohem to zodpovím!
2. výstup
KLÍČNICE:
Jen tiše vejděte! Je hrabě sám!
JULIE:
Ó, jak ti děkuji!
KLÍČNICE:
Tiše, tiše,
vždyť je to pro miláčka mého,
já na rukou jej chovala.
JULIE:
Ó, matčin obraz!
BENDA:
Bydlívala tuto...
Od smrti její ničím není hnuto.
Tam harfu vizte, na ni hrávala...
JULIE:
Mne úzkost jímá, klesá odvaha...
BENDA:
Jen "sursum corda", paní předrahá!
Já počnu zvolna, obezřele,
piano, pianissimo!
A srce otci zaklepám,
však to se ozve, pravím vám,
pak můžete se zjevit směle.
3. výstup
BENDA:
Zde k nohám vaší milosti
váš sluha klade s vděčností
jen skromné luční kvítko,
své věrné Múzy dítko!
HRABĚ:
Nu díky, nu díky.
Jsi vždy ten starý, jak jsi býval!
Já před lety rád hudbu míval,
teď, myslím, mnou již nezachvěje.
BENDA:
Ó, muzika i staré srdce hřeje,
že mladým ohněm vzplane zas.
HRABĚ:
Ó, byl to krásný, blahý čas,
kdy s vámi jsem tu dlíval!
BENDA:
Ó, byl to krásný, blahý čas,
kéž vrátí se, jak býval.
HRABĚ:
Již šediny nám hlavu pokryly
a děti naše, ty se změnily.
BENDA:
Já před lety jsem chodíval,
vašeho synka učíval.
HRABĚ:
Mého syna...!
BENDA:
Já klavíru jsem jej učíval,
ó, radost byla z dítěte!
HRABĚ:
Ó, radost byla z dítěte!
BENDA:
Pln dobroty a živosti,
a khudbě jaké schopnosti!
Ó, nebýt synem hraběte,
moh´ umělcem se stát!
Ach, škoda je ho nastokrát!
HRABĚ:
Ó, nevzpomínej!
Ten úsměv děcka,
ty líce ruměné,
má radost všecka!
Ty chvíle blažené
se víc nenavrátí.
BENDA:
Já vždycky sníval,
ty slasti času dávného
s dítkami syna drahého
že se vám vrátí!
HRABĚ:
Ne, nenavrátí!
Ten úsměv děcka,
ty líce zardělé,
má radost všecka.
Ty chvíle blažené
se víc nenavrátí.
BENDA:
A haluz rodu starého
vypučí z kmene jarého;
ó, pomněte, jsou vaše krev!
HRABĚ:
To děti ženy cizí,
k ní nikdy nevymizí
má zášť i hněv!
Mně odcizila syna,
a což víc jeho vina:
se přidat k rotě lidu zvrhlého,
jenž boří vše, co v světě svatého!
Má krev, můj syn!
To učinil můj syn!
Slavného rodu jméno
na věky potupeno
v kal nejnižší!
BENDA:
A přece svazky
otcovské lásky
jsou nejbližší!
HRABĚ:
Ne, ne, já nemám syna!
Jdi, nemluv o něm dál!
4. výstup:
BENDA:
Jsem v koncích.
Posilniž vás Bůh!
JULIE:
Já zoufám, Bože můj!
Ó, dej mi síly!
Ty,matko, při mně stůj
v té těžké chvíli!
Jak hnout jeho duší?
Ach, mé srdce spásu tuší!
5. výstup:
HRABĚ:
Mně zdálo se? Ne, byl to klam...
Ty přeludy si tvořím sám.
Proč v chvíli rozhodné, jež volá k činu,
se touha budí po ztraceném synu?
Je hrozně tady...
Vše mi připomíná
mou dorou ženu,
ztraceného syna...
Já nedbal jsem na slzy matčiny,
já nevyslech´ jej, snad byl bez viny.
Pryč, chmury z duše!
V činu chci být stálý.
Jen vzpomínky,
ó vzpomínky, ty pálí!
JULIE (za scénou):
Synáčku, můj květe,
mé blaho, můj světe,
mé nebe!
Jak prosí u Boha,
tvá matka ubohá
za tebe!
HRABĚ:
Co slyším?
JULIE:
V žalostech zrozený,
v naději kojený,
můj květe!
Vykvet´ nám k radosti,
otcova hrdosti!
V slzách se rozplynu,
žalostí zahynu,
bez tebe!
HRABĚ:
Co slyším? Je to sen
a přelud suchu jen?
JULIE:
Synáčku, můj květe,
mé blaho, můj světe,
mé nebe!
HRABĚ:
Ne, zvuky jasně znějí,
toť sladká píseň její!
V kolébce spalo dítě milené,
ó, sladké chvíle, štěstí ztracené!
Mně touha duší chvěje,
chci vědět, o to pěje!
6. výstup:
JULIE:
Ó, odpusť pane!
HRABĚ:
Ty, cizí ženo? Tvář tvá spanilá...
Mně jest, jak by mně blaho zvěstila.
Odkud tu píseň znáš?
JULIE:
Od tvého syna!
Ó, prosbu slyš, již k tobě vysílá!
HRABĚ:
Syn nešťastný, jenž hanbou rodu jest!
JULIE:
On bez pohany, čista jeho čest!
Té pravdě věř, svou neodvracej tvář.
HRABĚ:
Zda zapřeš mi, že s Jakobíny brojil,
s tou rotou vrahů, lupičů se spojil?
JULIE:
Kdo pravil to, je bídný lhář!
HRABĚ:
Jak dokážeš, že byl bez viny?
JULIE:
Vždyť sám byl stíhán těmi zlosyny.
Zde důkaz!
HRABĚ (čte):
Z Paříže...
žirondýni k smrti odsouzeni...
jména těch, kdož budou popraveni...
Ó, Bohuš! Ne...ne! Zrak se kalí hrůzou!
Můj syn být vražděn bídnou lůzou!
Můj syn! A já mu křivdil, mrtev jest!
JULIE:
Tvůj syn je živ!
Mně zdařila se lest,
na cizí jméno dobýt listiny.
HRABĚ:
Můj syn! Můj syn žije!
JULIE:
Uprchli jsme z ciziny.
HRABĚ:
A ty, kdo jsi?
JULIE:
Jsem Julie, jeho žena.
HRABĚ:
Jeho žena...!
JULIE:
O lásku tvou je marno ždáti,
já dcerou tvou se nesmím zváti,
jen pravedlnost žádám,
v ní naděj spásy sládám!
Tvůj syn zde vržen do žaláře,
by neodhalil pikle lháře.
Ó, slyš jej sám! Buď spravedliv, ó, pane!
HRABĚ:
Můj syn zde vězněm?!
Věřit mohu stěží!
Buď klidna a věz,
po právu se stane!
Na chvíli odstup,
průvod teď se blíží.
SBOR:
Zdráv buď, ó pane náš,
lid tvůj tě vítá!
7. výstup
HRABĚ:
Jen chvíli, zkoušky, ještě chvíli!
Jen chladnou krev, kde vzít síly!
SBOR DĚTÍ:
Zdráv buď, ó pane náš,
lid tvůj tě vítá,
dlouho jsme toužili,
blaha den svítá!
Všecko se veselí,
poctu ti vzdává.
Novému pánovi
čest buď a sláva!
Milostiv budiž k nám, pane náš,
pane náš jasný,
dlouho nám vládni zde
slavný a šťastný.
DÍVKY:
Žehnán buď, žehnán buď,
blaho ti zkvítej,
sláva ti, pane náš,
vítej nám, vítej!
Milostiv budiž k nám,
pane náš,
pone náš jasný,
douho nám vládni zde,
slavný a šťastný!
Sláva ti pane náš,
vítej nám, vítej!
Vítej nám! Vítej nám!
SBOR VESNIČANŮ a VESNIČANEK:
Stojí pěkný zámek na kopci vysokém,
že mu rovno není po světě širokém.
A v tom zámku bydlí milostiví páni,
že jim každý přeje boží požehnání!
Stojí pěkný zámek na kopci vysokém,
že mu rovno není po světě širokém.
Do jejich komnaty nesem kvítí prosté,
co těch našich políh s obilíčkem roste.
Chceme jim to kvítí s upřímností dáti,
milostivým pánům štěstí vinšovati.
Juchej! Juchej! Juchej!
BENDA:
Má slavnostní hra počít?
Pokyn dejte, ó milosti!
HRABĚ:
Ne, posečkejte.
Teď vážný okamžik nás očekává,
chci nového již pána uvést vám!
ADOLF:
Ó, strýče...!
HRABĚ:
Však dříve, než se vlády vzdám,
chci užít svého nejdražšího práva:
nešťastným udíleti odpuštění!
Je někdo vězněn zde?
ADOLF:
Já nevím...myslím...není.
HRABĚ:
Nuž, purkrabí?
PURKRABÍ:
Ne, není...
to jest...to jest...jeden přec!
HRABĚ:
Kdo to je?
ADOLF:
To snad ten Ludvík Holman,
cizinec.
HRABĚ:
Aj! Ty jej znáš?
Přiveďte vězně!
Podlosti té je schopen drzý hřích!
Pryč, bídníče, pryč z očí mých!
8. ýstup
HRABĚ:
Můj synu, mé dítě!
BOHUŠ:
Můj otče, můj otče, ó mám tě zas!
HRABĚ:
Můj synu, mé dítě,
blaho mé ztracené!
ADOLF:
On v jeho objetí!
Ó věčné prokletí!
Jsem ztracen, navždy ztracen!
PURKRABÍ:
Svět celý zvrácen,
ó chvíle kletá,
jsem zničen, ztracen,
je po všem veta!
BOHUŠ:
Ó, mám tě zas, tisknu tě v objetí,
zda věřit smím to zrakům svojím,
ty hlásíš se zas k svému dítěti?
Ó, věřit to štěstí, ó věřit se bojím!
Jak toužil jsem o srdci otcovu,
jak toužil jsem v rodný svůj kraj,
ty vracíš mi právo k domovu
a lásky mé ztracený ráj!
Ó, mám tě zas,
ó, mám tě zas!
HRABĚ:
Ó, dítě mé, blaho mé ztracené,
již mám tě zas, k ňadru tě vinu.
Rád odpouštím dceři své milené,
zas otcově lásce již vrácené!
Ó, dítě mé, jediný synu!
Jsme blaženi, jsme smířeni, jsme svoji!
A svaté svazky otcovské lásky
nic nerozdvojí!
BOHUŠ:
Můj otče! Ó, mám tě zas,
tisknu tě v objetí...
JULIE:
Jsme blaženi
jsme smířeni
jsme svoji!
JULIE, TERINKA, JIŘÍ, BENDA, HRABĚ:
Jsou (jsme) blaženi,
již smířeni,
jsou (jsme) svoji!
A svaté svazky
otcovské lásky
nic nerozdvojí!
BOHUŠ:
Ó, mám tě zas,
tisknu tě v objetí...
PURKRABÍ:
Svět celý zvrácen,
ó chvíle kletá,
jsem zničen, ztracen,
je po všem veta!
BOHUŠ:
Nám věrni byli v těžké chvíli,
nechť štěstí naše s námi sdílí!
JULIE, TERINKA, JIŘÍ, BENDA, BOHUŠ, HRABĚ, SBOR:
Zaplesejte, zajásejte,
štěstí naše zkvetlo!
Pochováno, zažehnáno,
co nás žalem hnětlo!
Ať nás hřeje, nám se skvěje
lásky naší světlo,
by to naše nové štěstí
na věčný čas kvetlo!
SBOR:
Pusté síně, obživněte,
staré stěny, omládněte,
rozveselte se!
Radujem se pospolu,
v písni našich hlaholu,
rozléhejte se!
Pusté síně obživněte,
novým pánům omládněte,
rozveselte se!
Radujem se pospolu,
v písni našich hlaholu,
rozléhejte se!
Rozveselte se,
rozléhejte se,
zelenejte se!
SBOR DĚTÍ:
Zdráv buď, ó pane náš,
lid tvůj tě vítá!
Blaho ti zkvítej!
Sláva ti pane náš,
vítej nám, vítej nám!
最終更新：2014年05月14日 17:40
