オペラ作曲家別索引

オペラ対訳完成

その他対訳完成

このサイトについて

アクセス数

  • 今日  -
  • 昨日  -
  • 累計  -

翻訳エンジン


bose_soundlink_color_ii



PART I

1.

ÚVOD

SBOR POHANSKÝCH KNĚŽÍ:
Tmy vrátily se v skrýše skal a lesů,
den svítá, slunce záhy pozlatí
svých růží deštěm čela skalních tesů,
do země cév se život navrátí.

Ó, slunce, září z nadpozemských krajů
s mdlých víček zažeň mdloby těžkých snů
a svěžest vdechni srdci písní hájů
a oheň slunce, po němž ruce pnu!

2.

ROLNÍK:
Vesno smavá, Vesno snivá,
buď nám štěstím milostivá,
rozdechni v květ poupata,
ty, jež´s láskou bohata.

3.

LID:
Květy, jimiž vesna vábí,
plné vůně, plné rosy,
oviňme kol čela Báby!

Matko, slyš, jak pláč náš prosí,
zažeň od nás zimy dech,
vyslyš zbožné přání všech!

4.

SBOR KNĚŽÍ A LIDU:
Svaté jitro jest a svatá noc je tmavá
a život lidský mezi nimi sen.
Budiž bohům věčným nesmrtelná sláva,
Svantovít buď, Radhošť veleben!

5.

SBOR:
Tříhlav, který patří trojí tváří,
jak se střídá, mění v chvatu čas,
buď veleben!
Perun, který ohněm blesku září,
jehož hlasem v mračnech hromu hlas,
buď veleben!
Sláva budiž věčná bohům všem,
kteří brání, chrání českou zem!
Nad ní v mraku drží svoji dlaň,
žehnajíce její pluh i zbraň;
v trudu, v plesu, v míru, v bojích všech,
sláva bohům věčným, spásám Čech!

6.

LUDMILA:
Mé srdce chví se tlukem bouřným dnes,
kdy sochu Báby zasvětiti mám,
již vztyčila jsem v radost všem a ples,
by svědkem víry otců byla nám.

Ó, bohyně, jež jako slunce skvoucí
se vznášíš na prestolu přede mnou,
slyš naše písně horoucí a vroucí,
svou silou nakloň se k nám,
svou silou tajemnou,
zlo každé zažeň, dej nám úrodu
a žehnej vlasti, žehnej národu!

7.

SBOR:
Slyš naše písně horoucí a vroucí,
svou silou k nám se nakloň tajemnou,
a žehnej vlasti, žehnej národu!

8.

LUDMILA:
Od dětství ku oltáři
mne vodil svatý cit,
kde sláva bohů září,
jim bližší, bližší být!
Tam sednout k stavu s nimi,
kde snují žití běh
a útky tajemnými
let řídí sluncí všech!
Pít věčné pravdy zřídla
a chápat strom i květ,
své duši dáti křídla
a k slunci zaletět!
Ó, skryjte tváře v prachu,
vždy bozi s námi jsou,
v tmách noci, v bleskném nachu
nás vedou rukou svou!

9.

SBOR:
Vždy bozi s námi jsou,
kam bludný krok se šine,
vždy bozi s námi jsou,
nám jejich ruka kyne,
světlem a tmou a bouří zlou
nás vedou září svou.
A nikdo nezahyne,
a nikdo nezahyne!

10.

ROLNÍK:
Sem rychle Vesny květ,
ať sochu ověnčíme,
sem koláče a med
jí v oběť položíme.
Ať zví to celý svět,
jak velkou paní ctíme!
Ať v písni na šalmaj
zní cymbál, housle, dudy,
ať jásá celý kraj
a plesem zvoní všudy!
Ať máj květ vdechne v háj
a zlaté zrno v hrudy!

11.

SBOR:
Ký v pozadí to hluk?
Stráž dělí se, ký zvuk?
Slyš hlasy, rozhovor,
to lání, půtka, spor.
Muž divný vstoupil sem
a každý před ním něm,
jak úctou svatou jat
se kloní, stoupá vzad.
Jde pomalu blíž,
v bledé jeho tváři
zřím divné, neznámé jak světlo září,
skráň vznáší slavně, s nádherou,
jde pevně blíž sem s důvěrou,
jen ozbrojený sekerou.
Skráň vznáší slavně,
jde pevně s důvěrou,
a každý před ním něm,
jak úctou svatou jat,
se kloní, stoupá vzad.

12.

IVAN:
Do prachu s vámi! Jeden jest bůh!
Jedna jest pravda, jíž spějem výš,
jedno jest světlo, tím je kříž!

SBOR:
Kdo onen muž, jejž nestih´ s nebe blesk?

IVAN:
V prach země padni, z kterého jsi vstala,
ó, modlo zlatá, kove bídný, podlý!
Čas, aby zář pravého slunce vzplála,
zde Kristův kříž, zde, lide můj, se modli!
Do prachu s vámi! Jeden jest bůh!
Jedna jest pravda, jíž spějem výš,
jedno jest světlo, tím je kříž!

13.

SBOR:
Kdo onen muž, jejž nestih´ s nebe blesk?
Jak velký stín on prošel mezi davy
a v očích jemu svítil divný lesk,
a v chumáčích vlas lítal mu kol hlavy
a ruku zved, ó, děsná hromu rána,
a socha padla jako bleskem sklána.
Slyš nářky žen a dětí kvílení,
jak žalobně se svatým hájem nesou,
ó, strašlivé a smutné úpění,
i stromy pláčí, korunami třesou.
Ten nový bůh v svět nese zničení.
Pomoc! Pomoc! Staří bozi kde jsou?
Kdo onen muž, jejž nestih´ s nebe blesk?
Jak velký stín on prošel mezi davy
a v očích jemu svítil divný lesk,
a v chumáčích vlas lítal mu kol hlavy
a ruku zved, ó, děsná hromu rána,
a socha padla jako bleskem sklána.

14.

LUDMILA:
Ó dovol, abych zlíbat směla
tvých nohou prach
a rozplynout se směla
celá ve slzách!

Kdo´s, muži svatý, úcta hrozná
mne nutí kleknout před tebou,
však otce v tom zrak v tobě pozná,
jenž vlídnost pojí s velebou.
Ó rci, kam sledujíc tvé kroky,
by duše vroucí let se nes?
Ó, světla otevři mi toky
chci do nebes!

Ó dovol, abych zlíbat směla
tvých nohou prach
a rozplnout se směla
celá ve slzách!

15.

IVAN:
Vstup v nitro své, mým bytem není země,
však sama najdeš mne a přijdeš ke mně.

16.

SBOR:
Co bude nyní, do budoucna zříme,
a bez nadějí a bázní se chvíme.
Jsou bozi ještě a je bůh ten pravý?
Je větší jich? Co věřit nyní máme?

17.

SBOR:
Vše láme se a bortí v chaos tmavý,
a vše se v propast plnou stínu noří,
vše úpí, kvílí, a se zmítá v noci.
Vše láme se a celý vesmír propadává tmám!

Ó, světlo věčné, které nad blankytem se miháš,
vládnouc tam zlatým slunce štítem,
sleť dolů v trysku hbitém, osviť cestu nám!
PART I

1.

ÚVOD

SBOR POHANSKÝCH KNĚŽÍ:
Tmy vrátily se v skrýše skal a lesů,
den svítá, slunce záhy pozlatí
svých růží deštěm čela skalních tesů,
do země cév se život navrátí.

Ó, slunce, září z nadpozemských krajů
s mdlých víček zažeň mdloby těžkých snů
a svěžest vdechni srdci písní hájů
a oheň slunce, po němž ruce pnu!

2.

ROLNÍK:
Vesno smavá, Vesno snivá,
buď nám štěstím milostivá,
rozdechni v květ poupata,
ty, jež´s láskou bohata.

3.

LID:
Květy, jimiž vesna vábí,
plné vůně, plné rosy,
oviňme kol čela Báby!

Matko, slyš, jak pláč náš prosí,
zažeň od nás zimy dech,
vyslyš zbožné přání všech!

4.

SBOR KNĚŽÍ A LIDU:
Svaté jitro jest a svatá noc je tmavá
a život lidský mezi nimi sen.
Budiž bohům věčným nesmrtelná sláva,
Svantovít buď, Radhošť veleben!

5.

SBOR:
Tříhlav, který patří trojí tváří,
jak se střídá, mění v chvatu čas,
buď veleben!
Perun, který ohněm blesku září,
jehož hlasem v mračnech hromu hlas,
buď veleben!
Sláva budiž věčná bohům všem,
kteří brání, chrání českou zem!
Nad ní v mraku drží svoji dlaň,
žehnajíce její pluh i zbraň;
v trudu, v plesu, v míru, v bojích všech,
sláva bohům věčným, spásám Čech!

6.

LUDMILA:
Mé srdce chví se tlukem bouřným dnes,
kdy sochu Báby zasvětiti mám,
již vztyčila jsem v radost všem a ples,
by svědkem víry otců byla nám.

Ó, bohyně, jež jako slunce skvoucí
se vznášíš na prestolu přede mnou,
slyš naše písně horoucí a vroucí,
svou silou nakloň se k nám,
svou silou tajemnou,
zlo každé zažeň, dej nám úrodu
a žehnej vlasti, žehnej národu!

7.

SBOR:
Slyš naše písně horoucí a vroucí,
svou silou k nám se nakloň tajemnou,
a žehnej vlasti, žehnej národu!

8.

LUDMILA:
Od dětství ku oltáři
mne vodil svatý cit,
kde sláva bohů září,
jim bližší, bližší být!
Tam sednout k stavu s nimi,
kde snují žití běh
a útky tajemnými
let řídí sluncí všech!
Pít věčné pravdy zřídla
a chápat strom i květ,
své duši dáti křídla
a k slunci zaletět!
Ó, skryjte tváře v prachu,
vždy bozi s námi jsou,
v tmách noci, v bleskném nachu
nás vedou rukou svou!

9.

SBOR:
Vždy bozi s námi jsou,
kam bludný krok se šine,
vždy bozi s námi jsou,
nám jejich ruka kyne,
světlem a tmou a bouří zlou
nás vedou září svou.
A nikdo nezahyne,
a nikdo nezahyne!

10.

ROLNÍK:
Sem rychle Vesny květ,
ať sochu ověnčíme,
sem koláče a med
jí v oběť položíme.
Ať zví to celý svět,
jak velkou paní ctíme!
Ať v písni na šalmaj
zní cymbál, housle, dudy,
ať jásá celý kraj
a plesem zvoní všudy!
Ať máj květ vdechne v háj
a zlaté zrno v hrudy!

11.

SBOR:
Ký v pozadí to hluk?
Stráž dělí se, ký zvuk?
Slyš hlasy, rozhovor,
to lání, půtka, spor.
Muž divný vstoupil sem
a každý před ním něm,
jak úctou svatou jat
se kloní, stoupá vzad.
Jde pomalu blíž,
v bledé jeho tváři
zřím divné, neznámé jak světlo září,
skráň vznáší slavně, s nádherou,
jde pevně blíž sem s důvěrou,
jen ozbrojený sekerou.
Skráň vznáší slavně,
jde pevně s důvěrou,
a každý před ním něm,
jak úctou svatou jat,
se kloní, stoupá vzad.

12.

IVAN:
Do prachu s vámi! Jeden jest bůh!
Jedna jest pravda, jíž spějem výš,
jedno jest světlo, tím je kříž!

SBOR:
Kdo onen muž, jejž nestih´ s nebe blesk?

IVAN:
V prach země padni, z kterého jsi vstala,
ó, modlo zlatá, kove bídný, podlý!
Čas, aby zář pravého slunce vzplála,
zde Kristův kříž, zde, lide můj, se modli!
Do prachu s vámi! Jeden jest bůh!
Jedna jest pravda, jíž spějem výš,
jedno jest světlo, tím je kříž!

13.

SBOR:
Kdo onen muž, jejž nestih´ s nebe blesk?
Jak velký stín on prošel mezi davy
a v očích jemu svítil divný lesk,
a v chumáčích vlas lítal mu kol hlavy
a ruku zved, ó, děsná hromu rána,
a socha padla jako bleskem sklána.
Slyš nářky žen a dětí kvílení,
jak žalobně se svatým hájem nesou,
ó, strašlivé a smutné úpění,
i stromy pláčí, korunami třesou.
Ten nový bůh v svět nese zničení.
Pomoc! Pomoc! Staří bozi kde jsou?
Kdo onen muž, jejž nestih´ s nebe blesk?
Jak velký stín on prošel mezi davy
a v očích jemu svítil divný lesk,
a v chumáčích vlas lítal mu kol hlavy
a ruku zved, ó, děsná hromu rána,
a socha padla jako bleskem sklána.

14.

LUDMILA:
Ó dovol, abych zlíbat směla
tvých nohou prach
a rozplynout se směla
celá ve slzách!

Kdo´s, muži svatý, úcta hrozná
mne nutí kleknout před tebou,
však otce v tom zrak v tobě pozná,
jenž vlídnost pojí s velebou.
Ó rci, kam sledujíc tvé kroky,
by duše vroucí let se nes?
Ó, světla otevři mi toky
chci do nebes!

Ó dovol, abych zlíbat směla
tvých nohou prach
a rozplnout se směla
celá ve slzách!

15.

IVAN:
Vstup v nitro své, mým bytem není země,
však sama najdeš mne a přijdeš ke mně.

16.

SBOR:
Co bude nyní, do budoucna zříme,
a bez nadějí a bázní se chvíme.
Jsou bozi ještě a je bůh ten pravý?
Je větší jich? Co věřit nyní máme?

17.

SBOR:
Vše láme se a bortí v chaos tmavý,
a vše se v propast plnou stínu noří,
vše úpí, kvílí, a se zmítá v noci.
Vše láme se a celý vesmír propadává tmám!

Ó, světlo věčné, které nad blankytem se miháš,
vládnouc tam zlatým slunce štítem,
sleť dolů v trysku hbitém, osviť cestu nám!



|新しいページ|検索|ページ一覧|RSS|@ウィキご利用ガイド | 管理者にお問合せ
|ログイン|