オペラ作曲家別索引

オペラ対訳完成

その他対訳完成

対訳一部完成

このサイトについて

アクセス数

  • 今日  -
  • 昨日  -
  • 累計  -

翻訳エンジン


bose_soundlink_color_ii



TRETÍ JEDÁNÍ


První Tableau

(V popredí galerie, klenutí staré, rozpadávající se budovy. Tu a tam tráva a kere. Za oblouky breh a vyhled za Volhu. Poprchává. Sero, jako za destivého pocasí. K veceru. – Za oblouky videt nekolik procházejících se obojího pohlaví)

KULIGIN
Krápe!

(Vakází s Kudrjásem pod klenbu.)

KUDRJÁS
Prijde boure.

KULIGIN
Dobre, ze je kde se schovat!

KUDRJÁS
A co lidu na bulváru!

KULIGIN
Zdá se, ze se vsechko nahrne sem!

(Pod klenutím procházejicí se utíkají.)

KUDRJÁS
Kupcové jdou naparádené.

KULIGIN
A vida! Tady je vymalováno!
Místy je to znát.

(Rozhlízí se po stenách.)

KUDRJÁS
Vyhorelo! –

KULIGIN
Je to Gehenna, pekelny ohen?

KUDRJÁS
Po pozáru neopravili.

KULIGIN
Vseho druhu lidé do neho padají!

KUDRJÁS
Tak, brachu mily!

KULIGIN
Vsech dustojností!

KUDRJÁS
Tak, tak dobre’s to pochopil.

KULIGIN
Také mourenínové!

KUDRJÁS
Taky, taky mourenínové.

(Vstoupí Dikoj. Vsichni se pred ním uklánejí a uctive se pred neho stavejí.)

DIKOJ
Celého mne to pokropilo!

KUDRJÁS
Savjole Prokofjici!

DIKOJ
(dojde ke Kudrjásovi.)
Odraz ode mne! Odraz! Co na mne lezes?
Mozná, ze nechci s tebou ani mluvit!
Prímo rypákem se zene do hovoru!

KUDRJÁS
Boure zde casto byvají –

DIKOJ
Nesmysl!

KUDRJÁS
Hromosvodu nemáme!

DIKOJ
Nesmysl! –
Nu, a jaképak más ty hromosvody?

KUDRJÁS
Ocelové!

DIKOJ
(zlostne)
Co dál?

KUDRJÁS
Ocelové tyce –

DIKOJ
Slysel jsem, ze tyce.

KUDRJÁS
Spustí se tyce.

(Ukazuje, jak se spoustejí.)

DIKOJ
Co dál? Co dál?

KUDRJÁS
Nic víc!

DIKOJ
(podka sává se.)
A co je bourka po tvojím rozumu?

KUDRJÁS
Elektrina!

DIKOJ
(zlostne zadupá nohou.)
Jakápak elektrina? Jaká elektrina?
Vida! Potom nejsi loupezník!

(presvedcive)

Boure je za trest na nás, abychom
moc bozí pocitovali! A ty chces tycemi
nebo rozni nejakymi proti ní se bránit?
Co jsi ty? Jsi Tatar? Tatar?
Nu, mluv! Tatar?

KUDRJÁS
Savjole Prokofjici! Vase slovutnosti!
Derzavin praví:
„Mé telo rozpadne se v prach,
vsak rozum hromem svlád!“

DIKOJ
(divocé)
Velectení, co to povídal?

(Kudrjás mávne rukou a chce odejít.)

DIKOJ
Podrzte ho! Takovy falesny muzícek!

(Náhle se obrátí k lidu kolem stojícímu.)

Darmo, proklatci,
cloveka ve hrích uvádíte!

(zlostne ke Kudrjásovi.)

Prestalo prset?

KUDRJÁS
(ledabyle)
Zdá se!

DIKOJ
(napodobuje Kudrjáse.)
Zdá se!

(zlostne)

Jdi a podívej se!
A to si rekne: „Zdá se!“

KUDRJÁS
(vyjde zpod klenutí.)
Prestalo!

(Nevrací se. Dikoj odchází, vsichni za ním. Scéna je nejakou chvíli prázdná. Pod klenutí hbite vstoupí Varvara, prikrcuje se a vyhlízí ven. Boris jde mimo v hloubi scény a zastavuje se s Kudrjásem.)

VARVARA
(kyvá na Borise)
Psst! Psst! Zdá se, ze je to on!

(Boris prijde k ní.)

VARVARA
(s chvatem)
Co si pocnem s Katerinou?

BORIS
(ustrasen)
Co se deje?

VARVARA
Ale, hotové nestestí! Nic jinak! Muz
se jí vrátil, vís uz o tom?

BORIS
Nevím!

VARVARA
A Katerina je proste nesvou!

BORIS
Ach, to ji uz nespatrím!

VARVARA
(prudce)
Ach, ty!
Poslys me prece!
Celá se chveje, jak by jí zimnice lomcovala!
Je bledá, potácí se po dome,
jak by neco hledala! Oci má jak sílená!
Dnes ráno zacala plakat, stále vzlykat:
„Ach! Bátusky! Co si mám pocít?“
Takovych vecí natropí –

BORIS
Ach Boze! Co si pocít?

VARVARA
Ze, pravím ti... ze prastí s sebou
o zem a vsechno mu poví.

BORIS
(ulekne se.)
Je-li mozná?

VARVARA
U ní je vsechno mozné! Maminka si toho vsimla,
porád na ni kouká, jako zmije kouká –
a jí je z toho hur! Tu jdou!
Maminka jde s nimi! Schovej se!

(Boris vyjde z podloubí. Ustoupí do pozadí vedle Kudrjáse. Hrmí z dálky. Vstoupí nekolik osob ruzného pohlaví.)

KATERINA
(vbehne, chopí Varvaru za ruku a drzí krecovite.)
Ach, Varvaro!

(Zahrmí.)

Moje smrt!

ZLÁ ZENSKÁ
Nejaká zenská náramne se bojí!

VARVARA
(ke Katerine.)
Nu dosti, dosti!

HLASY (tenorové)
(z dálky)
Vida, krasavice!

HLASY (basové)
Co komu souzeno,
tomu neutece!

VARVARA
Vzmuz se!

KATERINA
Nemohu –

VARVARA
Vzparnatuj se!

KATERINA
Srdce me bolí!

KUDRJÁS
(vesele)
Ceho se bojíte, prosím vás?

(V pozadí za Kudrjásem je Boris.)

HLASY
(zákulisí)
Ej, krasavice!

KUDRJÁS
Kazdé kvítko raduje se – a vy se schováváte?

KATERINA
(zhlédne Borise.)
Ach, co tu jeste chce?

(Prikloní se k Varvare a vzlyká.)

Ci je mu toho jeste málo?
Ci je mu toho jeste málo, jak já se mucím?

VARVARA
Utis se, poklekni, pomodli se!

(Vstupuje Dikoj s Kabanichou a Tichonem.)

DIKOJ
(ke Kabanise, ukazuje na Katerinu.)
Jaképak muze mít zvlástní hríchy?

KABANICHA
Cizí duse – temnota!

(Blesky)

KATERINA
(náhle padá na kolena.)
Maminko! – Tichone! – Hrísná jsem pred
Bohem, pred vámi! Hrísná jsem!
Coz jsem se vám nezaprísáhla,

(v dálce hrmí)

ze se na nikoho ani nepodívám
za tvé neprítomnosti?
A vís-li co jsem, nemravná bez tebe udelala?
Hned první noc...

TICHON
Mlc, není treba!

VARVARA
Neví, co mluví!

KATERINA
... jsem z domu utekla...

KABANICHA
No mluv, mluv, kdyz jsi jiz zacala!

KATERINA
... a celych deset nocí s ním se toulala.

(Vzlyká, Tichon chce ji obejmout.)

KABANICHA
S kym? S kym?

DIKOJ
S kym?

VARVARA
Vzdyt ona lze, neví, co mluví!

KATERINA
S Borisem Grigorjicem!

(Blesky a údery hromu. Katerina padne beze smyslu v náruc muzovu. Boris vytratí se z pozadí.)

KABANICHA
(k Tichonovi; plna zloby)
Synku, dockal jsi se!

TICHON
Katerino!

(Blesky, údery hromu. Katerina se náhle vzprímí, vytrhne se Tichonovi a vbehne do boure. Vsichni zmatene prchají. Dikoj hrozí do vetru.)

Druhé Tableau

(Volha; osamelé místo na brehu husty soumrak prechází v noc. Silne se setmelo. Tichon, vybehne a rozlízí se, za ním Glasa s lucernou)

TICHON
Ach, Glaso! Co muze byt horsího!
Utlouci ji, to je málo!
Maminka povídá:
„Do zeme za ziva ji zakopat,
aby svou vinu smyla!“
Ale já ji mám rád,
líto je mi jenom prstem se jí dotknout!

GLASA
(rozhlízí se, volá.)
Katerino!

(Odbíhá za Tichonem. Kudrjás chvatne vstoupí, za ním Varvara.)

VARVARA
Na zámek me zavírá, tyrá! Rekla jsem jí:
„Nezavírejte me, bude zle!
Bude zle! Bude zle!“ –
Poucme, jak mám tedzít?

KUDRJÁS
Jak zít?
Tedutéci!

VARVARA
Utéci?

KUDRJÁS
V Moskvu – maticku!

VARVARA
V novy, veselyzivot!

(Rychle zajdou.)

TICHON
(z dálky)
Katerino!

GLASA
(z dálky)
Katerino!

KATERINA
(volne vyjde z protejsí strany.)
Ne! Nikdo tu není, co as, chudák delá?

(jako v zapomenutí)

Videt se s ním, rozloucit –
pak treba zemrít! Vzdytmi tím není ulehceno!
Tak jsem sebe zahubila...
sebe o cest pripravila! –
Ano! Sebe o cest, jemu pokorení!

(Pass vzdálenost Vania a Barbara objal útěku z domu.)

KULIGIN
(zblízka za jevistem)
La-la-la-la! La-la-la, la-la-la...

(Prejde, zadívá se na Katerinu.)

La-la-la-la!

KATERINA
(prikrcí se)
Vzpomenu si, jak ke mne hovoril?
Jak me litoval?

(prudce)

Nevzpomenu!
Ach, ty noci, jak jsou mi tezké!
Vsichni jdou spát – tak lehce, i já jdu!
Ale, jak bych se do mohyly kladla.
Ta hruza potme! –
Nejaky hluk!

(Z dálky tichy zpev bez textu.)

A to zpívání! –
Jako by nekoho pochovávali! –
A clovek je rád, kdyz konecne je svetlo!

(Prejde podnapily chodec, zadívá se na ni.)

Proc se tak chovají?
Ríká se, ze takové zenské zabíjeli! –
Kdyby me tak vzali a hodili do Volhy!
Ale tak zij, zij!
Zij, zij!

(zoufale)

A muc se se svym hríchem!
Vsak uz jsem zmucena! –
A dlouho-li mám se mucit? –
Nu, nac mám tu jestezít? Nu? – Nac? –
Nic nepotrebuji. Nic mi není milo! –
Ani to bozí svetlo mi není milo. –
Ale smrt neprichází! Touzís po ní –
ona neprichází!
At vidím cokoli, at slysím cokoli, jenom tady

(ukazuje na srdce)

tady to bolí! Snad kdybych s ním mohla zít,
bych jeste nejakou radost zazila...
jak se mi po nem styská!
Kdyz te uz neuvidím,
kdybys aspon z dáli me uslysel!

(v zanícení)

Vy vetry bujné! Doneste mu zalostnymuj stesk! –
Ach, bátusky, styská se mi!

(Pristoupí ke brehu a volá ze vsech sil.)

Zivote muj, radosti moje, duse má,
jak temám ráda! Ozvi se! Ach, ozvi se!

BORIS
(vystoupí, nevidí ji zpocátku.)
Vzdytje to její hlas!

KATERINA
Ozvi se, ach, ozvi se!

(Pribehne k Borisovi.)

BORIS
Káto!

(Padají si do náruce.)

KATERINA
Prece tejestevidím!

BORIS
Prece tejestevidím!

(Katerina pláce na jeho hrudi; zustanou v nemém objetí. Po chvíli se vzpamatují.)

BORIS
Svedl nás Buh!

KATERINA
Nezapomnels na mne?

BORIS
Jak bych mel zapomnet, co myslís?

KATERINA
(prudce)
Ne, ne! Chtela jsem neco, jiného ríci...
Nezlobísse na mne?

BORIS
Proc bych se mel zlobit?

KATERINA
Nechtela jsem tvého zia! Nebyla jsem
sebe mocna, kdyz jsem vsechno prozradila.
Ale ne, ale ne! Chtela jsem ti neco jiného ríci.

(Rychle se vzpamaiuje.)

Co budes delat? Co bude s tebou?

BORIS
Stryc me vyhání az
na Sibir! Do obchodu v Kjachte!

KATERINA
Vezmi me s sebou!

(náhle)

Ach ne! Jed sbohem, netrap se pro mne.

BORIS
Coz já, jsem volny pták!
Coz bych já o sobe uvazoval!
Ale co bude s tebou? A co tchyne?

KATERINA
Mucí me, zavírá!
Na mne vsichni se dívají,
do ocí se mi smejí, tebe mi vycítají –

BORIS
A co tvuj muz?

KATERINA
Chvílemi je laskav,
hned se zas zlobí.
Pije! Mne bije!

(Zamyslí se.)

Ale ne! Vzdyt’ mluvím stále neco jiného!
Chtela jsem ti neco jiného ríci...

(teple)

Styskalo se mi po tobe –
a hle, nyní jsem te opet uvidela!

(detinsky)

Pockej, pockej, co jsem ti chtela ríci...
V hlave se mi to plete...

BORIS
Uz mám cas!

KATERINA
Na nic si nemohu vzpomenout –
pockej, hnedle ti to povím!

(mírne)

Az pujdes cestou, dej kazdému zebráku
almuznu, zádného neopomen!

(Setmelo se docela. Z dálky zaznívá táhly zpev beze slov. Zpívá se hláskou polo U, polo O, jako vzdech Volhy.)

KATERINA
A nyní dej se na sebe podívat naposledy! –
Co to zpívají?...
Bud sbohem! Nuz jdi! Bud sbohem!

BORIS
Ó, kdyby vedeli, jak tezko se loucím!
Jak tezko se loucím!

(Zachází.)

Jak tezko se loucím! Tezko!

(Doznívá z dálky zpev beze slov.)

KATERINA
(prudce)
A jeste zpívají!

(Priblízí se na pokraj brehu.)

Ptácci priletí na mohylu, vyvedou mládata...
a kvítka vykvetou, cervenoucká,
modroucká, zlutucká...

(Blízí se k rece.)

Tak ticho, tak krásne! Tak krásne!...

(Zkrízí ruce.)

A treba umrít!

(Skocí do reky.)

KULIGIN
(za scénou na druhém brehu)
Nejaká zenská skocila do vody!

CHODEC
(na druhém brehu)
Hej, lodku sem!

DIKOJ
(Prichvátá s lucernou.)
Kdo to volá?

(Odbehne na druhy breh.)

GLASA
Hej, lodku sem!

(Z ruznych stran chvátají lidé s lucernami.)

TICHON
Ó, batusky, batusky, to je jiste ona!

(Kabanicha prichází za Dikym; zadrzuje Tichona.)

TICHON
Pustte me!

KABANICHA
Nepustím!
Stálo by za to sebe znicit!

TICHON
Vy jste ji zahubila!
Vy, vy jen samotná!

KABANICHA
Co ty?
Nejsi pri smyslech? –
Nevís, s kym mluvís?

(Dikoj prinásí mrtvou Katerinu.)

DIKOJ
(polozí Katerinu na zem ke Kabanise.)
Zde máte svou Katerinu!

TICHON
(padá na Katerinu a vzlyká.)
Káto! Káto!

(Dikoj odchází rozrusen.)

KABANICHA
(uklání se na vsechny strany.)
Dekuji vám, dekuji vám,
dobrí lidé, za úsluznost!

(Lid s hruzou se dívá na mrtvolu.)
TRETÍ JEDÁNÍ


První Tableau

(V popredí galerie, klenutí staré, rozpadávající se budovy. Tu a tam tráva a kere. Za oblouky breh a vyhled za Volhu. Poprchává. Sero, jako za destivého pocasí. K veceru. – Za oblouky videt nekolik procházejících se obojího pohlaví)

KULIGIN
Krápe!

(Vakází s Kudrjásem pod klenbu.)

KUDRJÁS
Prijde boure.

KULIGIN
Dobre, ze je kde se schovat!

KUDRJÁS
A co lidu na bulváru!

KULIGIN
Zdá se, ze se vsechko nahrne sem!

(Pod klenutím procházejicí se utíkají.)

KUDRJÁS
Kupcové jdou naparádené.

KULIGIN
A vida! Tady je vymalováno!
Místy je to znát.

(Rozhlízí se po stenách.)

KUDRJÁS
Vyhorelo! –

KULIGIN
Je to Gehenna, pekelny ohen?

KUDRJÁS
Po pozáru neopravili.

KULIGIN
Vseho druhu lidé do neho padají!

KUDRJÁS
Tak, brachu mily!

KULIGIN
Vsech dustojností!

KUDRJÁS
Tak, tak dobre’s to pochopil.

KULIGIN
Také mourenínové!

KUDRJÁS
Taky, taky mourenínové.

(Vstoupí Dikoj. Vsichni se pred ním uklánejí a uctive se pred neho stavejí.)

DIKOJ
Celého mne to pokropilo!

KUDRJÁS
Savjole Prokofjici!

DIKOJ
(dojde ke Kudrjásovi.)
Odraz ode mne! Odraz! Co na mne lezes?
Mozná, ze nechci s tebou ani mluvit!
Prímo rypákem se zene do hovoru!

KUDRJÁS
Boure zde casto byvají –

DIKOJ
Nesmysl!

KUDRJÁS
Hromosvodu nemáme!

DIKOJ
Nesmysl! –
Nu, a jaképak más ty hromosvody?

KUDRJÁS
Ocelové!

DIKOJ
(zlostne)
Co dál?

KUDRJÁS
Ocelové tyce –

DIKOJ
Slysel jsem, ze tyce.

KUDRJÁS
Spustí se tyce.

(Ukazuje, jak se spoustejí.)

DIKOJ
Co dál? Co dál?

KUDRJÁS
Nic víc!

DIKOJ
(podka sává se.)
A co je bourka po tvojím rozumu?

KUDRJÁS
Elektrina!

DIKOJ
(zlostne zadupá nohou.)
Jakápak elektrina? Jaká elektrina?
Vida! Potom nejsi loupezník!

(presvedcive)

Boure je za trest na nás, abychom
moc bozí pocitovali! A ty chces tycemi
nebo rozni nejakymi proti ní se bránit?
Co jsi ty? Jsi Tatar? Tatar?
Nu, mluv! Tatar?

KUDRJÁS
Savjole Prokofjici! Vase slovutnosti!
Derzavin praví:
„Mé telo rozpadne se v prach,
vsak rozum hromem svlád!“

DIKOJ
(divocé)
Velectení, co to povídal?

(Kudrjás mávne rukou a chce odejít.)

DIKOJ
Podrzte ho! Takovy falesny muzícek!

(Náhle se obrátí k lidu kolem stojícímu.)

Darmo, proklatci,
cloveka ve hrích uvádíte!

(zlostne ke Kudrjásovi.)

Prestalo prset?

KUDRJÁS
(ledabyle)
Zdá se!

DIKOJ
(napodobuje Kudrjáse.)
Zdá se!

(zlostne)

Jdi a podívej se!
A to si rekne: „Zdá se!“

KUDRJÁS
(vyjde zpod klenutí.)
Prestalo!

(Nevrací se. Dikoj odchází, vsichni za ním. Scéna je nejakou chvíli prázdná. Pod klenutí hbite vstoupí Varvara, prikrcuje se a vyhlízí ven. Boris jde mimo v hloubi scény a zastavuje se s Kudrjásem.)

VARVARA
(kyvá na Borise)
Psst! Psst! Zdá se, ze je to on!

(Boris prijde k ní.)

VARVARA
(s chvatem)
Co si pocnem s Katerinou?

BORIS
(ustrasen)
Co se deje?

VARVARA
Ale, hotové nestestí! Nic jinak! Muz
se jí vrátil, vís uz o tom?

BORIS
Nevím!

VARVARA
A Katerina je proste nesvou!

BORIS
Ach, to ji uz nespatrím!

VARVARA
(prudce)
Ach, ty!
Poslys me prece!
Celá se chveje, jak by jí zimnice lomcovala!
Je bledá, potácí se po dome,
jak by neco hledala! Oci má jak sílená!
Dnes ráno zacala plakat, stále vzlykat:
„Ach! Bátusky! Co si mám pocít?“
Takovych vecí natropí –

BORIS
Ach Boze! Co si pocít?

VARVARA
Ze, pravím ti... ze prastí s sebou
o zem a vsechno mu poví.

BORIS
(ulekne se.)
Je-li mozná?

VARVARA
U ní je vsechno mozné! Maminka si toho vsimla,
porád na ni kouká, jako zmije kouká –
a jí je z toho hur! Tu jdou!
Maminka jde s nimi! Schovej se!

(Boris vyjde z podloubí. Ustoupí do pozadí vedle Kudrjáse. Hrmí z dálky. Vstoupí nekolik osob ruzného pohlaví.)

KATERINA
(vbehne, chopí Varvaru za ruku a drzí krecovite.)
Ach, Varvaro!

(Zahrmí.)

Moje smrt!

ZLÁ ZENSKÁ
Nejaká zenská náramne se bojí!

VARVARA
(ke Katerine.)
Nu dosti, dosti!

HLASY (tenorové)
(z dálky)
Vida, krasavice!

HLASY (basové)
Co komu souzeno,
tomu neutece!

VARVARA
Vzmuz se!

KATERINA
Nemohu –

VARVARA
Vzparnatuj se!

KATERINA
Srdce me bolí!

KUDRJÁS
(vesele)
Ceho se bojíte, prosím vás?

(V pozadí za Kudrjásem je Boris.)

HLASY
(zákulisí)
Ej, krasavice!

KUDRJÁS
Kazdé kvítko raduje se – a vy se schováváte?

KATERINA
(zhlédne Borise.)
Ach, co tu jeste chce?

(Prikloní se k Varvare a vzlyká.)

Ci je mu toho jeste málo?
Ci je mu toho jeste málo, jak já se mucím?

VARVARA
Utis se, poklekni, pomodli se!

(Vstupuje Dikoj s Kabanichou a Tichonem.)

DIKOJ
(ke Kabanise, ukazuje na Katerinu.)
Jaképak muze mít zvlástní hríchy?

KABANICHA
Cizí duse – temnota!

(Blesky)

KATERINA
(náhle padá na kolena.)
Maminko! – Tichone! – Hrísná jsem pred
Bohem, pred vámi! Hrísná jsem!
Coz jsem se vám nezaprísáhla,

(v dálce hrmí)

ze se na nikoho ani nepodívám
za tvé neprítomnosti?
A vís-li co jsem, nemravná bez tebe udelala?
Hned první noc...

TICHON
Mlc, není treba!

VARVARA
Neví, co mluví!

KATERINA
... jsem z domu utekla...

KABANICHA
No mluv, mluv, kdyz jsi jiz zacala!

KATERINA
... a celych deset nocí s ním se toulala.

(Vzlyká, Tichon chce ji obejmout.)

KABANICHA
S kym? S kym?

DIKOJ
S kym?

VARVARA
Vzdyt ona lze, neví, co mluví!

KATERINA
S Borisem Grigorjicem!

(Blesky a údery hromu. Katerina padne beze smyslu v náruc muzovu. Boris vytratí se z pozadí.)

KABANICHA
(k Tichonovi; plna zloby)
Synku, dockal jsi se!

TICHON
Katerino!

(Blesky, údery hromu. Katerina se náhle vzprímí, vytrhne se Tichonovi a vbehne do boure. Vsichni zmatene prchají. Dikoj hrozí do vetru.)

Druhé Tableau

(Volha; osamelé místo na brehu husty soumrak prechází v noc. Silne se setmelo. Tichon, vybehne a rozlízí se, za ním Glasa s lucernou)

TICHON
Ach, Glaso! Co muze byt horsího!
Utlouci ji, to je málo!
Maminka povídá:
„Do zeme za ziva ji zakopat,
aby svou vinu smyla!“
Ale já ji mám rád,
líto je mi jenom prstem se jí dotknout!

GLASA
(rozhlízí se, volá.)
Katerino!

(Odbíhá za Tichonem. Kudrjás chvatne vstoupí, za ním Varvara.)

VARVARA
Na zámek me zavírá, tyrá! Rekla jsem jí:
„Nezavírejte me, bude zle!
Bude zle! Bude zle!“ –
Poucme, jak mám tedzít?

KUDRJÁS
Jak zít?
Tedutéci!

VARVARA
Utéci?

KUDRJÁS
V Moskvu – maticku!

VARVARA
V novy, veselyzivot!

(Rychle zajdou.)

TICHON
(z dálky)
Katerino!

GLASA
(z dálky)
Katerino!

KATERINA
(volne vyjde z protejsí strany.)
Ne! Nikdo tu není, co as, chudák delá?

(jako v zapomenutí)

Videt se s ním, rozloucit –
pak treba zemrít! Vzdytmi tím není ulehceno!
Tak jsem sebe zahubila...
sebe o cest pripravila! –
Ano! Sebe o cest, jemu pokorení!

(Pass vzdálenost Vania a Barbara objal útěku z domu.)

KULIGIN
(zblízka za jevistem)
La-la-la-la! La-la-la, la-la-la...

(Prejde, zadívá se na Katerinu.)

La-la-la-la!

KATERINA
(prikrcí se)
Vzpomenu si, jak ke mne hovoril?
Jak me litoval?

(prudce)

Nevzpomenu!
Ach, ty noci, jak jsou mi tezké!
Vsichni jdou spát – tak lehce, i já jdu!
Ale, jak bych se do mohyly kladla.
Ta hruza potme! –
Nejaky hluk!

(Z dálky tichy zpev bez textu.)

A to zpívání! –
Jako by nekoho pochovávali! –
A clovek je rád, kdyz konecne je svetlo!

(Prejde podnapily chodec, zadívá se na ni.)

Proc se tak chovají?
Ríká se, ze takové zenské zabíjeli! –
Kdyby me tak vzali a hodili do Volhy!
Ale tak zij, zij!
Zij, zij!

(zoufale)

A muc se se svym hríchem!
Vsak uz jsem zmucena! –
A dlouho-li mám se mucit? –
Nu, nac mám tu jestezít? Nu? – Nac? –
Nic nepotrebuji. Nic mi není milo! –
Ani to bozí svetlo mi není milo. –
Ale smrt neprichází! Touzís po ní –
ona neprichází!
At vidím cokoli, at slysím cokoli, jenom tady

(ukazuje na srdce)

tady to bolí! Snad kdybych s ním mohla zít,
bych jeste nejakou radost zazila...
jak se mi po nem styská!
Kdyz te uz neuvidím,
kdybys aspon z dáli me uslysel!

(v zanícení)

Vy vetry bujné! Doneste mu zalostnymuj stesk! –
Ach, bátusky, styská se mi!

(Pristoupí ke brehu a volá ze vsech sil.)

Zivote muj, radosti moje, duse má,
jak temám ráda! Ozvi se! Ach, ozvi se!

BORIS
(vystoupí, nevidí ji zpocátku.)
Vzdytje to její hlas!

KATERINA
Ozvi se, ach, ozvi se!

(Pribehne k Borisovi.)

BORIS
Káto!

(Padají si do náruce.)

KATERINA
Prece tejestevidím!

BORIS
Prece tejestevidím!

(Katerina pláce na jeho hrudi; zustanou v nemém objetí. Po chvíli se vzpamatují.)

BORIS
Svedl nás Buh!

KATERINA
Nezapomnels na mne?

BORIS
Jak bych mel zapomnet, co myslís?

KATERINA
(prudce)
Ne, ne! Chtela jsem neco, jiného ríci...
Nezlobísse na mne?

BORIS
Proc bych se mel zlobit?

KATERINA
Nechtela jsem tvého zia! Nebyla jsem
sebe mocna, kdyz jsem vsechno prozradila.
Ale ne, ale ne! Chtela jsem ti neco jiného ríci.

(Rychle se vzpamaiuje.)

Co budes delat? Co bude s tebou?

BORIS
Stryc me vyhání az
na Sibir! Do obchodu v Kjachte!

KATERINA
Vezmi me s sebou!

(náhle)

Ach ne! Jed sbohem, netrap se pro mne.

BORIS
Coz já, jsem volny pták!
Coz bych já o sobe uvazoval!
Ale co bude s tebou? A co tchyne?

KATERINA
Mucí me, zavírá!
Na mne vsichni se dívají,
do ocí se mi smejí, tebe mi vycítají –

BORIS
A co tvuj muz?

KATERINA
Chvílemi je laskav,
hned se zas zlobí.
Pije! Mne bije!

(Zamyslí se.)

Ale ne! Vzdyt’ mluvím stále neco jiného!
Chtela jsem ti neco jiného ríci...

(teple)

Styskalo se mi po tobe –
a hle, nyní jsem te opet uvidela!

(detinsky)

Pockej, pockej, co jsem ti chtela ríci...
V hlave se mi to plete...

BORIS
Uz mám cas!

KATERINA
Na nic si nemohu vzpomenout –
pockej, hnedle ti to povím!

(mírne)

Az pujdes cestou, dej kazdému zebráku
almuznu, zádného neopomen!

(Setmelo se docela. Z dálky zaznívá táhly zpev beze slov. Zpívá se hláskou polo U, polo O, jako vzdech Volhy.)

KATERINA
A nyní dej se na sebe podívat naposledy! –
Co to zpívají?...
Bud sbohem! Nuz jdi! Bud sbohem!

BORIS
Ó, kdyby vedeli, jak tezko se loucím!
Jak tezko se loucím!

(Zachází.)

Jak tezko se loucím! Tezko!

(Doznívá z dálky zpev beze slov.)

KATERINA
(prudce)
A jeste zpívají!

(Priblízí se na pokraj brehu.)

Ptácci priletí na mohylu, vyvedou mládata...
a kvítka vykvetou, cervenoucká,
modroucká, zlutucká...

(Blízí se k rece.)

Tak ticho, tak krásne! Tak krásne!...

(Zkrízí ruce.)

A treba umrít!

(Skocí do reky.)

KULIGIN
(za scénou na druhém brehu)
Nejaká zenská skocila do vody!

CHODEC
(na druhém brehu)
Hej, lodku sem!

DIKOJ
(Prichvátá s lucernou.)
Kdo to volá?

(Odbehne na druhy breh.)

GLASA
Hej, lodku sem!

(Z ruznych stran chvátají lidé s lucernami.)

TICHON
Ó, batusky, batusky, to je jiste ona!

(Kabanicha prichází za Dikym; zadrzuje Tichona.)

TICHON
Pustte me!

KABANICHA
Nepustím!
Stálo by za to sebe znicit!

TICHON
Vy jste ji zahubila!
Vy, vy jen samotná!

KABANICHA
Co ty?
Nejsi pri smyslech? –
Nevís, s kym mluvís?

(Dikoj prinásí mrtvou Katerinu.)

DIKOJ
(polozí Katerinu na zem ke Kabanise.)
Zde máte svou Katerinu!

TICHON
(padá na Katerinu a vzlyká.)
Káto! Káto!

(Dikoj odchází rozrusen.)

KABANICHA
(uklání se na vsechny strany.)
Dekuji vám, dekuji vám,
dobrí lidé, za úsluznost!

(Lid s hruzou se dívá na mrtvolu.)


|新しいページ|検索|ページ一覧|RSS|@ウィキご利用ガイド | 管理者にお問合せ
|ログイン|