JEDNÁNÍ PRVNÍ
Podvečer. Osamělý pohorský mlýn. Vpravo před domovním stavením síňka z dřevěných sloupů. Stráňka, křoviny, několik pokácených dřev, vzadu strouha. Jenůfa květináč rozmaryje v ruce, stojí na vyvýšeném místě u struhy a zpod dlaně pohlíží do dálky. Stařenka sedí v síňce, vybírajíc brambory z vrchovatého koše, vykrajuje očka a hází do nůše. Vlevo na pokáceném stromě sedí tmavovlasý Laca; ořezává křivákem bičiště.
1.výstup
STAŘENKA, LACA, JENŮFA, později pasák JANO
JENŮFA
k sobě
Už se večer chýlí
a Števo se nevrací
a Števo se nevrací!
Hrůza se na mne věšala po celou noc,
a co jsem se rána dočkala, znova!
zoufale
Ó Panno Maria,
jestlis mne oslyšela,
jestli mi frajera
na vojnu sebrali
a svatbu překazili,
jestli mi frajera na vojnu sebrali
a svatbu překazili,
hanba mne dožene k zatracení duše,
k zatracení duše!
Ó Panno Maria, bud'mi milostiva!
Ó Panno Maria!
STAŘENKA
Jenůfka,
pořád tě od práce šídla honějí!
Mé ruce mají to všecko pokrájet?
Ke všemu na to staré oči špatně vidí.
LACA
jízlivě
Vy, stařenko,
už tak na všelicos špatně vidíte,
už tak na všelicos špatně vidíte!
Nerobíte ze mne vždycky,
vždycky jen člověka,
kterému se dáte najest,
kterému se dáte najest,
za to mládkovství, najest,
za to mládkovství najest?
Však já vím, že nejsem váš,
váš vlastní vnuk,
váš vlastní vnuk!
To jste mi pokaždé připamatovaly,
pokazdé připamatovaly,
když jsem se chlapcisko siré za vámi přikrádal,
za vámi přikrádal,
když jste mazlívaly Števu na klíně,
když jste mazlívaly Števu na klíně
a hladily jeho vlasy,
že “žluté jak slunečko!”
“Žluté jak slunečko!”
Mne jste si nevšimly
a já byl třeba také sirota.
Kdybyste mi vyhodily…
JENŮFA
klečíc, od struhy se obrátí
Laco, vždy tak neuctivo
k stařence mluvíš!
LACA
…těch dvanáct set mého podílu,
mohl bych jít, kam by mne oči vedly!
JENŮFA
Vždy tak neuctivo k stařence mluvíš,
potom tě mají mít rády!
Potom tě mají mít rády!
STAŘENKA
Baže, baže.
Jsem u něho jen výminkářka.
JENŮFA
Potom tě mají mít rády!
STAŘENKA
Baže, baže, nepovažuje mne za hospodyň,
natož za rodinu!
LACA
k stařence
A Jenůfu dnes voláte k práci,
když čeká Štefka od asenty?
JENŮFA
pro sebe
On vidí člověku až do srdce
těma pronásledujícíma očima,
až do srdce, až do srdce.
Ani mu odpovídat nebudu, zlochovi.
k stařence
Stařenko, nehněvejte se,
stařenko, nehněvejte se!
Já to všecko vynahradím.
všecko, všecko vynahradím.
Vzpomněla jsem si na rozmaryju,
že mi usyčhá,
šla jsem ji omočit k vodě.
s povzdechem
A kdyby mi uschla,
vid’te, stařenko, řiká se,
že uschne potom všechno štěsti v světě,
že uschne potom všechno štěsti v světě,
všechno štěsti v světě!
JANO
volá ze mlýna
Jenůfka, ej, Jenůfka, ej!
přiběhne
Už znám čitat, už znám čitat,
už jsem to potrefil!
prosebně
Narysajte mi
zase jiný listok!
JENŮFA
Dočkaj, dočkaj, Jano!
JANO
Narysajte mi zase jiný listok!
JENŮFA
Dočkaj až půjdu do města,
přinesu ti čítanku,
a v té si budeš říkat!
Aji psát tě, psát tě naučim,
aby z tebe byl lepší člověk.
A včil si jdi po práci,
včil si jdi po práci,
aby nás stařenka nehubovaly,
aby nás stařenka nehubovaly!
JANO
odbíhá; z dálky, ve mlýně
Ej, ej, ej, ej!
Čitat umím, ej čitat umím, ej,
Jenůfa mě naučily!
STAŘENKA
Co to máš za radost!
co to máš, děvčico, za radost!
Barenu jsi naučila také čítat!
Mužský rozum máš
po svojí pěstounce,
učitelem, učitelem být si měla.
JENŮFA
s povzdechem
Ba, ba, můj rozum, milá stařenko,
už dávno mi tu někde do voděnky spadl.
Ba, ten můj rozum, stařenko,
ba, ten můj rozum už mi tu dávno
někde do voděnky spadl,
můj rozum do voděnky spadl,
dávno do voděnky spadl.
2.výstup
STÁREK a předešlí, ke konci KOSTELNIČKA
STÁREK
v městských, moukou pobílených šatech, kráčí kolem a zastaví se u Lacy
Co to robíš, mládku?
Může být pěkné bičiště.
LACA
Mám tupý křivák,
abych se s tím dvě hodiny páral!
Nabrus mi ho!
STÁREK
vytáhne z kapsy brousek a ostří nůž
Nabrousím!
Zatím Laca koncem bičiště strhne Jenůfě šátek z hlavy.
JENŮFA
neohlédnuvši se
To ty, Laco,
tys odjakživa takový divoň…
LACA
Kdyby ti to Števa učinil,
to by nevadilo?
JENŮFA
On by to tak neučinil…
LACA
Vid’, to by nevadilo?
JENŮFA
…on by to tak neučinil.
LACA
Protože vždy se mu hodně postaviš na blízko!
JENŮFA
Co je ti po nás,
o sebe se starej!
Co, co je ti po nás,
o sebe se starej,
o sebe se starej!
odchází síňkou do jizby, po chvilce vyjde, posadí se ke koši a pilně vykrajuje
LACA
k stárkovi, dívaje se za odcházející
To bude pěkná švagrina,
všeho mi dobrého nachystá!
STÁREK
Což, což, což, pěkná je,
až se z toho hlava mate; což, pěkná je!
Nese se jak holba máku, jak holba máku,
a s těma sivýma očima by duši z těla vytáhla.
Což, pěkná je!
Což, pěkná je, až se z toho hlava mate!
Ale nač tobě to vykládám,
však tys jejích očí také zkusil!
LACA
posměšně
Já, ｊá!
Mohl jsi se přesvědčit, kterak ji lúbím,
kterak ji lúbím!
Naříkala si tu nad rozmaryjou.
Netuší, že jsem jí do hlíny zahrábl žížaly,
aby jí zrovna tak, zrovna tak povadla,
jak ta její svatba se Štefkem,
ke které se chystají.
STÁREK
Vidíš, Laco,
to je mi podivné,
co z tebe robí
takového, takového zlocha.
Však ty nezapíraj, nezapíraj
nemáš takového srdce.
A pozdává se mi,
že před Jenůfou měníváš barvu.
LACA
Hlúpoty!
Běž si po svém!
Ale stárku,
on ji ještě nemá, on ji ještě nemá.
Jestli ho dnes při assentě odvedli,
bude po svatbě…
STÁREK
Neodvedli!
LACA
…bude po svatbě.
STÁREK
Neodvedli! Neodvedli!
Potkal jsem poseláka;
je jích odvedeno všeho všudy devět –
a Števa ne, Števa ne!
JENŮFA
vyskočí rozradostněna, líbá stařenku
Neodvedli! Bože můj,
neodvedli! Stařenko moja!
LACA
vyskočí
Neodvedli!
To je potom spravedlnost!
Šohaj jako skála!
STÁREK, STAŘENKA
Neodvedli!
Už mu štěstí odjakživa přeje!
KOSTELNIČKA
vstoupí
Števu neodvedli?
Števu neodvedli?
LACA
To je potom spravedlnost!
To je potom spravedlnost!
JENŮFA
spěchá políbit pěstounce ruku a zase odbíhá k práci
Vítajte! Vítajte, mamičko!
Laca mlčky sejme klobouk a zabývá se dál bičištěm
STÁREK
Na, křivák; zdá se mi,
že se nedá dobře brousit.
Kostelnička vejde do stavení. Stárek pozdraví a odejde do stavení
3.výstup
JENŮFA, STAŘENKA a sbor
STAŘENKA
chystá se za Kostelničkou
Co ty, Jenůfo,
za mamičkou nevejdeš?
JENŮFA
Pro Boha, stařenko –
neposílejte mne za ní,
neposílejte mne za ní!
Pro Boha, stařenko, pro Boha, stařenko,
neposílejte mne za ní!
Neposílejte!
REKRUTI
za jevištěm
Všeci sa ženija,
vojny sa bojija!
STAŘENKA
Divnás, děvčico, divnás,
divnás, jaksi!
4.výstup
JENŮFA, LACA, ŠTEVA, STÁREK a sbor
Sbor rekrutů za jevištěm, hudba za jevištěm
REKRUTI
Všeci sa ženija,
vojny sa bojija,
a já sa nežením,
vojny sa nebojím!
Kerý je bohatý,
z vojny sa vyplatí,
a já neboráček
musím být vojáček.
ŠTEVA
z dálky
A já tím vojákem musím být…
JENŮFA
vyhlídá rekruty a poznává Števu
Števa!
ŠTEVA
…a já tím vojákem musím být!
JENŮFA
Števuška!
ŠTEVA
A konec milování, a konec milování,
a konec milování!
REKRUTI
A konec milování, a konec milování!
Juchej! Juchej! Juchej!
Juchej! Juchej!
STÁREK
vyjde
Števa se nechá doprovázet!
Poznat to na něm, že ho neodvedli!
Poznat to na něm, že ho neodvedli!
Mleči a chasa mlynářská vybíhají. Rekruti vystupují z levé strany. Kluci ze vsi, jeden s dětskou trubkou. Z levé strany objeví se Števa s rekruty a čtyřmi muzikanty, houslisty. Jenůfa mu běží v ústrety.
REKRUTI
Ej, juchej! Ej, juchej!
CHAŠA
Ej, juchej! Ej, juchej!
REKRUTI
Ej, juchej!! Ej, juchej!
Všeci sa ženija,
vojny sa bojija,
a já sa nežením,
vojny sa nebojím.
CHAŠA
Ej, juchej! Ej, juchej!
Ej, juchej!
REKRUTI
Kerý je bohatý,
z vojny sa vyplatí,
a já neboráček
musím být vojáček.
CHAŠA
A bohatý z vojny sa vyplatí,
z vojny sa vyplatí.
Ej, juchej! Ej, juchej!
ŠTEVA
rusovlasý, se kšticí do čela, napilý, drží se nejistě na nohou, klobouk plný kvítí zdvihá vysoko nad hlavu
A já tím vojákem musím být –
a konec milování, a konec milování!
Kostelnička se objeví na prahu stavení
REKRUTI
a konec milování, a konec milování!
JENŮFA
Števo!
Števuško! Števo!
5.výstup
JENŮFA,KOSTELNIČKA,STAŘENKA,LACA,ŠTEVA,STÁREK a sbor
JENŮFA
s výčitkou
Duša moja, Števo, Števuško!
Tys zase už napilý!
ŠTEVA
Já, já! Já, já!
Já napilý? Já napilý?
To ty mně, Jenůfka? To ty mně?
To ty mně, Jenůfka? To ty mně?
Víž, že já se volám Štefan Buryja?
Že mám půllánový mlýn?
Proto se na mě děvčata smějú,
proto se na mě děvčata smějú!
Tuhle voničku jsem dostal
ukazuje kytičku
od tej jednej!
obrací se k muzikantům
Co nehrajete?
Vy hladoví zajíci!
Vy hladoví zajíci!
rozhazuje oběma rukama z kazajky peníze, jež muzikanti sbírají
Tu máte! Tu máte!
Zahrejte tu Jenůfčinu:
“Daleko široko do těch Nových Zámků…”
SBOR
Daleko, široko
do těch Nových Zámků;
stavija tam vežu
ze samých šohájků.
ŠTEVA, SBOR
Daleko, široko
do těch Nových Zámků;
stavija tam vežu
ze samých šohájků.
SBOR
Mojeho milého
na sám vršek dali,
zlatú makověnku
z něho udělali.
ŠTEVA, SBOR
Mojeho milého
na sám vršek dali,
zlatú makověnku
z něho udělali.
SBOR
Zlatá makověnka
důle z veže spadla,
moja galanečka
do klína ju vzala.
ŠTEVA, SBOR
Zlatá makověnka
důle z veže spadla,
moja galanečka
do klína ju vzala.
SBOR
Moja galanečka
zlatú makovénku
do klína ju vzala!
ŠTEVA
Pojd’sem, Jenůfka!
vezme Jenůfku kolem pasu
SBOR
Moja galanečka
zlatú makovénku
do klína ju vzala!
ŠTEVA
Tak půjdem na zdavky s muzikou!
v divokém tanci
Kostelnička zarazí kývnutím ruky muzikanty
KOSTELNIČKA
A tak bychom sli celým životem,
a ty Jenůfa, a ty Jenůfa
mohla bys ty rozhazované peníze sbírat!
peníze sbírat!
Věrná jste si rodina!
Povíš mu, že já nedovolím,
abyste se prv sebrali,
že já nedovolím,
abyste se prv sebrali,
až po zkoušce jednoho roku,
když se Števa neopije.
REKRUTI
Ale je to přísná ženská, ale je to přísná ženská!
KOSTELNIČKA
Neuposlechneš-li, Jenůfo,
dáš-li jeho slovům přednost před mýma,
Bůh tě tverdě ztrestá,
když mne neposlechneš,
Bůh tě tvrdě ztrestá!
Števa zaražen si položí hlavu na sloup
STAŘENKA
O dcera moja, dcera moja,
je to přísná ženská,
je to přísná ženská!
KOSTELNIČKA
Zítra ráno dom mi půjdeš…
STAŘENKA
Vždyt’on ten šohájek
není tak zlý!
LACA
výsměšně k sobě
Pohlad’te šohájka, pohlad’te!
KOSTELNIČKA
…aby lidé neříkali,
že se za tím štěstím dereš.
REKRUTI
Ale je to přísná ženská, ale je to přísná ženská!
LACA
vděčně
Kostelničko, upadl vám šátek!
A já bych vám také, také ruku políbil.
KOSTELNIČKA
odcházejíc
Mívajte se tady dobre!
STAŘENKA
A vy muzikanti jděte dom, jděte dom,
jděte dom, jděte dom!
Nesvádějte chlapců!
Jděte dom, jděte dom!
CHAŠA
Jděte dom, jděte dom!
A vy muzikanti, jděte dom, jděte dom,
nesvádějte chlapců…
A vy muzikanti, jděte dom, nesvádějte…
STÁREK
Jděte dom, jděte dom!
muzikanti odcházejí
STAŘENKA
Jdi se vyspat, Števuško jdi!
Jseš mladý, kamarádi tě svádí,
zapomněl, zapomněl jsi se!
REKRUTI
Kamarádi tě svádí? Kamarádi tě svádí?
Kamarádi tě svádí? Kamarádi tě svádí?
odcházejí
STAŘENKA
A ty, Jenůfo, neplač, neplač!
Každý párek si musí svoje trápení přestát,
trápení přestát, ach, přestát –
STÁREK
Každý párek si musí svoje trápení přestát,
trápení přestát, ach, přestát –
LACA, JENŮFA, STAŘENKA, STÁREK, CHAŠA
Každý párek si musí svoje trápení přestát.
Chasa se rozchází
6.výstup
JENŮFA,ŠTEVA, později STAŘENKA
JENŮFA
tiše k Števovi
Števo, Števo, já vím,
žes to urobil z té radosti dnes.
Ale jinda, Števuško,
nehněvej mamičku;
víš, jak jsem bědná,
víš, jak jsem bědná!
Srdce mi úzkost’ú v těle se třese,
že by mamička aj lidé
mohli poznat moji vinu.
Bojím se, že na mne padne kdysi trest;
celé noci nespím.
Pamatuj se, duša moja,
pamatuj se, duša moja,
když nám Pánbůh s tím odvodem včil pomohl,
abychom se mohli sebrat,
abychom se mohli sebrat!
Beztoho bude od mamičky těch výčitek dost, dost!
Víš, jak si na mně zakládá,
včil, včils ju měl slyšet, včils měl slyšet!
Nevím, nevím, nevím, nevím,
co bych udělala
kdybys ty mne včas nesebral,
nevím, nevím, nevím, nevím
co bych udělala také já, také já,
nevím, co bych udělala také já!
ŠTEVA
Neškleb se!
Vždyt’ vidíš,
tekta Kostelnička mne pro tebe dopaluje,
a to pro moji lásku k tobě,
pro moji lásku k tobě.
Mohly byste se dívat,
mohly byste se dívat,
jak o mne všechna děvčata stojí!
JENŮFA
podrážděně
Ale včil na ně hledět nemáš,
včil na ně hledět nemáš!
Jen já mám velké právo k tobě,
smrt bych si musela urobit’!
chopí jej rukama za ramena
Ty mi takový nesmíš být, Bože můj, Bože můj,
ty mi takový nesmíš být, Bože můj –
slabý, směšný, takový, takový, takový směšný!
lomcuje jím
ŠTEVA
chlácholivě k Jenůfě
Však tě snad nenechám tak!
Už pro tvoje jablůčkový líce,
Jenůfo,
ty jsi věru ze všech nejpěknější,
ty jsi ze všech nejkrásnější, nejkrásnější!
O Jenůfa!
JENŮFA
Smrt bych si musela urobit’!
STAŘENKA
přichází
O nechte hovorů!
ŠTEVA
O Jenůfa!
JENŮFA
Smrt bych si musela urobit’!
STAŘENKA
O nechte hovorů,
až zítra, až bude mít čistou hlavu!
Běž, chlapče, běž si lehnout!
ŠTEVA
O Jenůfa, Jenůfa, Jenůfa, Jenůfa,
ty jsi ze všech,
ze všech nejkrásnější,
odchází
nejkrásnější!
Stařenka odchází. Jenůfa se znovu vrací ke koši a počne se sklopenou hlavou vykrajovat
7.výstup
LACA,JENŮFA,(později)BARENA,STÁREK,STAŘENKA
LACA
bičiště pohodil, křivák ještě v ruce
Jak rázem všecko to Števkovo vypínání
schlíplo,
schlíplo před Kostelničkou uši!
JENŮFA
Přesto zůstane on stokrát, stokrát lepší než ty!
Přesto zůstane
on stokrát lepší než ty!
LACA
Zůstane! Zůstane!
chvějně, horečně; shýbne se pro pohozenou kytičku
Jenůfa, tuhle mu upadla ta vonička,
co dostal od některé z těch,
z těch, co prý se na něho všude smějú,
co prý se na něho všude smějú!
Okaž,
já ti ji zastrčím za kordulku…
Služka Barena vyjde na práh
JENŮFA
povstane hrdě
Dej ji sem!
Takovou kytkou,
kterou dostal můj frajer na počest,
mohu se pyšit, mohu, mohu,
mohu se pyšit!
LACA
k sobě
Budeš se jí pyšit.
hlasitě
A on na tobě nevidí nic jiného,
a on na tobě nevidí nic jiného,
jen ty tvoje jablúčkové líca,
jen ty tvoje jablúčkové líca.
A přesto zůstane
stokrát lepší nežli já!
podívá se na nůž
Tenhle křivák by ti je mohl pokazit.
Laca blíží se k Jenůfě, v pravici drží voničku a křivák - zimničně rozčilen
Ale zadarmo ti tu voničku nedám!
chce ji obejmout
JENŮFA
brání se
Laco, uhodím tě!
LACA
v jejím bránění, jak se k ní shýbá, přejede ji křivákem tvář při slovech
Co máš proti mně?
JENŮFA
vykřikne
Ježíš, Maria!
Tys mi probodl líco!
přitiskne si fěrtušek na tvář. Barena lomí rukama.
LACA
klesá u ní na kolena
Co jsem to urobil!
Jenůfka!
Co jsem to urobil,
Jenůfka!
Jenůfa utíká do jizby
Já t’a lúbil, já t’a lúbil
od malička…
STAŘENKA
přiběhnou
Co to?
STÁREK
přiběhnou
Co to?
Co to? Co se to děje?
STAŘENKA
Co se to děje?
LACA
Od malička
lúbil,…
STÁREK
Co to? Co se to děje?
STAŘENKA
Co to? Co se to děje?
LACA
– Od malička
lúbil,…
BARENA
s chvatem
Neštěstí se stalo,
neštěstí se stalo,
LACA
Od malička
lúbil.
BARENA
laškovali o hubičku, o hubičku,
on si podržel křivák v ruce
a tak, nechtěja, nechtěja
ji poškrábl nějak líco.
Zaplat’ Pánbůh, Zaplat’ Pánbůh,
že ji netrefil do oka!
STAŘENKA
Samou žalost,
samou žalost
vyvádíte, vyvádíte chlapci!
BARENA
Zaplat’ Pánbůh!
Stárek běží za Jenůfou do jizby
STÁREK
vrací se
Stařenko, pojd’te k Jenůfě,
ona může z toho zamdlít!
Pošlete pro Kostelničku,
at’ jde hojit, honem hojit!
Honem hojit!
Stařenka pospíchá do jizby. Zdrcený Laca vzchopí se a utíká
volá za ním
Laco, neutíkej,
tys jí to urobil naschvál, naschvál!
