DRUHÉ JEDNÁNÍ
(Jeviště velkého divadla, prázdné, jen trochu nepořádku po představení: nějaké praktikábly, stočené dekorace, osvětlovací tělesa …V předu divadelní trůn na podiu.)
POKLÍZEČKA
Viděli ty kytice?
STROJNÍK
Neviděl.
POKLÍZEČKA
Jakživa jsem neviděla takovou slávu.
Lidi řvali;
já myslela, že to všecko zbořej.
Zrovna bláznili!
Ne a ne přestat.
Padesátkrát
šla děkovat ona, -
STROJNÍK
Poslouchají, poslouchají, -
POKLÍZEČKA
- Marty.
STROJNÍK
- taková ženská musí mít peněz!
POKLÍZEČKA
Ó Ježíši, Kudrno!
To si myslím.
STROJNÍK
Ale víte v člověku se všechno třese,
když von zpívá.
POKLÍZEČKA
Já vám řeknu, Kudrno,
já dočista břecela.
PRUS
(vejde)
Není to slečna Marty?
POKLÍZEČKA
Je u pana ředitele.
Ale musí sem přijít,
vona ma něco v šatně.
PRUS
Dobrá, počkám.
(postaví se stranou)
POKLÍZEČKA
To už je pátej.
Čekají jako na klinice.
STROJNÍK
To mi nejde do hlavy,
jestli taková ženská
má taky mužký.
POKLÍZEČKA
O jó, o jó. To jistě jó, Kudrno.
STROJNÍK
O sakra! Mně to ani nejde do hlavy.
POKLÍZEČKA
Co jste se tak zakohoutil?
Víš, pro tebe to není,
víš, pro tebe to není.
(odchází druhou stranou)
KRISTA
(vejde)
Janku, pojď sem!
Tady nikdo není!
JANEK
(ze ní)
Nevyhodí mne tu nikdó?
KRISTA
Ach, bože, Janku, já jsem nešťastna!
JANEK
(chce ji políbit)
Proč?
KRISTA
Ne – nelíbat!
S tím už je dost.
Já mám teď jiné starosti.
JANEK
Ale Kristo!
KRISTA
Viď, ta Marty je ohromná?
Myslíš, mám dále zpívat.
Ale pak už všechno přestane, rozumíš?
Pak musím dělat jen divadlo.
Viš, Janku
(usedá na trůn)
to je hrozné,
já na tebe myslím celý den, celý den.
(Janek chce ji libat)
Bože, ty jsi ničema!
JANEK
Ó, kdybys věděla, Kristo,
já už neumím myslet než na tebe!
KRISTA
Ty můžes,
ty přece nezpíváš,
a vůbec měj rozum,
dítě!
Mně se tvoří hlas,
já už nesmím mnoho mluvit.
Ne, počkej.
Já už jsem ze rozhodla.
Janku!
Mezi námi konec je,
nadobro konec!
Budeme se jenom jednou vidět.
JANEK
Ale –
KRISTA
A mezi tím musíme si býti cizí,
po celý den.
Pojď sem hloupý –
tady je ještě místo.
Myslíš ze by mohla mít
někoho ráda?
JANEK
Kdo?
KRISTA
Ona, Marty. To ze rozumí.
Každý se za Marty blázní,
na koho se podívá.
JANEK
To není pravda!
KRISTA
Vážně! Vážně!
Já mám takový strach před ní –
JANEK
Kristinko!
(kradmo ji políbí)
KRISTA
Ale Janku!
PRUS
(poněkud vystoupí)
Nevidím.
JANEK
(vyskočí)
Táta!
(ubíhá s Kristou mezi kulisy)
PRUS
Nemusíš utíkat.
MARTY
(za scénou)
Ještě jeden?
(vcházi)
Ještě jeden?
(do kulis)
Nechte mne, pánové!
(uvidí Pruse)
Jak, ještě jeden?
PRUS
Kdež pak, slečno Martyová.
Jdu s něčím jiným.
MARTY
(usedne na trůn; dívá se na Janka)
To je váš syn?
PRUS
Ano. Pojď blíž, Janku.
MARTY
Pojďte sem, Janku, ať vas vidím.
Byl jste v divadle?
JANEK
Ano.
MARTY
Líbila jsem se vám?
JANEK
Ano.
MARTY
Umíte mluvit něco jiného než ano?
JANEK
Ano.
MARTY
Váš syn je hloupý.
PRUS
Stydím se za něho.
(Gregor vejde s kyticí, za ním Vítek)
MARTY
Ach, Bertík!
GREGOR
Za dnešní večer!
MARTY
Dej sem!
(bere kytici)
Ukaž!
(vyjme z ní etui)
Tohle si vém zpátky.
A co kupuješ
hlouposti v etuích?
(vrací mu etui, přivoní ke kytici a jodí ji na zem)
Zač’s to koupil, ty osle?
Běhals po lichvářích.
Vypůjčil sis, viď?
(hrabe se v tašticče, vytahuje hrst penež)
Ber! Sic ti vytahám za uši!
GREGOR
Peníze!
PRUS
Proboha, skoncujte to!
GREGOR
Máte divné způsoby.
(vytrhne peníze, dá je Vítkovi)
Odevzdejte to v kanceláři.
MARTY
(k Vítkovi)
Hej, pro něj.
VÍTEK
Ano, prosím.
MARTY
(k Vítkovi)
Byl jste v divadle?
Líbila jsem se vám?
VÍTEK
Můj bože, a jak!
Hotová Strada!
MARTY
Vy jste slyšel Stradu?
Strada pískala!
Corrona
měla knedlík.
Agujari byla husa!
VÍTEK
Prosím, prosím,
ona umřela před sto lety.
MARTY
Tím hůř. Já to snad vím!
KRISTA
Janku, pojďme odtud!
GREGOR
Mám přivést ješte pár lidí,
abyste jim říkala
hrubosti?
MARTY
Není třeba.
KRISTA
Pojďme, pojďme odtud!
MARTY
Přijdou sami.
(zadivá se na mazlícího se Janka s Kristou)
Cha, cha, cha,
to je párek,
tito dva! Jestli už pak byli v ráji?
VÍTEK
Jak to, prosím!
MARTY
Jestli už se měli?
VÍTEK
Proboha, Kristo,
že to není pravda?
KRISTA
Táti, jak můžeš...
MARTY
Mlč, hloupá,
co nebylo, může být.
A vůbec, nestojí to ani za to.
PRUS
Co tedy stojí za to?
MARTY
Nic! Zhola nic!
HAUK
(vejde s kyticí)
Dovolte, dovolte, prosím.
(padá na kolena, vzlyká)
ó, ó, ó, ó, ó, ó, dovolte abych...
(kleká před trůnem)
Ó kdybyste věděla...
Ó,ó, ó,ó, ó, ó, ó,
Vy jste jí tak, tak podobná!
I ten hlas, oči, čelo –
Ó vy jste celá ona!
Ó, ó, ó, ó, ó, ó, ó, ó, ó, ó.
MARTY
Kdo je ten stařeček?
HAUK
(zvedá se)
Já jsem totiž idiot.
PRUS
Slabomyslný.
HAUK
Tak, tak. Hauk idiot.
MARTY
Ó, ó –
HAUK
Já jsem totiž miloval
před padesáti lety
osmnáctset sedmdesát.
MARTY
Ano.
HAUK
Ona byla cigánka,
říkali
ji "chula negra."
Totiž tam dole, v Andalusii.
Jak se bláznil celý svět!
Vaya gitana!
Jak se bláznil celý svět!
Vaya gitana!
Já všecko tam zanechal,
všecko u ní.
Já pak zůstal po celý život pitomý,
račte rozumět?
Já už pak nežil,
to byla jen dřimota.
Ale co je vám
po dávno mrtvé ženě?
MARTY
Mrtvé?
To je hloupé! Maxi!
(nakloní se)
HAUK
Eugénie!
MARTY
Polib mne!
HAUK
Jak, prosím?
MARTY
Bésame, bobo, bobazo!
HAUK
Jesús mil veces.
MARTY
Animal, un besito!
(políbí ji)
HAUK
Eugenia,
moza negra querida carísima!
MARTY
Chito, tonto! Quita! Fuera!
HAUK
"Es ella, es ella, gitana endiablada!
Ella es ella, gitana endiablada!"
(Ukolní se Prusovi a ostatním, odcházi)
Já zase přijdu!
Ó, ó, ó, ó, ó, ó, ó, -
MARTY
Dalši, kdo mi co chce?
VÍTEK
Prosím!
Kdybyste ráčila podepsat Kristince
vaši fotografii.
MARTY
Hlupousti!
KRISTA
Janku, pojď!
MARTY
(podepisuje)
A co se tam hádaji?
KRISTA
Pojď!
JANEK
To jen tak –
MARTY
Ale Kristince to udělám.
VÍTEK
(uklání se)
Tisíceré díky!
(odchádzí s Kristou)
MARTY
Tak, s bohem!
Ó, jděte všichni!
Jděte!
Nechte mne konečně!
PRUS
(uklání se)
Lituji neskonale.
MARTY
Vy ne!
A co se ten Janek omámil?
Ať už jde!
(Janek odejde. Ke Gregorovi)
A co ty tu chceš?
GREGOR
Musím s vámi mluvit!
MARTY
Teď nemám na tebe kdy.
GREGOR
Musím s vámi mluvit!
MARTY
Bertíku, prosím tě, nech mne!
Jdi, milý – jdi teď!
Přijď třeba za chvíli!
GREGOR
Přijdu!
(Chladná poklona k Prusovi; odejde)
MARTY
Konečně!