PRUS
Dovolte mi dříve otázku:
(oba usednou)
Máte nějaký zvláštní zájem
na osobě pana Gregora?
MARTY
Ne.
PRUS
Záleži vám tuze na tom,
aby ten proces vyhrál?
MARTY
Ne.
PRUS
Děkuju vám.
Nechci vyzvídat,
odkud víte, co všechno je
v zamčených skříních mého domu.
Je to patrně vaše tajemství.
MARTY
Ano. Ano.
PRUS
Věděla jste,
ža tam jsou ty jisté dopisy,
věděla jste, že tam Prusův odkaz,
dokonce pod pečetí!
Věděla jste,
že tam je ještě něco?
MARTY
(vzrušena vstane)
A co?
Vy jste tam něco našli?
Poslyšte, co je to?
PRUS
Nevím.
Je to jen zapečetěna obálka.
Co víte o té,
kterou nazýváte
Ellian MacGregor?
MARTY
Máte její dopisy?
PRUS
Vy snad víte něco více
o té běhně?
MARTY
Dovolte!
Opovažte se!
Jen se opovažte tak mluvit!
PRUS
Ale drahá slečno, co je vám?
Co vám zaleží na nějaké pochybné ženě
před sto lety?
MARTY
Ano. Docela nic!
(usedá)
Byla to tedy běhna?
PRUS
Víte, četl jsem její dopisy.
Užasně vášnivý typ,
ta ženská.
MARTY
Ó, neměl jste to číst.
PRUS
Jsou tam narážky
na prazvláštní intimnosti –
nejsem mladík, slečno,
ale přiznávám se,
že nejhorší roué
nemá tolik zkušeností v jistých věcech
jako ta dívka.
MARTY
Chtěl jste říci nevěstka?
PRUS
A jak se opravdu jmenovala Ellian?
MARTY
Ellian MacGregor.
Vždyť to máte v těch dopisech.
PRUS
Pardon, pardon!
Tam je jenom E.M.
Nic víc.
MARTY
To samozřejmě znamená Ellian MacGregor.
PRUS
To může znamenat třeba Emilia Marty.
Elina Makropulos,
nebo tisíc jiných jmen.
MARTY
Ale je to Ellian MacGregor.
PRUS
Ale spiš:
Elina Makropulos,
řekyně z Kréty.
MARTY
Zlořečeně!
PRUS
Vy jste to věděla?
MARTY
U čerta, jak to víte?
PRUS
Velmi prostě.
V závěti je řeč
o jakémsi Ferdinandovi,
narozeném v Loukově 20, listopadu 1816
a má v matričním zápise tohle:
(vyjme zápisníček a čte)
Nomen infantis: Ferdinand Makropulos;
torus: nemanželský;
otec vynecchán;
mater: Elina Makropulos.
MARTY
Nic víc?
PRUS
To stačí, to stačí!
MARTY
Chudáček Gregor!
Tedy Loukov
zůstane vám, že?
PRUS
Aspoň pokud se nepřihlásí
nějaký pan Makropulos.
MARTY
A nepřihlásí-li se žádný Makropulos?
PRUS
Pak obálka zůstane zavřena
a nikdo ji nedostane.
MARTY
Pak se přihlási, uvidíte!
PRUS
Kde ho máte?
Snad v kufru?
Škoda jen,
že to není pravda?
MARTY
Myslíte, že lžu?
(Prus odchazí)
Počkejte!
Zač byste mi prodal tu obálku
(Prus se obráti)
PRUS
Jak, prosím?
(s poklonou odcházi. Gregor vejde)
MARTY
Tos ty, Bertíku?
GREGOR
Proč máte oči zavřené?
Vypadáte, jako byste trpěla.
Co je vám?
MARTY
Unavena. Mluv tiše.
GREGOR
(blíži se k ní)
Tiše? Varuji vás
Zakažte mi mluvit tiše!
Slyšíte, Emilie,
zakažte mi mluvit tiše!
Já vás miluju!
Vy se smějete?
A já vás miluju!
MARTY
Zima, Bertíku.
GREGOR
Co pak spíte?
MARTY
Chladno.
GREGOR
Emilie, střežte se.
Jste ke mně sprostá,
ale i,
ale i to mi děla rozkoš.
Hrozím se vás,
ale i to mi děla rozkoš.
Chtěl bych vás uškrtit,
když mne ponižujete.
Chtěl bych –
Emilie,
asi vás zabiju.
Ve vás je něco odporného.
Jste zlá, nízká,
strašná.
Bezcitné zvíře.
MARTY
Nejsem, Bertíku –
GREGOR
Jste.
MARTY
–nejsem.
GREGOR
Nic vám
ničím není.
Studená jak nůž.
Jak byste z hrobu vstala.
Je to zvrhlost vás milovat.
A já vás miluji,
že bych si maso rval s těla.
MARTY
Líbí se ti
jméno Makropulos?
GREGOR
Nedrážděte!
Miluji vás jak ztracený člověk,
Emilie!
MARTY
Tedy běz
k tomu svému advokátovi,
aby ti vrátil ten dokument,
co jsem mu dala.
GREGOR
Je falešný?
MARTY
Na mou duši, není,
Alberte, není.
Ale musíme mít jiný,
na jméno Makropulos.
GREGOR
Budete mne milovat?
MARTY
Nikdy, rozumíš? Nikdy!
GREGOR
(usedne)
Pak vás zabiju, Emilie!
MARTY
Hlupoty!
Vidiš na krku tu jisvu?
To mne chtěl také jeden zabít;
a já se ti nebudu svlékat do naha
abys viděl, co mám těch vašich památek!
Co jsem tu
pro vaše zabíjení?
GREGOR
Já vás miluji!
MARTY
Tedy zab se.
Ó, kdybys věděl, –
GREGOR
Já vás miluji!
MARTY
– jak je mi všecko jedno.
A kdybys věděl!
GREGOR
Co je vám?
MARTY
(lomí rukana)
Nešťastná, nešťastná Elina!
GREGOR
Pojďte, Emilie, odjedeme.
Nikdo vás nemiloval tak jako já.
Slyšíte, Emilie?
(Marty chrápe)
Co je to?
Spí jako opilec.
Dělate se si mnou blázna?
Emilie, to jsem já –
(naklání se k ní)
nikdo to není –
POKLÍZEČKA
(stojí opodál, zakašle)
Gm, gm, gm, gm, gm.
GREGOR
(vztyči se)
Co je? Ah tak, vy!
Slečna usnula;
nebuďte ji!
(Políbí ruku Emilii a odběhne;
Poklízečka přiblízí se k Emilii)
POKLÍZEČKA
A mně je ji nějak líto.
(odchází)
(Ze zákulisí vystoupí Janek, zastaví se na deset kroků a omámí se na Emilii.)
MARTY
(pohne se)
To jsi ty, Bertíku?
JANEK
(couvne)
Ne, prosím, jenom Janek.
MARTY
(posadí se)
Janek?
Pojď sem Janku!
Chtěl bys mi něco udělat?
JANEK
Ano, ano!
MARTY
Něco velkého, -
JANEK
Ano!
MARTY
- hrdinský skutek?
A budete něco za to žádat?
JANEK
Nic, prosím!
MARTY
Pojďte blíž!
Víte, že je to od vás hezké?
Poslyšte, váš táta má doma
zavřenou obálku;
na ní je napsáno:
„Do rukou mého syna Ferdinanda"
Má ji ve stole,
v pokladně nebo kde.
Compris?
JANEK
Ano, ano, prosím.
MARTY
Přineste mi ji.
JANEK
Dá mi ji táta?
MARTY
Nedá. Máte mu ji vzít.
JANEK
To nejde!
MARTY
Chlapeček se bojí táty.
JANEK
Nebojím se,
ale – ale –
MARTY
Janku, na mou čest,
je to jen památka
bez ceny –
Já bych ji tolik chtěla!
JANEK
Já se pokusím.
PRUS
(vystoupi ze stínu)
Nenamáhej se, Janku!
JANEK
Tati, už zase ty?
PRUS
Jdi! Jdi!
(Janek zahanben odchází)
Hleďte slečno, myslil jsem,
že brousí
kolem divadla,
a zatím –
MARTY
A přoč jste vybrousil kolem divadla?
PRUS
Čekal jsem na vás.
MARTY
(přistoupi těsně k němu)
Tož mi dejte tu obálku!
PRUS
Není moje.
MARTY
Přineste mi ji!
PRUS
A kdy? A kdy?
MARTY
Dnes v noci.
PRUS
Platí.
(Rychle odchází)
