TŘETÍ JEDNÁNÍ
(Hotelový pokoj. Vlevo okno, vpravo dveřé na chodbu. Ve středu vchod do ložnice Emiliiny, oddělené průsvitným závěsem, na ktérem hrají stiny toaletních pohybů. Marty vychází z ložnice v peignoiru. Za ni Prus v smokingu, ale bez limce; usedne vpravo. Emilie jde k oknu a vytáhne roletu. Slabý ranni úsvit.)
MARTY
(obráti se od okna)
Nu? Slyšíte?
Dejte mi tu obálku!
(Prus vytáhne z kapsy tobolku, z ní vyjme zapečetěnou obálku. Hodí ji na stolek. Marty vezme obálku a jde k toaletnímu stolku; zde usehne, rozvítí lampičku a prohlíží pečeti, pak vlásničkou roztrhne obálku a vyjme z ní rukopis, Vstane.)
Dobrá!
(složí rukopis a skryje je za ňadry)
PRUS
Okradla jste mně.
MARTY
Měl jste, co jste chtěl.
PRUS
Okradla jste mně.
Studená jak led.
Jak bych držel mrtvou...
Proto jsem zpronevěřil papíry.
Děkuju pěkně!
MARTY
Je vám líto zavřené obálky?
PRUS
Neměl jsem ji dávat.
Jak bych ji byl ukrad.
Hnus! Hnus!
MARTY
Chcete mi naplivat do tvařé?
PRUS
Ne, ale sobě.
MARTY
Oh, poslužte si.
(Klepáni. Komorná vejde v nočním kábatku a spodničce, udýchaná)
Kdo je?
KOMORNÁ
Prosím, slečno, není tady pan Prus?
PRUS
Co je?
KOMORNÁ
Je tady sluha pana Pruse.
Že s ním musí mluvit.
Že mu něco nese.
PRUS
U čerta, jak ví?
Ať počka.
Ne, zůstaňte.
(odejde do ložnice)
KOMORNÁ
Ó bože,
(Marty usedne před toaletním stolkem;
Komorná jí rozpouští vlasy )
to jsem se lekla!
A on vám sluha je zrovna bez sebe
a mluvit nemuže.
Něco se musela stát,
slečno.
MARTY
Pozor, trháš!
KOMORNÁ
A bledý jako stěna, ten sluha.
PRUS
(vyjde spěšně z ložnice v límci a kravatě )
Pardon!
(odejde vpravo)
KOMORNÁ
(kartáčuje vlasy)
To je velký pán, že?
Kdybyste viděla, slečno,
jak se ten sluha třás.
MARTY
Dáš mi pak udělat vajíčka.
(zívá)
Kolik je hodin?
KOMORNÁ
A měl v ruce ňaké psaní,
či co.
MARTY
Kolik je hodin?
KOMORNÁ
Sedm pryč.
MARTY
Zhasni světlo a mlč.
KOMORNÁ
A pysky měl zrovna modré, ten sluha.
Já myslela, že omdlí.
A takové, takové slzy v očích –
MARTY
Ty pitomá, vždyť mi vytrháš vlasy.
Ukaž hřeben!
KOMORNÁ
Vždyť se mi třesou ruce!
MARTY
Nu koukej, co je vyškubaných vlasů!
KOMORNÁ
Něco se muselo stát!
PRUS
(vrací se z chodby, v ruce otevřený list, jejž mechanicky uhlazuje. Hledá rukou židli a usedá)
Pošlete to děvče...
MARTY
Jdi tedy!
(Komorná odejde)
PRUS
Óh, proto tedy, proto!
Ubohý Janek!
(Marty vezme hřeben a češe se)
Můj jediný syn!
Táto, buď sťasten, ale já...
(vstane)
Co tu děláte?
MARTY
(vlásničky v ústech)
Češu se.
PRUS
Snad jste
nepochopila.
Janek vás miloval!
Zabil se pro vás!
MARTY
Bah, tolik se jich zabíjí!
PRUS
A vy se můžete česat?
MARTY
Mám snad běhat rozcuchaná?
PRUS
Pro vás se zabil!
MARTY
Copák já za ta mohu?
PRUS
Slyšíte?
MARTY
Pro vás taky!
Mám si snad trhat vlasy?
PRUS
Mlčte, nebo –
(zaklepáni. Prus odchází, srazí se
ve dveřích s Haukem.)
Canaille!
(Hauk vejde po špičkách, políbí Marty na šíji.)
MARTY
Buenos días,Maxi!
HAUK
Pst, pst.
MARTY
Co tak časně?
HAUK
Pst, pst.
Ustrojte se, Eugenia!
Jedeme!
MARTY
Kam?
HAUK
Hi-hi-hi, Do Španělska.
MARTY
Blázníte?
HAUK
Moje žena nic neví,
že já k ní nevrátím.
Vidíte, co si nesu?
Matyldiny šperky.
Račte rozumět,
Matylda je moje žena, je stará.
Je ošklivé být stár.
MARTY
Sí, sí señor
HAUK
Ale vy nezestárla.
Víte, že blázni mají dlouhý věk.
Ó já budu dlouho živ!
A dokud člověka těší milovat,
(chřesti kastanětami)
užívej lásky.
Kš, cikánko, pojedem?
MARTY
Pojedem!
(snáši si zavazadla)
(Zaklepání)
KOMORNÁ
(vstrčí hlavu)
Prosím, slečno, moc panstva.
MARTY
To je návštěv.
(Vstupují Gregor, Kolenatý, Vítek, Kristinka, Prus a lékař)
Upozorňuji vás pánové,
že chci odjet, že chci odjet!
HAUK
Už mě mají!
KOLENATÝ
Prosím, slečno, to nedělejte!
(Lékař podává rámě Haukovi a odvádí ho.)
HAUK
Chi, chi, chi!
Chi-chi-chi-chi-chi-chi!
KOLENATÝ
Zůstaňte po dobrém,
abych nemusel zavolat –
MARTY
Policii?
(Kolenatý jí nabízí židli )
Chcete mne vyslýchat?
KOLENATÝ
Slečno, to je
jen přátelská beseda!
Podepsala jste Kristince
tuto fotografii?
Je to váš podpis?
MARTY
Je.
KOLENATÝ
Výborně.
Račte dovolit:
a poslala jste mi večer
tuto listinu?
Datum osmnáct set třicet šest?
Je to pravé?
MARTY
Je.
KOLENATÝ
Ale je to psáno
inkoustem alizarinovým.
Víte, co to znamená?
He?
MARTY
Jak to mám vědět?
KOLENATÝ
Falsifikát!
MARTY
Přísahám,
že to psala Ellian MacGregor!
KOLENATÝ
Kdy?
MARTY
Na tom nezáleží.
KOLENATÝ
Ó, záleží, záleží!
Kdy zemřela Ellian MacGregor?
MARTY
Ó, jděte, jděte!
Já už nepovím ani slova!
GREGOR
Tak prohlédnem si
její zásoby sami.
MARTY
Nechat! Opovaž se!
(Otvírá zásuvku toaletního stolku )
GREGOR
(skočí k ní, srazí jí revolver)
Střílet?
Ale dříve pohleďte tomu dítěti do očí.
Víte, co se stalo?
MARTY
Janek?
GREGOR
A víte, proč?
Toho máte chlapce máte vy na svědomí!
MARTY
Pah!
A proto sem chodíš?
Všecko vám povím,
jen co se ustrojím,
jen ｃo se najím.
(vběhne do ložnice)
(Všichni vrhají se na cestovní kufřík. Gregor schváti pečítko, Vítek medaillon, Kolenatý dopisy.)
GREGOR
Pečítko s iniciálkou E.M.
jež je na listinách
Elliany MacGregor.
VÍTEK
Erb pana Hauka.
KOLENATÝ
Kde je?
VÍTEK
Už ho odtud odvedli.
KOLENATÝ
Eugenia Montez,
Elsa Müller, devadésat devět,
Ellian MacGregor,
Ekatěrina Myškin -
VÍTEK
Samé E.M.
KOLENATÝ
Hopla! "Meine liebste Elian"...
PRUS
Snad Elina!
KOLENATÝ
Kde pak.
Ellian MacGregor, Wien.
Vítku, skočte pro taláry.
VÍTEK
Ano, prosím!
(odbíhá)
(Kristinka pláče)
KOLENATÝ
Neplakala Tinkotinko!
PRUS
Ukažte mi tu listinu!
Ta listina je pravá,
psala to Řekyně,
Elina Makropulos.
KOLENATÝ
Ale vždyť to přece psala –
PRUS
Nesporně Elina Makropulos.
KOLENATÝ
To jsem blázen.
PRUS
Je to tataž ruka jako na mých dopisech.
KOLENATÝ
(k Vítku, který vstupuje)
Vítku, zavolej ji!
