(Vítek přivádí Emilii ve velké toaletě, s láhví a sklenicí v ruce, pije )
VÍTEK
Ona pije whisku.
MARTY
(Podnapilá, opirá se o stenu)
Nechte mne!
To je jen na kuráž.
KOLENATÝ
(obléká talár)
Histérka! Vemte jí tu láhev!
MARTY
Ne! Nedám!
(tiskne láhev k prsoum)
Sic nebudu mluvit!
(ke Kolenatému)
Vypadáte jak funebrák!
KOLENATÝ
Jak se jmenujete?
MARTY
Já? Elina Makropulos.
KOLENATÝ
Rozená kde?
MARTY
Na Krétě.
KOLENATÝ
Jak jste stará?
MARTY
Kolik byste řekli?
KRISTA
Přes čtyřicet.
MARTY
(vyplázne na ni jazyk)
Žábo!
KOLENATÝ
Kdy rozená?
MARTY
Patnáct set sedmdesát pět.
KOLENATÝ
Jak že? To přestává všecko!
MARTY
Je mi tedy tři sta třicet a sedm let.
KOLENATÝ
Kdo byl váš otec?
MARTY
Hieronymos Makropulos,
osobní lékař císaře Rudolfa Druhého.
KOLENATÝ
Já už s vámi nemluvím,
nemluvím!
PRUS
Jak se opravdu jmenujete?
MARTY
Elina Makropulos.
PRUS
Byla z vašeho rodu Elina Makropulos,
souložnice Josefa Prusa?
MARTY
To jsem přece já!
PRUS
Jak to?
MARTY
Já sam byla souložnice Pepi Prusa.
Vždyť jsem s ním sama měla
toho Gregora.
GREGOR
A Ellian MacGregor?
MARTY
To jsem přece já.
GREGOR
Blázníte?
MARTY
Já jsem tvá
pra-pra-pra-pra-pra-pra-babička.
Ferdi to byl můj kluk.
GREGOR
Který Ferdi?
MARTY
No přece Ferdinand Gregor.
Ale v matrice,
tam se musí říci pravé jméno –
KOLENATÝ
Bože, bože!
MARTY
Ferdinand Makropulos.
KOLENATÝ
A kdy jste rozena?
MARTY
O Christos soter, dej mi s tím pokoj!
Patnáct set osmdesát pět.
Já také byla Jekatěrina Myškina
a Else Müller.
Což možno člověku
tři sta let mezi lidmi žít?
Tři sta let žít?
PRUS
A jak jste mohla znát obsah
zapečetěné obálky?
MARTY
Proto že mi ji Pepi ukázal,
než ji tam uložil,
abych to řekla
tomu hloupému Ferdovi.
PRUS
A proč jste mu to neřekla?
MARTY
Já se čerta starám,
chi-chi-chi, o své mladé.
KOLENATÝ
Jak to mluvíte?
MARTY
Holenku, holenku,
já už dávno nejsem,
dávno žádná dáma.
Nechčeš se napít?
Bohorodičko,
to sucho v ústech!
Já shořím...
PRUS
Ty dopisy jste psala vy?
MARTY
Psala.
Viš, Pepimu jsem řekla všecko.
Já ho měla ráda.
Jeho jsem měla ráda.
Proto jsem mu půjčila věc Makropulos.
PRUS
Co je to?
KOLENATÝ
Co je to?
GREGOR
Co jste mu půjčila?
VÍTEK
Co je to?
MARTY
Věc Makropulos.
Když to tak hrozně chtěl.
(k Prusovi)
Ten list, cos mi dnes vrátil.
Ta zapečetěná obálka,
Pepi to chtěl zkusit.
Slíbil, že mi to vrátí.
A zatím to přiložil
k té závěti!
Myslil,
že si proto přijdu,
a – a –
a já přišla až teď.
Já chtěla dostat tu věc,
aby člověk byl tři sta let živ!
Tři sta let mlád!
GREGOR
Jen proto jste přisla?
MARTY
Cha-cha-cha-cha,
cha-cha-cha!
Já kašlu na to,
že jsi můj!
Což vím,
kolik tisíc mojich trabantů
běhá po světě,
těch mojich trabantů
běhá po světě?
(přitiskne obálku k srdci)
Teď už jsi má,
teď už jsi,
teď už jsi má!
To napsal můj otec
por císaře Rudolfa.
VÍTEK
Císaře Rudolfa?
MARTY
Ach, lidé, lidé, to byl nemrava!
A když začal stárnout,
hledal pořád elixir života,
aby zas omládl.
A tehdy přišel můj otec k němu
a napsal mu to kouzlo, tu věc –
aby zůstal tři sta let,
tři sta let mlád.
Ale císař Rudolf se bál, a řekl:
"Zkus to na své dceři,
dříve na své dceři!"
A to jsem byla já,
a to jsem byla já.
Tehdy mi bylo šestnáct let,
a tak to na mně zkusil.
Pak jsem byla týden
či jak dlouho bez sebe
a uzdravila se.
VÍTEK
A co císař?
MARTY
Nic.
Jak pak mohl vědět,
že budu tři sta let živa?
Že budu tři sta let živa?
Tak dal mého otce
do věže jako podvodníka.
A já jsem utekla s tou věcí do Uher.
Nevím ani kam.
PRUS
Ukázala jste někomu
věc Makropulos?
MARTY
Ukázala Pepi,
když tak hrozně o to prosil.
Ale já ji musila dostat –
KOLENATÝ
Kolik je vám let?
MARTY
– protože stárnu.
KOLENATÝ
Kolik je vám let?
MARTY
Nepleťte!
Tři sta dvacet sedm let!
To proto, že jsem již u konce.
Sáhni, Bertíku, jak ledovatim.
Sáhněte na mé ruce!
KOLENATÝ
Proč jste padělala rukopis
Elliany MacGregor?
MARTY
Pater hemon!
KOLENATÝ
Nelžete!
Vy jste Emilia Marty –
MARTY
Pater hemon!
KOLENATÝ
Vy jste ukradla
Eugenii Montez ten medalion!
MARTY
Pater hemon, hos eis uranois!
KOLENATÝ
My všecko víme, všecko víme.
Všecko víme, všecko víme, všecko víme!
Jak se jmenujete?
MARTY
(padá)
Elina…Makropulos
KOLENATÝ
(pustí ji na zem)
Proklatě, nelže!
PRUS
Nelže!
GREGOR
Nelže!
VÍTEK
Nelže!
KOLENATÝ
(strhává talár)
Pro lékaře!
(Odnášejí Marty do ložnice. Lékař vejde do ložnice.)
MARTY
(vejde jako zjevení, jako stín. Lékař ji podržuje. Všichni vstanou. Zelenavé světlo zaplaví jeviště i hlediště)
Cítila jsem
že smrt na mne sáhala.
Nebylo to tak hrozné.
GREGOR, VÍTEK, PRUS, KOLENATÝ
Slečno Martyová,
byli jsme k vám krutí!
KRISTA
Je mi vás hrozně líto!
MARTY
Jste tady všichni,
a jako byste nebyli.
Jste jen věci
a stíny!
SBOR
Jsme věci a stíny!
MARTY
Umřít nebo odejít,
vše jedno, to je stejné!
SBOR
Vše jedno, vše stejné!
MARTY
(lomí rukana)
Ach, nemá se tak dlouho žít!
Ó kdybyste věděli,
jak se vám lehko žije!
Vy jste tak blízko všeho!
Pro vás má všecko smysl!
Všecko má pro vás cenu!
Hlupci,
vy jste tak šťastni –
SBOR
Tenor: My šťastni!
Bas: Hlupci, my jsme tak šťastni!
MARTY
– pro tu pitomou náhodu,
že tak brzo zemřete.
SBOR
Tenor: My šťastni!
Bas: Hlupci, my jsme tak šťastni!
MARTY
Věříte v lidstvo,
velikost, lásku!
Vždyť více nemůžete chtít!
SBOR
Chtít víc nemůžeme!
MARTY
Ale ve mně se život zastavil,
Ježíši Kriste, a nemůže dál!
Ta hrozná samota!
Je to, Kristinko, stejně marné,
zpívat či mlčet –
Omrzí být dobrý, omrzí být špatný.
Omrzí země, omrzí nebe!
A pozná, že něm umřela duše.
GREGOR
A proč jste přišla –
VÍTEK, KOLENATÝ, PRUS
A proč jste přišla –
GREGOR
– pro věc,
pro věc Makropulos?
VÍTEK, KOLENATÝ, PRUS
–pro věc Makropulos?
MARTY
Tady to je psáno:
"Ego, Hieronymos Makropulos,
iantros kajsaros Rodolfu"
Já už to nechci!
Zde, vemte si to.
Nikdo to nechce?
Ty jsi Kristinko,
vzala jsem ti hocha;
jsi krásná, vem si to!
Budeš slavná,
budeš zpívat jak Elian Marty!
Ber, děvče, ber, děvče!
GREGOR, KOLENATÝ
Neber!
VÍTEK, PRUS
Neber!
(Krista bere listinu a drží ji nad plamenem, až shoří. Cervené světlo zaplaví jeviště.)
MARTY
Pater hemon?
(shroutí se)
(Listina dohořívá.)
